Kimssi pyoryugi

Vcelku sympatická pakárna, byť v mých očích výsledné hodnocení strhává dolů nuda, jíž jsem se při sledování neubránil. Jednou za čas jistě neuškodí rozšířit si obzory a podívat se na tak trochu jiný film z druhého konce světa, ale osobně jsem zrovna z tohoto konkrétního snímku nijak nadšený nebyl a vcelku mě míjí vysoké hodnocení, jemuž se zde tento film - k mému podivu - těší. Z asijské produkce chovám v oblibě dosti jiný typ filmů a tento mi jednoduše nesedl, snad i kvůli přílišné inspiraci západní kinematografií, již jsem zde nemalou měrou identifikoval. Jeden by se až podivil, že tolik let po vzniku Amélie stále ve světe vznikají její klony - vážně by se za tím už měla jednou udělat tlustá čára a začít točit něco nového. (13.05.2013)

Příběh o tom, jak jeden zkrachovalý Korejec musel ztroskotat na pustém ostrově hned za městem, aby objevil pravé hodnoty života a stal se z něho ten pravý muž pro traumatizovanou asociální dívku, která uvízla ve virtuálním světě, si mě získal nebývalou lehkostí a svérázným, rozmanitým humorem, který v některých momentech dokonce i umně balancuje na hranici dobrého vkusu (radostné chvilky s rukama plnýma ptačího trusu budiž důkazem). V druhé polovině filmu vstupuje do popředí dramatická rovina, která pak předvídatelně spěje ke kýženému happyendu. Z formálního hlediska mě u Kimssi Pyoryugi zaujala především kompozice a složení záběrů a celková práce s mizanscénou (barevné řešení hrdinčina pokoje, atd.). Tak či tak to je neuvěřitelná pecka a jeden z nej "feel-good" filmů za poslední dobu (jako nej "fell bad" film v rámci korejské kinematografie zase boduje Viděl jsem ďábla). (20.06.2011)

Ztroskotat na ostrově uprostřed velkoměsta je skvělý nápad. Kimovo rezignované soužití s přírodou je parádní, komunikační spojení přes několik měsíců hledané vzkazy v láhvi přímo dokonalé a některé fórky, zejména ten s doručováním černých nudlí nevěřícím týpkem na šlapadle, jsou naprosto originální. Nikdy jsem v romantice nezaznamenal tak potrhlou dvojici zamilovaných, nikdy jsem se tak nebavil při humorných pokusech o komunikaci a nikdy jsem žádné dvojici tak nepřál, aby se vzájemně našla, navštívila nějaký poklidný blázinec a dožila si tam šťastně až do smrti. (01.09.2011)

Dva izolované ostrovčeky v anonymite veľkomesta. Každý je opustený inak a iným spôsobom. Zvyšky túžby po poznávaní druhých však kdesi v nich driemu. Ich prejavom je veľký nápis HELLO vyhĺbený na piesočnej pláži a foto-ďalekohľad, vyťahovaný len dvakrát do roka majiteľkou, aby nezabudla na existenciu reálneho sveta. Na základe definitívneho nezanevretia na svet začne ich vzájomná komunikácia. Netradičná a od veci, podobne ako dobrovoľne zvolený únik od spoločnosti. Popri jemne sa rozvíjajúcom vzťahu zároveň dozrieva úroda na poli i v kvetináčoch. Rozleptáva sa nedôvera k spoločnosti, ktorá tak veľmi ublížila. Či už rafinovane lákavou reklamou na bezproblémovú pôžičku, počítačovou simuláciou skutočnosti alebo prostým nezáujmom o tých, čo nedosahujú inzerované hodnoty sebavedomého úspechu, asertívnej komunikácie a spoločenského zaradenia sa. Linka zvládnutia osamelého žitia vonku a vyriešenia životosprávy bola nadnesená a v jej rámci sa vyskytlo zopár spochybniteľných klišé, pričom tieto nedostatky zrážajú výsledný dojem z hodnotenia. Príbeh samotný je však originálnou poctou veľkomestkým apačom. Poznámka: Podobne fungujúce skupinky ľudí celoročne obývajúcich svojpomocne vystavané chatrče zo stavebného i naplaveného odpadu alebo využívajúcich staré kanalizačné, či vojenské stavby, existujú aj na Slovensku. V bezprostrednej blízkosti rieky uprostred väčšieho mesta viem o troch takýchto obydliach. Na rozdiel od filmu však žijú vždy v skupinách (alebo minimálne v páre) a ich živobytie je oveľa viac naviazané na veľkomestský ruch. Dôvody ich odlúčenia od spoločnosti sú rôzne - alkohol, nešťastná láska, gamblerské dlhy, striktne protispoločenský a protikapitalistický postoj. Všetci títo ľudkovia však deklarovali, že len z pytliactva sa vyžiť nijako nedá a z kultúrnych plodín, ktoré by sa urodili majú občas pár zemiakov, z divých medvedí cesnak. Podmáčané pôdne podložie pri rieke totiž nejaké veľké obilninové hody jednoducho neumožňuje. (18.09.2013)

Není dobré předem posuzovat film podle praštěně vypadajícího posteru... Po letech sledování korejských romkomů bych neřekl, že mě v tomto subžánru může ještě něco překvapit. Kimův ostrov na to v první polovině i přes zajímavou zápletku nevypadal, ale ve finále mi svou úsměvně zadumanou lehkostí (nevím, jak bych to jinak popsal) ruku v ruce s absencí očividného tlačení na pilu až vyrážel dech. Krása. (17.11.2009)