Zpěv ptáků

Film, v němž se mísí mytické s demytizujícím, zásadní s banálním, smutné s humorným. Vizuální koncert. Skvělý scénář. A ta velmi subtilní situační komika vetkaná do dlouhých scén a jemný humor zakomponovaný v místy až absurdních rozhovorech. Prostota s jakou je biblická pouť podána a velmi sofistikované obrazy tvarů, světla a stínů, mlhy a temnoty, které jej provázejí jako jakási emanace, svým rozporem vytvářejí prostor pro osobní transcendenci každého, kdo je k takovému filmovému sdělení citlivý. (11.12.2008)

Biblický příběh cesty tří králů tvoří pouze jednoduchý rámec pro obrazovou apoteózu prosté duchovní zkušenosti, pojímané jako cesta - hledání. Nevšední syrová minimalistická a do sebe uzavřená poetika předkládá (připravenému) divákovi mystický zážitek a nevadí, že se jí to nikdy nemůže podařit, protože mystický zážitek nelze jednoduše zprostředkovat (a už vůbec ne "připravenému" divákovi). V prvé řadě je nám totiž promítán film, který je svojí formou tak prostý, že jeho sledování vyžaduje, aby divák odložil celou svoji historii filmových zážitků a oddal se promítaným obrazům, nepřipraven jen na sledování dalšího filmu, ale oproštěn od svých bohatých zkušeností, stejně prostý jako obrazy, které sleduje. Takto předstíraně naivním přístupem se lze alespoň přiblížit jejich spiritualitě: především sledujeme FILM a ontologická podstata filmu je kontrapunkt obrazu a zvuku – zpěv ptáků (symbolický název podle jediné instrumentální skladby, jež zde zazní). PS: Je zajímavé, jak mají někteří uživatelé tendenci vnucovat ostatním vlastní imprese a slovně agresivní formou je v komentářích absolutizovat jako jediné možné (viz Bebacek). Zřejmě se jedná o nějakou formu textové konverze hypertrofovaného egocentrismu (všiml jsem si toho už vícekrát jinde – viz např. Bebacek). Ovšem, v mém případě se jedná pouze o čistý alibismus :-) (viz Bebacek). (11.12.2008)

Příběh o třech mudrcích, kteří se nebojí projevit svojí spiritualitu, to možná je. Zároveň je to ale, hrozně rozvleklej film (a to se ještě držim). Že je něco černobílý, roztahaný a opředený přiblbýma dialogama neznamená, že to je hned umělecký. Jedno z mála, co se mi opravdu líbilo, byla kamera zabírající ony plovoucí "mudrce" (ve filmu nebylo nic, z čeho by vyplývalo tohle označení). Jediný, co ve mně film zanechal, byla bolest za krkem, kdy mi několikrát padala hlava vlivem těžkých očních víček... Vic sem ve filmu nevidel a ani vselijakost vlastni interpretace to nezachrani. (05.12.2008)

Rozvleklý? ale prosím tě jendus, neznám film s větší spádovostí, a příběh byl více než zajímavý, a obsahoval dva opravdu neočekávané zvraty, a myslím, že o všem svědčí to, že všichni v kině se dívaly až do konce titulků s oteřenými ústy.. Jistě byly tak šokováni a litovali, že na tento film nenarazili již dříve, co dodat? Tento film musíte rozhodně vidět, protože to je opravdu neotřelý zážitek.. (06.12.2008)

o Serrově filmu "Honor de cavalleria", který mě (sobecky) nadchnul i tím, že "doslova i doobrazu" přednesl moji vizi Dona Quijota, byl jsem zvědav, jak si s dalším kanonickým textem vypořádá v tomto případě. Tři králové, v bibli mudrci či mágové, nejspíš ale náčelníci nomádů K(Christus) + M(Mansionem) + B(Benedicat), vybavil Serra pro cestu pouští neprakticky břemenem na hlavě a žádným na zádech či na korábech pouště, to je věc estetiky jeho filmu. Podobně jako "královské" zážitky prerušované pouštní poutí, které vrcholí setkání se Svatou rodinou; Marie pečuje o Beránka ve zvířecí, lidské i boží podobně; melancholický Josef nejde pro vodu, protože to byla (a u mnoha národů dosud je) "výsada" žen. Nicméně je čas se rozloučit, Egypt je ještě daleko. Pozn. Tři králové jsou dialekticky svázáni s Pavlovým učením: pohané přichází k Ježíši a Pavel jeho učení předává pohanům. (22.01.2019)