Okuribito
Departures
Obsahy(1)
Daigo Kobayashi (Masahiro Motoki) je violoncellista v tokijském orchestru, který byl kvůli malé návštěvnosti rozpuštěn. Daigo se rozhodne i se svou přítelkyní Mikou (Ryoko Hirosue) přestěhovat do své rodné vesnice Yamagata. Nejdříve ze všeho si snaží najít práci a náhodou narazí na nabídku pracovního místa v jisté společnosti NK Agent s textem "Práce, která pomáhá na cestách". Nejdříve si myslí, že jde o cestovní agenturu, ale po příchodu do společnosti zjistí, jak se mýlil. Ve skutečnosti jde o specializovanou firmu zabývající se obřadním ukládáním do rakví. Pochopitelně se to jeho ženě ani přátelům vůbec nelíbí a zprvu jeho prací pohrdají a hnusí se jim. Daigo se ovšem své práce vzdát nechte a tak i po odchodu manželky pokračuje a učí se tomuto obřadnímu umění. (Kiyoshi)
(více)Recenze (218)
Jak filmy východní kultury moc nemusím tak toto mě velmi zaujalo. Tak zcela odlišná pojatá kultura pohřebnictví, jinak vyjadřované stavy smutku. Maličko mě posunul níže předvídatelný scénář, ale i tak je to film vyjímečný. ()
Mnoho lidí nedovede docenit potřebu doprovázet bližní na poslední cestě. Netřeba rozlišovat, zda je otázkou onoho doprovodu péče o terminálně nemocné či již zesnulé, obě možnosti totiž shodně vyžadují, abychom ubránili zbytečnému utrpení pozůstalé. Nejednou jsem se setkal ve své smutné profesi, že pro umírajícího, pokud ještě nepozbyl smyslů, bylo nesmírně důležité, aby právě jeho blízcí nebyli odchodem raněni. To je sice zhola nemožné, ale míru onoho strádání lze kladně ovlivnit. I v tomto případě vidíme, že důstojný obřad po překročení prahu na konci života pomůže pozůstalým ve vyrovnání se se smrtí a sejme z jejich beder velmi těžké břímě. A ať už se upínáme k jakékoli víře, myslím, že při setkání se smrtí tváří v tvář každého z nás napadne, zda-li skutečně je to naše bytí pouhou episodou v nekonečném koloběhu... Citlivě natočený melancholický snímek přesně podle mého gusta. Děkuji ()
Čas od času se objeví filmový zázrak z dálného orientu a pro ně mám velkou slabost. Už od prvních minut mě film doslova okouzlil. Smutné, ale i krásné zároveň. 9/10 ()
Nejsem si jistá, zda se jedná o "opravdový" japonský film - spíše bych řekla, že byl od počátku cílen na západního diváka. Přesto dokáže zaujmout jak tématem, tak neuvěřitelně citlivým zpracováním. ()
"Takže se (rakve) liší jen materiálem a zdobením?" "Přesně. Hoří úplně stejně. A zůstane stejný popel. Ale poslední nákup za nás udělá vždy někdo jiný." Může být film výborný jen proto, že je z Japonska? Asi ne, ale právě kouzlem tradic, atmosférou a pro Evropany nevšedními hereckými výkony si mě tenhle film získal. Už jen třeba proto, že se hlavní představitel musel dva roky učit na violoncello a správně pěčovat o zesnulé. A kolik herců vedlejších rolí (včetně chobotnice) museli zabít, aby jim ve snímku nedýchali a nemrkali! Jinak si to nedovedu vysvětlit... Určitě jsem už viděl lepší a propracovanější filmy. Avšak proč by si právě tenhle snímek neměl zasloužit mých 5*? Nevím proč, ale od začátku mi u filmu cukaly koutky a potlačoval jsem touhu smát se. A kdybych byl ve správné náladě, možná bych ke konci přemáhal slzy. P.S. I já jsem si na začátku myslel, že půjde o cestovatelský film. U Japonců by mě to totiž vůbec nepřekvapilo ;-) ()
Maximální, originální,citlivá výpověď na téma života a smrti. ()
Musim se přiznat, že jsem byla trochu zklamaná. Po první půlce, kde se Daigo učí, jak na to, jsem byla nadšená, chvílemi jsem se i smála nahlas, což je u podobného námětu trochu divné. Horší to ale bylo s druhou půlkou filmu, ta byla až příliš dlouhá a docela často pro mě až nudná. Co mi ale nejvíc vadilo, byly teatrální scény zachyující hlavní postavu hrající na čelo uprostřed japonské přírody. To mi přišlo fakt hodně kýčovité. Celkově byl film zajímavý, se zajímavým námětem a úžasnou hudbou, ale už si ho asi znovu nepustím.. ()
Tomuto filmu se nic nepodobá. Za tónů krásné hudby vám ukazuje, že se smrtí se může pojit vznešenost a důstojnost takové podoby, že ji posouvají směrem k věčnosti. Skvělé herecky, se silným sociálním pojetí, že krása je i tam, kde to společnost odmítá, i psychologicky, že nehledě na okolí, máme následovat své sny, i lidsky, neb též jsme zrovna měli v rodině rozloučení a tohle mi moc pomohlo vydat se na cestu klidného a pokojného vyrovnání... ()
