Ghajini

Dobrý je to. Z Mementa si Ghajini opravdu půjčuje jen Sanjayovy potíže s pamětí a s těmi se navíc vlastně vůbec nepracuje a film by se obešel i bez toho. V současnosti se odehrává hrdinova přímočará a krvavá cesta za pomstou, ve flashbacích sledujeme jeho romantické sbližování s Kalpanou. A obojí se dá přes mezery v logice a nezanedbatelnou redundanci v pohodě sledovat, i díky pěkné kameře, solidní práci režiséra a v neposlední řadě tradičně dobrému výkonu Aamira Khana, který se může v minutě změnit z romantického snílka na vraždícího ďábla a slupnete mu to i s navijákem. Rvačky v sobě mají stopu tamilské fyzičnosti a vtipnými jsem je tedy neshledal, jakkoli mlátí do očí jejich dodatečné zrychlování. Proboha, letos jsem už viděl Crank 2, Gamera, Náhradníky a podobné bejkárny, na jejichž stupiditu se Ghajini zdaleka nechytá a ony se zase nechytají na jeho zábavnost a atmosféru. Tak proč bych nadával. (25.10.2009)

Film se mi hodně líbil, jak dějově tak i jak byl natočen, ty tři hodinky utekli docela rychle, navíc závěrečná bitka a "vymazání" paměti byly scény naprosto dokonalý. Dlouho jsem se rozhodovala mezi 4 a 5 *, ale velké minus má u mně film za hudební čísla- prostě ani jedno se mi nelíbilo, takže proto 4. (03.04.2013)

Musím sa priznať, že príbeh ma dostal. V prvej polhodine som síce mala každých 5 minút chuť to vypnúť, lebo takéto príbehy bytostne nenávidím, ale nejako to nešlo, musela som to vidieť, zvlášť keď došlo na spomienkovú časť, tá bola na rozdiel od ostatku aj krásna, nie len dobrá. Toto je asi prvý film kde Aamira vidím v romantickej polohe, alebo ak som ho aj doteraz v takej roli videla, neutkvela mi v pamäti, takže za moc nestála, zato tento film budem mať v hlave dlho. Vyronila som potoky sĺz a určitú časť filmu som videla len cez prsty, ktorými som si zakrývala oči aby som nevidela ten masaker. Ale ako príbeh je to skvelé. Dostane sa pod kožu, toho darebáka máte chuť zabiť rovnako ako Sanjay a v duši cítite hrôzu zo zmaru, ktorý Ghajini v živote dvoch ľudí spôsobil. (25.08.2017)

Kupodivu mi to nezprotivila ta neskutečná kombinace žánrů- romantická love story, temný thriller, rozjuchaný muzikál... Hodnocení jsem snižoval s přibývajícími minutami, ke konci už to pro mě bylo opravdu k nevydržení. Naopak z počátku jsem žasl nad množstvím nádherných, silných, neotřelých momentů a nad mou ochotou přistoupit na příběh založený na zjevných nesmyslech, odporujících primitivní logice. Ghajini se mi nelíbil- ani film, ani hlavní záporák téhož jména. Pokud by to přežil, ještě bych tomu jednu pecku sebral. Ten film je pro mě ale nezamýšleným, užitečným příspěvkem do aktuální společenské diskuze o migraci. V Indii žije z našeho pohledu v podstatě na skládce miliarda lidí, kteří mají jedinou touhu- mít se lépe, než se mají. Vyrůstají ve společnosti, kde má lidský život hodnotu orgánů na transplantaci. Nemají jiná mravní měřítka, boháč je pro ně člověkem, před kterým se budou všichni pinožit a ponižovat, aniž by jim na tom přišlo cokoliv divnýho. Když jim otevřeme pomocnou náruč, do měsíce můžeme mít většinu z nich tady u nás. Nedělejme to. Nechme je chlácholit tříhodinovými bollywoodskými filmy, ve kterých někteří z diváků uvidí poprvé ve svém životě něco tak neskutečného, jako je splachovací záchod. (15.12.2018)

Ghaniji využívá sice né příliš originální, ale za to velice vděčnou zápletku o pomstě za zavražděnou milou, okořeněnou ještě o hrdinovu neschopnost pamatovat si něco dýl než 15 minut, jelikož mu nějaký šmejdi řádně rozpárali hlavu železnou tyčí a tak tu na řadu přichází starý známý popsaný fotky a samozřejmě vytetovaný nejdůležitější informace na těle hlavního hrdiny, z nichž ta nejzásadnější je samozřejmě ta, že mu zavraždili holku, což se musí každý ráno dozvědět znovu a znovu. Tahle cesta za pomstou je fakt skvěle udělaná, Aamir Khan tam všechny bije neskutečně agresivně a jak smyslů zbavenej a vypadá při tom jako terminátor, navíc je neuvěřitelně vysvalenej, tahle část v přítomnosti je opravdu dobrá, nicméně je tu bohužel opět ten fakt, že indickej film, co nemá ke třem hodinám, není v podstatě ani indickej film, takže se tu dočkáme klidně 40ti minutovýho romanticko-komediálního flashbacku o tom, jak se hlavní postava potkala se svojí dívkou a co se všechno stalo, což je sice možná nenudící a občas zábavný, ale jaksi to totálně rozmělňuje stěžejní linii pomsty a zbytečně to všechno protahuje a zdržuje, ale finální vyřízení účtů stojí za to si počkat. (08.08.2010)