Vtělení ďábla

[Festival otrlého diváka 2010] Total underground, zavánějící anarchií, středověkou mučírnou, okultizmem a hodně bolestivými fetiši. Ano, hodně scén se zohavováním lidských těl bylo točeno naživo. Že by si Marins dal inzerát na nějaký sadistický stránky? To vše je rámovaný romantickou zápletkou, omýlající témata jako láska a plození dětí. Nejvíc mě ale na Vtělení ďábla překvapila velmi dobrá filmařská úroveň filmu a vizuál, kterej si nezadá s áčkovou produkcí. Budu si muset stáhnout celou trilogii a pustit si ji na jeden zátah. Takhle jsem nedocenil nikde neuveřejněnej necenzurovanej konec předchozího filmu a určitě se toho najde víc. (11.02.2010)

Tenhle film je sice na jednu stranu hroznej brak!! Debilní děj o ničem, ale fakt o ničem, naprosto trapnej scénář, kterej se zuby nehty něčeho snaží držet, ale vůbec mu to nejde. Šílený herecký výkony, trapný přehrávání, snůžka trapným a nesmyslných proslovů, který mě fakat otravovaly ... Ale na druhou stranu je zde prostě úžasnej vizual, hromada mučení, gore, hnusáren a krásnejch nahejch holek a to prostě zvedá laťku o několik stupňů nahoru ... S mučením ženskejch se fakt Coffin nesere a některý scény byly i na dnešní dobu docela hodně drsný a překvapující ... Je to tak, tak, ale ty 4* tomu prostě dám ... každopádně je to divnej film, Brazilská kinematografie obecně mě asi nikdy moc oslovovat nebude ... (15.12.2010)

Oficiální třetí díl o hrobníkovi Zé do Caixao, který po propuštění z vězení touží pořád po tom samém a to je zasadit svoje sémě do ideální ženy a zachovat tak krevní linii. Třetí díl jednoznačně disponuje největším rozpočtem což je znát především na gore efektech, který jsou hodně povedený. Samotnej Coffin Joe jak je tady nazýván už ale ani zdaleka nepůsobí tak děsivě jako v předchozích dílech. Ani jeho chování není tak suverénní. Ba naopak mi místy připadal jako vystrašenej dědula. Osobně si myslím, že už se Martins po těch letech nedokázal do role hrobníka vcítit jako zamlada a tak trochu to i odflákl. " Embodiment of Evil " je filmem který mnoha lidem nesedne. A už vůbec né těm co neviděli předchozí díly na něž tenhle snímek navazuje. Je sice pravdou, že filmem se prolínají scény z předchozích dílů, což dává divákům ( neznalých předchozí díly ) jakž takž šanci alespoň trochu se zorientovat. I přesto je podle mě povinností ( když už tak )vidět celou trilogii ( a jako bonus Awakening of the Beast ). Embodiment of Evil nemá ani zdaleka takovou sílu a atmosféru jako předchozí díly ( to se netýká gore ), ale i tak je to pro mě celkem obstojný zakončení téhle série . Slabší 4 hvězdy si to ode mě vyslouží. PS: Vůbec by mi nevadilo kdyby to bilo černobílý. (30.06.2020)

„Kdyby peklo existovalo, šel bych tam sám, po svých...“ Embodiment of evil je teda pěkně ujetá úchylárna. To se jen tak nevidí. Josefel Zanatas aka Coffin Joe zpočátku vypadá jako divně oblečený, divně vypadající a ještě divněji blábolící starej dědek, s nímž bude pěkná nuda, jenže pak se z něj vyklube pěkně nechutný a úchylný chlápek, který nás zavede do bizarního a morbidního světa mučení, kanibalismu, slepých čarodějnic, kouzel, krve, ukusovaných penisů, stahování z kůže, mrtvých prasat, bičování a mučení nahých žen, bizarního sexu v dešti krve, duchů a vraždění. Coffin Joe je prostě magor, totální. Měl-li bych to k něčemu přirovnat, tak asi k Divadlu hrůzy (Blood sucking freaks) nebo Domu tisíce mrtvol, jenže tohle je mnohem ujetější a úchylnější. Milovníci a milovnice bizarního gore si jistě přijdou na své. Jenže kromě bizarnosti a gore film nezaujme ničím jiným a než k bizarnostem a gore došlo, je to docela nudné (popravdě i během a mezi bizarností a gore). Navíc já na gore nějak zvlášt neujíždím, takže pro mě je to, kult nekult, s odřenýma ušima průměr. (14.07.2009)

(FESTIVAL OTRLÉHO DIVÁKA) Smrt není jen konec jednoho života, ale i počátek druhého (v nekrofilním slova smyslu), a tak nepřekvapuje, že zakončení trilogie o hrobníku Zé do Caixao je zároveň návratem na začátek k prvním dvěma dílům. Změny se projevily pouze kladně, a to v podobě kvalitnějšího gore a výpravy (nečekejte ale technicolorové vize pekla, nýbrž digitálně doupravené), a tentokrát není největším nepřítelem lid se svými předsudky, ale totalitní ruka zákona. Nechybí samozřejmě rýpnutí do systému, čímž se zároveň komentuje postavení hrobníka v kultuře a společnosti, protože stejný systém, který ho uvěznil (zakazoval jeho filmy, vystříhával z nich určité časti), ho nyní pouští na svobodu silnějšího než kdy dřív (největší rozpočet za celou kariéru). Odklon je ale patrný v tom, že danteovsko-nietzschovská výpověď filmu je oslabena na úkor té sadeovské, tudíž na místo půlhodinové vize pekla v závěrečné půlhodině či neustálého mudrování o nadřazenosti člověka a jeho krevní linie je většina času věnována fyzicky a psychicky odpornému mučení (cenzura diváky ušetřila záběrů krys zašívaných do ženských vagín v Pasoliniho SALÓ ANEB 120 DNŮ SODOMY, tentokrát tomu ale jsme vystaveni). Zůstávají do vyprávění vhodně začleněné záběry či zvuky z předcházejících částí, protože EMBODIMENT OF EVIL si užije především jejich znalec, kterého potěší, že cenzurou změněný konec dvojky na happy-end je zde přepsán na "správnou" verzi. EMBODIMENT OF EVIL je tak v Marinsově tvorbě to, co ve filmografii Wese Cravena NOVÁ NOČNÍ MŮRA, důmyslný návrat na počátek a zároveň komentář vlastního mýtu a postavení. Jen ta nevyrovnanost způsobená nerytmizováním scén z dvojky jako pohrobek přežívá. 9/10 (31.01.2009)