Moc hezky odvyprávěné drama s velmi zajímavým náhledem do světa japonského pohřebnictví a s ním spojených rituálů. Pocit až posvátné magičnosti pohřebních rituálů skvěle doplňují citlivě zobrazená malá dramátka jednotlivých protagonistů. Na dvě hodiny jsem na vše zapomněl a jen se nechal unášet tímto skvostem. Velmi silné 4*. ()
Dostal jsem přesně to, co jsem od toho čekal. Mírně nudné "oscarové" drama, samozřejmě opět "divně-japonské" (rozuměj jiné). Děj jsem bohužel uměl předvídat. A já chci být šokován! ()
Skutočne si nepamätám na film / a to som ich už videl/, ktorý ma dokázal rozosmiať a vzápätí rozplakať. Tento to dokázal viackrát.. Krása filmu však spočíva v detailoch, na ktoré sú japonci majstri. Pred zrakmi smútiacej rodiny sa odohráva malé umelecké dielo, kde posledný krát vyčaria z obyčajnej mŕtvoly vášho milovaného pozostalého tak, ako si ho pamätáte. Pridajte si úchvatnú hudbu, skvelé herecké výkony a Oscar je naozaj v správnych rukách. ()
Ano, témata tohoto snímku jsou v zásadě banální, ale právě proto se dotýkají nás všech. Nakonec se musím přiklonit k nejvyššímu hodnocení a to zejména díky skvělé hudbě a výbornému hereckému výkonu Ryoko Hirosue - sice toho moc nenamluvila, ale věřil jsem jí všechno, ty emoce by se -jak se říká- daly krájet. Nevšední film o všedních věcech, víc si asi člověk ani nemůže přát. ()
Hodně hodně těžké téma, skvěle zpracované a hlavně JEMNĚ! Je to filmařina, neni to americké citové znásilnění, kde kamínek padá 30 vteřin z ruky, to aby se stihlo vybrečet a ještě vysmrkat... ()
Zaměstnání jako povolání a povolání jako obřad (....služba). Nacházení toho lepšího v lidských srdcích je to, co z filmu činí pravé umění a uschopňuje k pomoci druhým. ()
Nelze jinak než se rozplynout. TOhle je přesně ten film, co čekám, když se řekne Japonské drama... preciznost, hutnost podanou s lehkostí.. Trýznivý emoční gejzíry v menším rozsahu, přesto drásající. Krásný požitek pro oko a díky Hisaishimu i pro uši. Jeho Memory jsou asi to nejkrásnější, co sem slyšel. A když teď trošku lžu, tak nevědomky..protože jsem opravdu unešenej... Všechny klobouky dolů. ()
Velmi dobré drama s netradiční zápletkou. Překvapí i nebývale pozitivní vyznění celého filmu. Mě osobně nejvíce na Okuribitu zaujalo prostředí, ve kterém se odehrává a zpracování celého díla, dále pak přirozené herecké výkony obou hlavních hrdinů. Beze studu přiznávám, že jsem jim uvěřil úplně všechno. Co mě však nejvíce potěšilo je pověstná japonská laskavost přímo čišící z celého filmu. ()
Forma výtečná, podobně jako u korejských filmů - je to přece jenom asijská kultura. Obsah však trochu nevyrovnaný. Řekl bych, že možná i zbytečně natahovaný film, kterému by slušelo trochu prostříhat. 70%. ()
Smrt je peříčko, služba je hora... ()
Tento snímek má z mého pohledu štěstí, že většina herců a jejich role, jsou celkem sympatické, a že se děj odehrává v moderní době. Jelikož nejsem žádnej japanolog ani funusfajnšmekr, tak mi příběh přišel celou dobu celkem nudný a nedokázal ve mně vzbudit žádné pořádné emoce. Díky bohu se mu to v posledních několika minutách povedlo, a tak můžu dát s klidným svědomím 3*. Ale přiznám se, byl jsem rád, že to už skončilo. ()
Momentálne si dosť intenzívne hľadám prácu, takže som vďačný tomuto filmu, že mi opäť "rozšíril obzory". Chlap predal svoje violončelo, ja pustím z rúk gitaru a hor sa líčiť mŕtvoly a ukladať ich do truhiel... Ak aj to bol zámer, aby v Japonsku nevyhynuli pohrebné ústavy, myslím že v tomto prípade im výborne vyšiel. Ešte nájsť takého šéfa a o túto prácu nebude v Japonsku núdza. A aby som už toľko nedrístal, musím priznať, že som už dávno nevidel ocenený film, ktorý si svoje ocenenie zaslúžil a táto výnimka (oscar za naj.cudzojazyčný film 2009) len potvrdzuje pravidlo. ()
Související novinky
EIGASAI 2015
Pražská část festivalu Japonského filmu a kultury EIGA-SAI 2015 začíná již ve čtvrtek 12.3. a poběží do 18.3. v kině Lucerna. Hlavním hostem bude oscarový režisér Takita Yōjirō. Zatímco plzeňský… (více)
OSCARY – výsledky
Snad jen jednoho většího překvapení jsme se dočkali při vyhlašování Oscarů za rok 2008 v hlavních kategoriích: nejlepším hercem v hlavní roli se nestal Mickey Rourke za Wrestlera, ale Sean Penn za… (více)