Psí dostihy

Na poloamatérské zpracování jsem si brzy zvykla a vlastně mi k tomu tématu začalo nakonec i vyhovovat. Oni ti umělci prchli z Československa před novým nástupem cenzury, před režimem, který začal utahovat opasky svobodě jejich uměleckého vyjadřování. No a ve svobodné zemi se zase museli potýkat s nedostatkem financí a hlavně s faktem, že tam o jejich tvorbu dohromady nikdo nestojí, ať už z důvodu jazykové bariéry nebo proto, že lidi na Západě řešili úplně jiná témata než my tady. Pokud byl pro někoho hlavním motivem útěku ten ekonomický, mohlo se mu, pokud byl šikovný a neměl zábrany začít dařit. Lanďák to zahrál dobře, pobavil. A Josef Charvát tu frustraci z nutnosti opět vytvářet umělecké kýče taky. (17.11.2023)

Pokud to měla být komedie (jakože asi ano, viz povaha Rekových maleb a Lapákova byznysu), tak to zastaralo, dnešním (i českým) komediím to konkurovat nemůže. Pokud to mělo být drama o útrapách emigrantů, tak by mně beztak nedalo tolik práce, abych našel desítky lepších (údernějších, nesmlouvavějších, přesnějších) snímků - ano, uznávám, českých zřejmě ne, nevím, proč se tomuto tématu čeští filmaři brání, proč ho nevytěžují? Jinými slovy, sám o sobě u mne film neobstál, na druhé straně bylo užitečné udělat si obrázek o (existenci a možné podobě) české emigrantské kinematografii. Poučení: pro nonkonformní umělce/umění může být diktát trhu stejně smrtící jako diktát státu/státostrany. Malé bezvýznamné plus za Lanďákovo živelné herectví, naopak výkon Josefa Charváta mně přišel slabý - příliš si libující v melancholických polohách, v tváření se jako hromádka neštěstí, evokující poraženectví (což jde IMHO proti duchu postavy: která umí vzít osud do svých rukou, tj. zdárně překročí státní hranici, usadí se ve Švýcarsku, v zemi, po které toužil, najde si tam přítelkyní, s níž mu to relativně klape, a může se věnovat tomu, čemu se od začátku věnovat chtěl a čemu by se doma věnovat nemohl; že to nenese? co čekal, když to šel studovat? :D; samozřejmě se nabízí, že stesk po domově byl tak silný, že zakryl i jeho "životní výhry", ale tomu moc nevěřím, proč by se pak stejně jako jeho ex a studijní kolega nevrátil?, naturel - něco obětovat ve jménu vytyčeného životního cíle - na to jistě měl!). Díky za tip Willymu Kufaltovi! 55 % (15.11.2023)

"Vy kumštíři v tom neumíte chodit!" **** Psí dostihy mě zaujaly už při prvním zhlédnutí před 6ti lety a pořád jsem z nich měl v paměti úvodní cestu autobusem přes hranice s následným příchodem do azilového táboru ve Vídni či následně dlouhé čekání v zaplněném úřadě (to z dalšího filmu Bernarda Šafaříka Chladný ráj (1986), který jsem viděl značně později, si už dnes nevybavím vůbec nic). Velmi zajímavé, filmově snad doposud jen výjimečně zpracované téma osudů Čechů emigrujících na západ je určitě hlavní devizí a pokud odhlédnete od pár slabin vyplývajících z amatérských filmařských podmínek (osobně jsem měl často dojem profesionálně natočeného undergroundového snímku), možná si užijete poutavý snímek naplněný odrazem autentické zkušenosti. Hořký absurdní humor, vyplývající třeba z pozadí prací malíře na objednávku, postupně na obou stranách železné opony, zároveň párkrát doplnil lehce groteskní doprovod. Ten výrazný nadhled mi tu osobně sedl, bylo ho tak akorát, aby se snímek nepřeklopil do přílišné deprese u zdánlivého přechodu z bláta do louže (u dvojice vracející se záhy do domoviny a posléze zpátky do exilu dokonce opakovaného). Bavily mě i autentické hudební vložky, i oba herci v ústřední kontrastní dvojici, z níž sympaticky civilní J. Charvát přechází proměnou z radostné iluze do zklamání v obdobných potížích se svou svéráznou tvorbou a typicky živelný „Lanďák“, skvěle odlehčující náladu filmu, si zachovává pořád neustálou vynalézavost. [80%] (17.11.2023)

Bolo zaujímavé sledovať osudy ľudí, ktorí sa odhodlali na tak vážny krok. Lebo keby sa niečo pokašlalo, tak by mali veľké problemy vo svojej zemi a zas odísť od rodiny a známych a vedieť, že už ich nemusíte nikdy vidieť je fakt silne téma, ale tento film ju uchopil takou vtipnou formou, ale tu mi trocha taká prekážala. Mohlo to byt brané viac vážne a film by si ma určite získal. Je to naozaj zaujímavá téma a takých filmov sa v našich končinách veľa neurodilo, ale, že by to filmu prospelo sa nedá povedať, nevyužil sľúbenú šancu. Je tu niekoľko  vtipných momentov, ale, ani jedna nie je taká, ktorá by mi vyrazila dych. Rozhodne to nie je to, čo som očakával. Slabé 3*. (17.04.2024)

Nesmírně nadčasový a vlastně vizionářský film. Trochu připomíná Konec velkých prázdnin, jen bez toho přesahu. Scénář je dokonale veden, je vidět, že autoři přesně věděli, co chtějí říct. Škoda jen, že z toho socialismu tam toho nebylo trochu víc, aby ten "kontrast" vynikl. On si tenhle film totiž nebere servítky na jednu ano druhou stranu. Pojmenovává věci bez příkras. Češi a Slováci, kteří emigrovali, možná "snili o Matterhornu", ale dostalo se jim spíše "psích hovínek". Vlastně zjistili, že je to všude stejné, všude hraje roli nějaká ta politika, nějaké konvence, nějaké úzusy, a hlavě jde o moc a prachy. Už tehdy se zde parodují neziskové spolky a organizace. A co mě víc zaráží, že to všechno máme znovu tady - opět se dělá umění pro prachy, líbivost pro ty, co platí (viz jistý David Černý), hledá se, kde se dá našmelit načerno co nejvíc a nejrychleji a jak koho odrbat a ty bohatší obrat o trochu těch peněz. O nějaké hodnoty jako láska nebi umění nikdy nikomu nešlo a nepůjde ani v tehdejším socialismu, ani v kapitalismu, ani v současné libdem společnosti. Jen měl film skončit u toho kafe, u té návštěvy, působil by úderněji, nebylo třeba těmi dvěma scénami to doříkávat. (15.11.2023)