Patnáctiletá Mia (Katie Jarvis) žije se svou matkou a mladší sestrou obyčejný život, který se ale změní, když si její matka domů přivede nového přítele. Connor (Michael Fassbender) pracuje jako ochranka, je milý, sexy, štědrý, zábavný, zajímá se o Miu a její sestru. Díky tomu všemu se Mia "rozzáří" a bude jen otázkou času, jestli bude i něco víc. (j.o.j.o.)
Niekedy sa o tých najkrajších filmoch píše najťažšie. Pretože ste im zaviazaní. Pretože sa vás dotknú ako žiadne iné sofistikovanejšie filmy, pričom rozprávajú o tých najobyčajnejších veciach. Fish Tank ma prekvapil. Autenticitou, ľudskosťou, prirodzenosťou, krátkymi poetickými spomaľovačkami, ktoré boli tak príjemným pohladením v prítomnosti všetkej tej beznádeje navôkol. Vo Fish Tank mi prirástla k srdcu postava protivnej puberťáčky, ktorej by som sa na ulici vyhol na sto krokov. Fish Tank ma dojal scénou hip-hopového hopsania rodinky na obyvačkovom koberci. Toto je pre mňa európsky film roku 2009.
Na Fish Tank jsem se docela těšil a to díky předchozímu krátkometrážnímu snímku Wasp, který mě docela potěšil. Při sledování FT se však u mě dostavilo jen částečné uspokojení, jinak mě tato sociální sonda do mysli jedné zmatené britské rádoby tanečnice neohromila. Herecký premiérový výkon Katie Jarvis stojí jistě za uznání, ale díky tomu, že se její postava ve snímku plácala jako ryba na suchu a snažila se utíkat mimo realitu skrz hip-hop, u mě bohužel příliš nezabodovala. Co se týče hereckých výkonů obecně, můžu říct, že jsou na úrovni a to díky jejich naturalistickému podání. Ty hlavní mínusy vidím především v tom urbanistické, šedé a v tomto případě hlavně neatraktivní prostředí. Hudební doprovod je dalším hřebíčkem do rakve - vzdáleněji mi žánrově může být snad už jen dechovka a nakonec to ještě sráží samozřejmě ta stopáž, 124 min bylo prostě moc a občas tam vznikaly hluchá místa při kterých jsem se děsně nudil. (6/10) [MFFKV 2009]
Příběh 15ti leté dívky jménem Mia, která žije se svojí matkou v Essexu a krom lásky k tanci nemá vlastně nic. Námět směřující mysl diváka na průměrnou love story o tom, jak by dívka na hudební / taneční školu šla a z káčatka by se královna prken znamenající se svět stala. U tohodle filmu to ale tvůrci vzali jinak a nám divákům poskytli zážitek, který opravdu při sledování nelze nijak odbývat, ale jen se na něj plně soustředit...
Pro mě nejlepší letošní karlovarský film. Realistické, ale ne depresivně ubíjející, náladové, ale ne bezdějové, skvěle zahrané (skvostná Katie Jarvis předtím nikde nehrála a budoucí hvězda Fassbender mi definitivně potvrdil svoje kvality). Andreu Arnold rozhodně hlídat.
Fanastická hloubka záběru i jemná metaforika jinak velmi realistického zobrazení – Andrea Arnold disponuje pozornou empatií ženy, která ji však nezabraňuje pod velmi estetickým balením skrývat morální bláto, pokoření i zradu. Výborná Kate Jarvis má dračí temperament, Fassbender dokazuje, že patří mezi nejelastičtější herce dneška a celé to zvláštně zmrzačené panoptikum postav šlape bez jakéhokoli zadrhnutí. Výsledkem je ryzí realismus, který se ale v žádném případě neplete s řemeslnou rutinou či dokumentární odtažitostí. Fish Tank je perfektním kompromisem mezi autenticitou a estétstvím. Zazlíval bych mu jen občasou zdlouhovavost, leč i ta je součástí rukopisu Andrey Arnold. Rukopisu, na kterém hodně vidím otisky dánské školy Larse Von Triera... ovšem Fish Tank je svébytným a sofistikovaným autorským filmem.
Tradiční britské sociální drama jako by se propletlo s premisami skandinávského manifestu Dogma 95 v autenticky realistickém snímku britské režisérky Andrey Arnold (a není to náhoda, s jedním z jeho zakladatelů Lars von Trierem se Andrea umělecky potkala při definování filmového manifestu Advance Party). Ručně snímaná kamera, dlouhé pozvolné záběry, pomalé tempo, autenticky vyhlížející mizanscéna, k tomu sociálně laděný koncept příběhu a především hudba mající významový přesah, v němž jako jeden z málo fenoménů vertikálně ve své reprodukované a medializované podobě prostupuje sociální stratifikaci společnosti až na její úplné dno, vytváří spojnici mezi světem úspěšných a záměrně medializovaných vrstev (respektive jejich mediálního výseku) a vrstvou sociálně vyloučené lokality, jako spojnice se však pouze jeví, je zdánlivá, je jen mediálním klamem a způsobem, jak jednoduše manipulovat lidmi s omezeným rozhledem a silně zapuštěnou sociální kotvou... Formální stránka tohoto díla má ještě jednu navýsost zajímavou složku, a tou je jakási obdoba lineárního vyprávění napodobující počítačovou hru, respektive Role-Playing Game neboli RPG. Dějová linka je vedena ortodoxně tak, že divák prostřednictvím kamery sleduje prakticky jen hlavní představitelku, funguje tak v jakési modifikaci 3rd person herního módu, jak to známe právě z oblasti herního průmyslu. Z podstaty fungování dnešního filmového média schází samozřejmě prvek interaktivnosti, film za nás hraje režisérka, je to ale samozřejmě spíše návěstí a ukazatel, kam vývoj kinematografie asi směřuje. Každopádně toto skloubení se sociálněkritickým realismem režisérčina uměleckého přístupu je zajímavé...
