Maynila: Sa mga kuko ng liwanag
Manila in the Claws of Light
Manila in the Claws of Brightness
Režie:
Lino BrockaScénář:
Clodualdo Del Mundo Jr.Hudba:
Max JocsonHrají:
Hilda Koronel, Bembol Roco, Lou Salvador Jr., Joonee Gamboa, Mario O'Hara, Nina Lorenzo, Sibyl SantiagoObsahy(1)
Mladý muž Julio přijíždí z venkova do hlavního filipínského města Manily, aby zde hledal dívku, do níž je zamilovaný. Najde si práci na stavbě i nové přátele, ale postupně zjišťuje, že život ve velkoměstě není tak jednoduchý, jak si představoval. (ČSFD)
Recenze (22)
Důvěřiví venkované ve spárech nemilosrdného velkoměsta, jejichž nevinnost a ideály jsou rozcupovány ještě dřív než se stačí nalokat všudypřítomného smogu, vedou pod štíty křiklavých neonů tvrdý boj o kousek žvance, o zachování vlastní důstojnosti a o přežití. Režisér Lino Brocka použil tento vděčný filmařský námět, aby představil filipínskou metropoli jako zkorumpovanou a špinavou urbanistickou džungli. Nemazlí se s postavami ani s divákem a výsledek je surový a velmi působivý. Scéna, kdy si jeden mladík záměrně típne cigaretu do vlastní dlaně, aby fyzickou bolestí podusil tu psychickou a sebral odvahu vyslovit nevyslovitelné, patří k těm nejintenzivnějším. Mrazivý portrét skutečné tváře Manily jak ji v žádném cestovním katalogu neuvidíme. ()
Ze začátku ten film působí až jako dokument, vtahující svého diváka do autenticky snímaného prostředí, a ke konci zas jako děsivý sen, plný hroutících se situací a vyústění až do zoufale bezvýchodiskového propadu... Trvalo mi dlouho, než jsem začal v Manile více vnímat souvislý příběh, který by mě současně plně zasahoval, ač nejedna scéna z hromadné práce dělníků na stavbě (včetně odlehčené chvilky předváděného zpěvu, záhy vystřídané drtivou tragedií) nebo samotný kontrast při přechodu ze slumů či pracoviště do velkoměsta mě dostatečně poutaly. Pár scén možná díky svému dokumentárnímu stylu na mě dýchalo menším chladem, ale zaskočeného střetem s homosexuální prostitucí (obzvlášť ve filmu 70. let až nečekaně!) z pohledu hlavního hrdiny v neznámém světě velkoměsta, mě Manila coby film stále více vtahovala a coby město až nepříjemně odhalovala často tu snad nejhorší možnou tvář bídy a špíny sociální i morální – tvář světa, který zažitými okolnostmi vyburcuje i nesmělého návštěvníka, původně ještě hledajícího lásku, nový život i pochopení. Ve filipínské kinematografii mimo tvorbu Lava Diaze jsem zatím také novým návštěvníkem, ale tohle byl zajímavý zážitek s působivým gradováním od částečného hraného dokumentu až do žánrových motivů tragické romance či malého thrilleru o pomstě. [80%] ()
Letošní LFŠ mi připravila dva vrcholné filmové zážitky a děj obou, Manily i Rocca a jeho bratrů, se kupodivu točil kolem stejné situace – přežívání chudých venkovanů ve velkoměstě. Zajímalo by mě, jestli je to náhoda, jestli ve mně zarezonovala devadesátá léta strávená v Praze nebo jestli se mi na stará kolena přece jen dostavuje cosi jako sociální cítění. — Silný, syrový snímek, přirozeně a ústrojně pracující s výrazovými prostředky euroamerických psychedelických experimentů (přerývané střihy jako z Bezstarostné jízdy, minimalistický syntezátorový soundtrack, přehušťování zvukové stopy hlukovými skrumážemi, za jaké by se nestyděl ani Lynchův dvorní zvukař Alan Splet). Živé městské scenérie, úporně se vracející obraz průčelí domu, v kterém hlavní hrdina tuší místo nedobrovolného pobytu své milé, mrazivá juxtapozice „ekonomické“ mužské a násilím vynucované ženské prostituce, neúprosná samozřejmost, s jakou se život odvíjí dál bez ohledu na šťastné i tragické okamžiky a uměřené zobrazení toho všeho beze snahy omračovat šokujícími záběry a povrchovou brutalitou. Mimořádný film s univerzální výpovědní hodnotou. ()
Trochu viac melodramatické, ako by sa patrilo, ale chalan je ešte mladý a to, čo vidíme, je vlastne jeho pohľad na život a na svet. Láska k žene je nekonečná, naivita vo veku 21 rokov patrí k vybaveniu človeka a k tomu sa pridáva ešte melancholická a submisívna povaha hrdinu. V drsnom veľkomeste prežijú iba tí najsilnejší, Manila je podľa Brocku džungľa s rovnakými pravidlami, ako tá zvieracia. Slúži mu ku cti, že ako homosexuál ukazuje v pravom svetle aj prostitúciu medzi mužmi a zobrazuje ju ako niečo skutočne odporné, ako degradáciu ľudskej dôstojnosti. Film by si mali pozrieť všetci Slováci mladého veku, ktorí sa chystajú sa presadiť v dnešnej Bratislave!!! ()
Galerie (18)
Zajímavosti (2)
- Jde o průkopnický film filipínské kinematografie, který je i dodnes často považován za nejlepší filipínský film všech dob. (Hans.)
