Crows Zero

Takashiho nemám moc v oblibě, ale tohle mi přišlo jako od někoho úplně jiného a daleko daleko lepší. Jde o boj studentů o ovládnutí nejdrsnější školy. Ovládnutí ne pilným studiem umění a skvělými výsledky v matematice, ale v boji na blízko. Scénář je jednoduchý, ale v pohodě to stačí. Na tohle se asi budu snažit lákat lidi, co se z nějakých důvodů bojí asijských filmů. Není to tak umělecké, je to nabité akcí a spád to má taky výborný. Nebude hrozit, že by si někdo pletl herce, protože každý má jiný účes, zuby nebo dokonce masku přes ústa. V těchto parametrech se to daleko víc podobá současným blockbusterům, jen je to víc kompaktní. No a taky bych to odhadl na 15+, což mají lidi radši. (04.03.2011)

Příběh je většinou co ve filmu preferuju. Tady je vytěsněn úplně na okraj (naštěstí,protože story--jsem tvrďák,abych fotrovi dokázal ,že jsem lepčejší než von a nebudu takpak muset velet nějaké té jakuza divizi,ale budu moci být třeba zdravotním bratrem,když se mi zachce....-- je opravdu nosný),ale pro tu neuvěřitelnou porci vzájemných kvalitních nakládaček mezi chlapci (furt lepší než by po sobě cákali vodou) hodnotím vysoko.Stalo se však,že mi permanentní fackovaná asi nestačila a já se občas nudil . Ale jen trochu-začal jsem na to koukat kolem půlnoci a končil kolem druhý aniž bych jedinkrát usnul. Takže vlastně dobrý. (Jak to ale funguje v japonským školství nám Miike už poměrně přesně popsal ve Fudo,nebo když Takashi Kitano skotačí se svou třídou v Battle Royale:-).)-Mám pocit,že tohle snese škatulku Yakuza film mnohem lépe,než spousta jiných jakoby Jakuza filmů.Nu což,-Miike už určitě zpracoval lepší příběhy, ale natočil i mnohem horší filmy. (05.06.2010)

Dynamická, akční a stylová jízda, tadashii. Přesto mě pořád napadalo srovnání s Blue Spring. Narozdíl od "Vran" má Blue Spring i trochu poetičtější stránku věci, což je u mne konkrétně ku prospěchu věci, ale zpět k Serizawovi, Genjimu a jejich povedeným partičkám. Celý film pozorujeme přípravu na bitvu o nejvyšší postavení ve škole (no, někdy se o té rozmlácené betonové barabizně jako o škole dalo dost pochybovat) mezi dvěma "armádami" pěkně nasr***ch studentů. Ačkoli nejde o nic převratného, závěrečný "street fight" v dešti a blátě, to bylo něco. Masochisticky mě napadlo něco takového uspořádat u nás v.......Uvidíme, jaké zvrácenější choutky vyvolá dvojka:-) (22.03.2009)

Zábavné, stylové ale na tak přímočarý příběh zbytečně rozvleklé. Nevyrovná hudba od naprosto božských The Birthday a podobných přes příšerné a nehodící se R&B. Po šesti letech od prvního shlédnutí původní nadšení výrazně vyprchalo. Skvělé a trefné obsazení nicméně stále baví. Bez Yamady a Oguriho by film byl poloviční. (07.03.2009)

Úvodní scéna na zahájení školního roku na střední škole Suzuran už jen vzhledem budovy, ve které se odehrává, značí, že mladíci na téhle škole asi zrovna nerostou pro červený diplom a slovy jednoho ze studentů "svou hodnotu dokazují pěstmi". Takaši Miike to rozjíždí jako absurdní středoškolácký film dotažený do extrémů, takže po intermezzu s japonským Billy Idolem se příběh rozvíjí tak trochu epizodním způsobem, kdy se hlavní hrdina Gendži snaží nashromáždit spojence, aby mohl vyzvat místní velké zvíře Serizawu a stát se králem školy Suzuran, protože náplní dne studentů na této střední škole je závod o to, kdo bude mít větší péro, tedy větší gang, který potom postaví proti sobě a dají si mocně přes držku. Epizodní je to proto, že Gendži s jakuzáckým parťákem Kenem shání spojence přes různé filmové žánry :) první dokonce je takové parodování středoškolských romantických komedií, ale dostane se samozřejmě i na bitky a na témata přátelství a cti. Taky se během filmu objeví i spousta úplně ujetých vtípků, ale to hlavní co tam mladí pánové provádí jsou pochopitelně bitky, které jsou natočené velmi pohybově, dynamicky, zábavně a divák si může vychutnat každé kopnutí a ránu naplno a že jich je ve filmu hodně. Není to martial arts film a bitky jsou surové a asi jako chuligánský street fight, ale i v tomhle chaosu kde se to mele hlava nehlava je zapracovaná zajímavá choreografie a taky je to často komiksově nadsazené. Bitkám pochopitelně kraluje finální střet, na který se celou dobu čeká. Ono to je tak trochu dokonce i jako "sportovní" film o soupeřících týmech, až na to že sportem je tu monstrózní bitka :). Čeho je ve filmu ale fakt moc je testosteron, který z něho přímo teče v proudech, protože to co je pro holky Whip it! je tohle pro kluky a takhle moc klučičí film jsem ještě snad neviděla a nedivila bych se, kdyby japonští středoškoláci zvýšili počet výtržností ve městě po shlédnutí tohohle filmu, protože by taky chtěli, aby se projevil ten "hero inside" za zvuků popíku a ostrých kytar při bitce v dešti a blátě :). Od pětky mě ale odradila takový trochu spěch, protože Gendži musí během dvou hodin stihnout spoustu věcí, Takaši Miike rozehrát spoustu motivů přátelství a loajality atd. a všichni ostatní musí stihnout co nejvíckrát se pobít, takže něco je takové možná trochu nedotažené, i když všechny rozjeté části děje byly zábavné. A taky možná to až absurdní poměřování péra mě zrovna moc nebralo, protože o tom ten film prostě je :), ale možná že na druhé nebo třetí kouknutí už bych možná tu pětku dala, kdyby mě to dokázalo přesvědčit pořád tak dobře jako na první kouknutí. :) (12.12.2010)