Sin Nombre

Svým námětem mě tento film absolutně odrazoval, protože nemám příběhy lidí z chudinských vrstev jakéhokoli zapadákova vůbec v lásce. V kině jsem jej před dvěma lety s klidem vynechal, ke zhlédnutí mě přesvědčilo až to, jak zajímavě si Fukunaga poradil s Janou Eyrovou. A výsledný dojem je přesně podle očekávání: rozpačitý. Velmi dobře natočený film, který mě svým dějem a realistickým snímáním mexického prostředí, gangů a uprchlíků z Hondurasu ani trochu nezaujal. (04.08.2011)

Kdo očekává dobrodružný snímek v tom smyslu, že uvidí opravdu nějakou dobrodružnou jízdu, bude zklamán. Sin Nombre je opravdu kriminální drama thriller, v němž se najde nepatrné místo i pro romantiku. Toť ale vše. Dobrodružství jako takové určitě ne. Tento snímek však dovede potěšit svým naturalistickým zpracováním, příběhem, ale také prolínám lyričtějších scén s těmi drastickými. Hodně bych pochválil kameru a celkově vizuální zpracování. (08.12.2013)

Latinská Amerika se svou exotickou přírodou, etnickou a kulturní pestrostí, obrovskými sociálními kontrasty a složitou konfliktní politickou situací mě vždycky fascinovala - i se všemi kontroverzními jevy a extrémy. Sin nombre je sociální drama a zároveň kriminální příběh z prostředí nechvalně proslulých gangů, které se svou početností, krutostí a vlivem vymykají středoevropským představám o organizovaném zločinu. Nejvlivnější gangy, jako je Mara Salvatrucha nebo 18, čítají hodně přes sto tisíc členů a kontrolují čtvrtě v řadě amerických velkoměst. Sin nombre je vhodné spojit se sledováním vynikajícího dokumentu La Vida Loca. Za ideální považuji zhlédnout oba snímky v jeden čas. Režisér Fukunaga má schopnost zachytit sociální realitu všedního dne i atmosféru periferie latinoamerických měst, kamera je brilantní a herci jsou obsazení typově přesně. Nemám důvod si na cokoliv ztěžovat. Celkový dojem: 90 %. (31.08.2018)

Určitě je to na jednu stranu hodně hezký. Krajina, okolí, atmosféra. Ale na tu druhou stranu je příběh jedna krutá depresíva, takže je těžký si udržet hlavu v oblacích jako samotná herečka, která se proplétá celým příběhem. Smutný, že i v týhle době vznikají takové příběhy. Když si uvědomím na co si lidé stěžují u nás... (17.05.2010)

Ak si chcete zaškatuľkovať pojem festivalový nezávislý film, pozrite si Sin Nombre. Je tak hyperrealisticky natočený, že si o uvedenie na festivale hovorí aj bez toho, aby o ňom vedeli aj veľké distribučné ryby. V kontraste s touto realistickosťou je slabšia dejová línia, nie úplne najlogickejšie chovanie postáv v jednotlivých situáciách a ona osudová deus ex machina náhoda na začiatku filmu, ktorá spustí reťaz nadchádzajúcich udalostí. Tri hviezdy namiesto štyroch dávam iba preto, že som si istý, že Fukunaga nám v budúcnosti ponúkne určite ešte viac scenáristicky vyladené realistické pecky. (27.06.2012)