Skrytý

Řemeslně docela dobře zvládnutý atmosferický kousek z norské kinematografie. Musím ale bohužel souhlasit s většinou - i po velké snaze najít ve filmu něco, co by mi vyrazilo dech - že to byla docela hovadina. Je fakt, že na nějaké to bububu se nečeká dlouho a od první až do poslední minuty se pořád něco děje, bohužel tím způsobem, že se divák pomalu úplně ztrácí v tom, o co se tam vlastně herci celou dobu snaží. Je známo, že Kristoffer Joner není všem úplně sympatický, ale já jsem si ho zamilovala od první minuty, kdy jsem koukala na jeho první hororové dílo, takže mi nedělalo žádný problém dívat se na něj celých 95 minut. Skjult ale není ten typ filmu, co by byl úplná sračka. Ale ty hovna, co byla naházená na scénaři stáhly celý film ke dnu. To je tady to jediné mínus. (30.12.2012)

Po přečtení zdejších komentářů jsem nabyl dojmu, že si Skjult snad ani nepustím. Nakonec jsem to udělal a skutečně... dodívával jsem se na to na pětkrát, což se mi moc často nestává. Námět filmu ale musím pochválit. Scénář z něho ale bohužel dokázal dostat sotva polovinu potenciálu. Režie to srazila ještě níž. Kristoffer Joner to zvládl zahrát dobře. Ostatní herci už tak dobří rozhodně nebyli. Nakonec 5/10. (09.04.2011)

Co se na tomhle běžnému uživateli CSFD asi tak nelíbí ? Prý se tam dokonce moc straší, prý jsou to očekávané lekačky, dokonce se tu o tom dočteme, že nebyl dostatečně využitý potenciál, nekonzistentní guláš to je, dokonce se i "utápý" v nesmyslnosti zápletky a celého děje, ale skoro všichni se shodnou na dobré atmosféře a slibném začátku....budiž, každý má právo na svůj názor a ve finále je jedno, jestli je opravdu jeho:) Za nejcennější komentář v duchu své vlastní přidané hodnoty tady považuju ten od LIVINGDEADA, myslím, že co do obsahu přesně vystihuje svého pisatele. Teď už však k Skjult...film se mi líbil. (03.12.2012)

Norská ultimátní lekačka. Seveřani horory umí, Skjult je postaven na klasické bázi "Honí mě vrah po lese". A ten les je luxusní. Norské exteriéry jsou dechberoucí, volba děsivého domu uspokojivá stejně jako volba hlavního hrdiny, který si prochází, řekněme, ošklivou noční můrou. A pozor je to jeden z těch filmů, kde očekáváte lekanec, jste na něj připraveni a stejně dostanete ťafku. (08.02.2010)

„Tu dole ťa nie je počuť. Ani keď ti mama leje vrelú vodu na brucho, lebo si sa počúral.“ Nie je to také dobré, ako režisérove predchádzajúce TEMNÉ LESY. Už tie mali čudný scenár a nepochopiteľné rozuzlenie, ale veľa im dala pozoruhodná atmosféra bravúrnych nórskych hôr. SKRYTÝ má bohužiaľ nielenže rovnako svojrázny scenár (koniec som vďaka úplne poslednému záberu „z pohľadu kamery“ pochopil, bola to kópia slávneho Hitchcockovho filmu), ale už sa len občas odohráva v nočnom lese. Kým ten (prípadne úvodný prieskum domu, ten bol takmer na infarkt) stále dokáže maskovať slabší scenár, akonáhle sa dej presunie do mestečka, vypláva na povrch fádnosť; kým Pål Øie len strašidelne behal TEMNÝMI LESMI a občas blikla baterka a blesk, bolo to strhujúcejšie, pôsobivejšie a pri pozeraní mi nebolo všetko jedno. SKRYTÝ je bohužiaľ už len taká psychologická hračička. Našťastie ústredný hrdina (Kristoffer Joner hral už v TEMNÝCH LESOCH) bol charizmatický, dĺžka rozumná (96) a scény z prekrásnych vlhkých hustých lesov, kde sa REÁLNE môžete navždy stratiť a zomrieť (alebo niečo horšie... napríklad sa zblázniť), boli šokujúco bombové. Bohužiaľ ich nebolo veľa. (28.05.2011)