PROJEKT 100 2010 FISH TANK sice může být vnímán jako ryze autorské dílo, protože pod režií a scénářem je podepsána Andrea Arnoldová, která navíc vyrůstala v Essexu, tj. místě dění, ale tím se opomene formální výlučnost daného snímku. Styl, spočívající v dlouhých záběrech s výbornou prací s hloubkou ostrosti, se zdá nahodilý, odpovídající moderním trendům snímání kamerou jakoby z ruky; přitom je při dalších zhlédnutích patrná promyšlenost a především funkčnost zvoleného přístupu, díky kterému můžeme jít spolu s hlavní, neustále naštvanou hrdinkou, která v nevelikém essexském akváriu umí dobře plavat. Je totiž jako žralok, který, když se zastaví, tak zemře. Vyprávění je přitom videoherně koncipováno, s jasně vymezenými konečnými body, jichž je nutné dosáhnout (osvobození koně), jinak není možné postoupit dál, a leitmotivem v podobě taneční soutěže, které má být finálovým kolem. Podstatná je hudba, která je zprvu jediným únikem z dané mizérie nižší střední třídy a které postavy skutečně osvobozuje, ale nakonec se ukáže býti stejně falešnou, módnímu diktátu se podřizující a lživě neskutečnou jako vše, co (re)prezentují média - hlavně televize. Film tak prostředky, kterým dobře rozumí mládež (videoherně koncipované vyprávění, stylistická modernost) dobře oslovuje svou cílovou, televizí a popkulturou vychovanou skupinu, jež probouzí z iluze a dovolí ji konečně dospět (viz závěrečný lamorisseovský obraz s balónkem ve tvaru srdce). Přitom nejde o další kitchen-sink sociální drama, které by se utápělo v depresi a obávalo se měšťácky překročit meze stanovené v rámci klubových filmů (jinak: dojde k něčemu, čeho byste se u Sama Mendese nedočkali). Naopak je vyhrocená atmosféra přístupná humorem postav, které se se svou situací naučily žít, ale nejsou schopni se s ní sžít, a téměř modelové scény (setkání v kuchyni apod.) a vývoj příběhu jde proti očekávání. Je dobré vidět snímek, po právem sbírající festivalové ceny, který není crowd-pleaserem či hustou depkou a který dovoluje porozumět hlavní hrdince, která je dobrou následovnicí rozzlobených mladých mužů British Free Cinema, přitom ale nezapomněla užívat si každého okamžiku jen pro něj samotný, jako je to patrné u postav Kena Loache.
V zachycování pubescentní reality až naturalisticky přesné a na diváká taktéž přesně mířené. Bez chyby jest Katie Jarvis v hlavní roli, živelná a naléhavá kamera i vychytralá režie, na vině je naopak trošku delší stopáž a poměrně očekávaný vývin poslední třetiny snímku. Tak či onak, jeden z nejlepších kousků letošních Varů, který v budoucnu jistě znovu vyhledám. (44. MFF KV - 10.7.08)
Ďalší film z nevysychajúcej studne životných príbehov. Jednoduchý príbeh, ale neskutočne realisticky natočený, až tak, že divák má pocit, že sleduje udalosti skutočných ľudí. Bez zbytočných prikrášlení, či dramatických vyvrcholení, ale účinný natoľko, že som mal po skončení vstať z kresla a tvorcom zatlieskať. Čo sa týka Katie Jarvis, tak talent tam nesporne je, ale prvé stretnutie s filmom určité rozpaky prinieslo a tá neistota je tam citeľná. Každopádne sa teším na ďalšie stretnutie s ňou, dúfam, že príležitosť dostane. 85%.
Na první pohled krásná, ale svým projevem chování nepříjemná holka žijící v ghettu, kde převládá obyvatelstvo "nežného" pohlaví. Dobře vykreslená expozice postav, místa a děje, takže se ani nedivíte, že si hrdinka sama přivolává problémy. Byla to první filmová role pro Katie Jarvis a musím uznat, že ji ta role sedla, aby ne když si jí všiml vedoucí castingu na vlakové stanici při hádce s přítelem. V podstatě nemusela hrát a to se bohužel projevuje na kvalitě jejího tance, kolem něhož se točí její svět. Andrea Arnold umí psát skvěle slova vycházející z dívčích úst. Prostě přirozené. Postavy by měli projít nějakým vývojem. To se projeví u všech kromě hlavní postavy. Takže jsem si z toho nic neodnesl a tudíž si mě film ničím vyjimečným nezískal.
