Kimssi pyoryugi

Zhruba do padesáté minuty výborné, na čtyři hvězdy. O chvilku později jsem dokonce přemýšlel o pěti, ovšem od prvních dopisů v láhvi jako by jste se dívali na úplně jiný film. Jakoby tvůrcům došly nápady - kamera se dívá skoro pořád skrz čočku fotoaparátu a nebo pro změnu sledujeme několikaminutový nepřetržitý záběr na tvář. Co naplat, druhá polovina se prostě nepovedla a byla na necelé tři hvězdy. Celkově to tedy na ty čtyři kousky vyjde, ale i tak je tady film neuvěřitelně nadhodnocený. (23.12.2009)

Tak po desiatich rokoch som si to pustil druhýkrát a stále to je nádherná pecka o dvoch osamelých exotoch, ktorý sa z rôznych dôvodoch a rôznym spôsobom izolovali od zbytku sveta. On pripomína Hanksovho Trosečníka a ona zase takú uzavretejšiu Amélie z Montmartru. Film ukazuje, že človek proste potrebuje nejaký kontakt, inak sa zblázni. Páčilo sa mi verné vyobrazenie toho, keď dlho izolovaný človek má možnosť odísť, tak potom, čo si na samotu zvykol, tak s tým má problém a jeho prvotná reakcia je odmietnutie. Už v tej dobe tu je zároveň pekná kritika toho, že ľudia žijú viac život na internete ako v skutočnosti. Je to neskutočne zábavný milý film ale v jadre zároveň veľmi smutný a pritom bez snahy o citové vydieranie. Namiesto sĺz v divákovi skôr vyvolá nutkanie zamyslieť sa nad myšlienkou filmu a nad tým či sám žije naplno. Celý film stojí na ústrednej dokonale stvárnenej dvojke v podaní Jae-yeong Jeong a Ryeo-won Jeong a epizódne výstupy iných postáv pôsobia jak príchod zlého votrelca. Výsledkom je film natočený v takom pomalom poetickom štýle, že aj keď má 2 hodiny, tak si prajete, aby trval minimálne dvakrát toľko. Po druhom pozretí zvyšujem z 8/10 na 9/10. Je neskutočné kde všade môže človek stroskotať. :) (21.10.2009)

Po dlhej dobe má kórejský film sklamal. Absolútne nefunguje, či už po dramatickej alebo romantickej stránke. Postavy dostávajú záchvaty plaču a ja len čumím, o čo im ide. A keďže medzi sebou komunikujú iba pomocou niekoľkých krátkych fráz ako Hello, How are you, tak prvý romantický moment príde asi 5 minút pred koncom a veľmi presvedčivo nepôsobí. Nevadilo mi to podivínstvo dievčiny, ktorá trpela viacerými fóbiami a zo začiatku aj pôsobila celkom presvedčivo, no časom to akosi prestalo fungovať. Zvláštnejší mi pripadal pán Robinson, ktorý sa na začiatku chce za každú cenu zachrániť z ostrova a za kúsok normálneho jedla by urobil čokoľvek, no potom sa úplne nepochopiteľne už nechce dostať preč (aj keď pochybujem, že bol šťastnejší než predtým, aj so všetkými tými dlhmi) a poriadne jedlo po niekoľkých mesiacoch len tak odmietne (lebo lepšie chutí, keď si ho človek urobí sám?). Beriem to tak, že zo samoty sa časom človek zcvokne, ale tých zvláštností, hraničiacimi s nelogickosťou bolo dosť, vrátane toho opusteného ostrova, ktorý je uprostred veľkomesta a ide ponad neho dokonca most. Nejaké filozofické úvahy by sa o tom dali viesť a hľadať v tom nejaký hlbší zmysel, čo tým tvorcovia chceli povedať, ale to by sa dalo o každom filme. Mňa tento veľmi nepresvedčil. (20.11.2015)

Vcelku sympatická pakárna, byť v mých očích výsledné hodnocení strhává dolů nuda, jíž jsem se při sledování neubránil. Jednou za čas jistě neuškodí rozšířit si obzory a podívat se na tak trochu jiný film z druhého konce světa, ale osobně jsem zrovna z tohoto konkrétního snímku nijak nadšený nebyl a vcelku mě míjí vysoké hodnocení, jemuž se zde tento film - k mému podivu - těší. Z asijské produkce chovám v oblibě dosti jiný typ filmů a tento mi jednoduše nesedl, snad i kvůli přílišné inspiraci západní kinematografií, již jsem zde nemalou měrou identifikoval. Jeden by se až podivil, že tolik let po vzniku Amélie stále ve světe vznikají její klony - vážně by se za tím už měla jednou udělat tlustá čára a začít točit něco nového. (13.05.2013)

Není dobré předem posuzovat film podle praštěně vypadajícího posteru... Po letech sledování korejských romkomů bych neřekl, že mě v tomto subžánru může ještě něco překvapit. Kimův ostrov na to v první polovině i přes zajímavou zápletku nevypadal, ale ve finále mi svou úsměvně zadumanou lehkostí (nevím, jak bych to jinak popsal) ruku v ruce s absencí očividného tlačení na pilu až vyrážel dech. Krása. (17.11.2009)