Reklama

Reklama

Nostalgická tragikomedie nás zavádí do jednoho newyorského baru, jehož neurvalý majitel Jacques (Brian Cox) už chce pověsit řemeslo na hřebík. Najde si proto na ulici svého následovníka, mladého pobudu a snílka Lucase (Paul Dano), který má ale na barmanskou profesi až příliš „dobré srdce“. Lekce otrlosti může začít... Mladík se rychle učí práci za barem a přizpůsobuje se místnímu stylu. Všechno jde podle plánu. Až jednoho deštivého večera do pánského baru vejde krásná a namol opilá letuška. Lucas se bezprizorní cizinky ujme a nabídne jí útočiště. Přítomnost ženy atmosféru baru zcela promění, což cholerický majitel nese s nelibostí. Od této chvíle už se události mohou vyvíjet jen špatným směrem. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (89)

corax8 

všechny recenze uživatele

Mě se to líbilo. Nic složitýho, vtipné dialogy. Ten o brokolici si budu ještě dlouho pamatovat. A ten závěr mi nepřišel až tak strašnej. Dovedu si představit i horší. ()

rhodos 

všechny recenze uživatele

Síla tohoto malého velkého filmu spočívá ve scénáři, který si napsal sám režisér filmu Dagur Kári, ale také v hereckých výkonech. Zejména filmový veterán Brian Cox a mladý nadějný talentovaný herec Paul Dano jsou velmi přesvědčiví, pouze ženská představitelka mi k její roli moc nesedla. Ale tento zajimavý artový film zkazil závěr, proto dávám pouze průměrné hodnocení. ()

nelja 

všechny recenze uživatele

Ten film má špatný konec...Ale nepotřebuje ho aby si ulevil od přílišného optimismu, aby snad přiměl diváka k výměně základní grimasy. On tam prostě je, protože si to žádá sama látka, vývoj filmu totiž poněkud zastře na začátku celkem jasně strukturované charaktery jednotlivých postav, u kterých dochází k podstatné proměně. Sám režisér se hlásí k vlivu amerického nezávisláka Jima Jarmusche, Akiho Kaurismäkiho nebo Luise Buňuela a tyto inspirace jsou opravdu znatelné, i když neruší dojem původnosti autorského počinu. Specializuje se na vyděděnce na okraji a netypické hrdiny jak už napovídají i názvy jeho předchozích děl – „Outsider“ z roku 2005 nebo „Albín jménem Nói“ (2003). Odborná i laická veřejnost k němu vzhlíží jako k nové naději světového filmu. Svým posledním dílem svoji pozici upevňuje. V případě „Dobrého srdce“ máte jedinečnou příležitost strávit 95 minut ve velice příjemné společnosti svérázných, neokázalých a přitom docela obyčejných lidí. To vnímám zároveň i jako hlavní devizu celého projektu. Je to návrat k civilnímu pojetí bez zbytečné „podprahové špíny“, jednoduché a působivé jak facka. ()

Reklama

Reklama