- Film zaujal režiséra Martina Scorseseho natolik, že jeho nadace zaplatila v roce 2013 jeho digitální restauraci. Ve stejném roce byl pak uveden ve 4K verzi v prestižní sekci Cannes Classics. (Cimr)
Ta čtvrtá hvězda je jen za to, že ve Filipínách v 70.letech vůbec něco takového vzniklo a i když to nemá vychytané všechny mouchy (a že jich je dost), pořád to je významné dílo. Jinak ale o Filipínách za Markosova režimu se radši příště podívám na něco od Lava Diaze - sice jsou jeho filmy strašně dlouhé, ale detailně vykreslují prostředí, dobu a vybrané postavy v ní přežívající. Taky jsou často dost depresivní a s minimem čehokoli pozitivního, ale jsou komplexnější a díky tomu nechávají silnější dopad. Tohle je takové Filipínské A co dále, Baltazare?, resp. skrze gradování (zde lokálního) lidského zla a útrap těch, kteří si to absolutně nezaslouží. Zatímco Bresson to měl jako stěžejní téma a stejně tak s tím i pracoval, Manilla chce být komplexnější a opřít se i o sociologii, ale selhává v tom, že sice dokonale vykreslí prostředí a představí hlavního hrdinu, kterému budete fandit až do konce, ale zároveň je nedotažená, málo psychologická a výsledek sice je naprostá depka, ale taky depka, která nic víc než jen "strohou" depku nezanechá. U přirovnání zůstanu u Bressona - zatímco Baltazar v tomhle převyšuje svůj rámec a stává se tak skutečně zdrcujícím, taková Muška trpí naprosto stejným problémem co Manila ve spárech světa. Ten film nakládá na postavy tolik negativních věcí, že je to až moc - a ne z toho důvodu, že by to byla přehnaná depka (Manila za Markosova režimu opravdu takhle fungovala, aspoň z toho, co vím), ale z toho, že se postavy nechávají vláčet svým osudem tak moc, že se nedá chápat, proč nejednají jinak a nebo proč tak, jak jednají později, nejednají dřív. Je to celé propojené Juliovým hledáním dívky, do které byl zamilovaný a to tu samozřejmě trvá, ale cesta k tomu je přinejmenším zvláštní. Třeba nechápu, proč po vyhození z práce šel dělat prostituta uspokojujícího starší gaye. Manila byla drsné místo a tady se asi bral každý, ale kdyby zde aspoň bylo vidět, že se snaží najít si něco jiného, pak bych s tím neměl problém, ale takhle se Julio nechává až moc vláčet osudem a díky tomu se dá odhadnout, že to povede jen k větší a větší tragédii. Baltazar byl strašně depresivní a s každou další minutou o to víc, ale pořád v něm zůstávala zrnka naděje padající z určité nepředvídatelnosti a silné realističnosti. Tady (jako i u Mušky) chybí místa, kde by postavy projevily snahu se ze všeho nějak vyhrabat. Klidně i zoufalou, taková v těchto chvílích přichází asi nejčastěji, ale aspoň nějakou. Ale stejně jako Muška se nechává vším skolit, tak to samé dělá i Juilo, který se rozhodne zasáhnout vždy až když je moc pozdě. Neříkám, že se takovému příběhu nedá nevěřit, ale působil na mě až moc jasně, abych si ho i přes totálně depresivní vyznění pamatoval jako opravdu silný zážitek, který bych byl schopný na potkání doporučovat. Takhle na to sice nezapomenu, ale zároveň znám lepší filmy svého druhu i se stejnou bezvýchodností a zatímco k nim bych se, v nějaké dobré náladě, vrátil, tady mi to jednou stačilo. A ačkoli existují filmy, které mě nadchly, ale už je znova nechci vidět, tak bohužel ani tohle není případ Manily. Za mě spíš 3,5*, ale režisér moc dobře věděl co dělá, tak to zatím nechám takhle. Jinak je to dost odtažitě natočené a sledování není zrovna záživné, takže kdo by chtěl vidět něco dost podobného ze stejného prostředí, ale akčnější a divácky přívětivější, doporučuji Metro Manila. Vlastně je dost zajímavé, jak moc jsou si ty filmy podobné... Slabé 4* () (méně) (více)