Večírek

V první půli to silně balancovalo na hranici vtipu a trapnosti, v té druhé se to zvrhlo v solidní anarchii. Akorát chudák slon... Nejvíc jsem se bavila u scénky na WC - není totiž nad to, když jdete u někoho cizího na onu místnost a pak zjistíte, že záchod nesplachuje nebo splachuje pořád :)) Což mi připomnělo jednu pasáž z mého oblíbence Bukowského: „Už se mi párkrát stalo, že jsem se natáhl pro papír a žádný tam nebyl. V takovém případě člověk sáhne pro papíry na přikrytí sedadla a zjistí, že už tam taky nejsou; vstane, podívá se pod sebe a vidí, že jeho vlastní právě spadl do vody. Pak už zbývá jen málo možností. Ta neuspokojivější, aspoň podle mých zkušeností, je utřít si prdel trenkama, hodit je tam taky, spláchnout a ucpat jim záchod.“ (07.03.2007)

Nezny zmatkar Peter Sellers a jeho party. Nejdrive parodie na nudny vecirek, ktery se zahy rozjede v penovou party se slonem. Vecicka ktera pobavi a zahreje. Celou dobu je vam toho nesiky lito a to je Peter Sellers, ktery pobavi a zaroven dojme. Cele to defakto lezi na nem a na vravorajicim sluhovi, ktery brilantni Petera doplnuje. Nejen ziv je panterem . . . (14.11.2009)

Večírek jsem viděla kdysi na ORF a pořád o něm básnila svému značně skeptickému manželovi. Pak ho dávali v TV u nás a my jsme se na sebe v jednu chvíli krátce po začátku podívali s úplně stejným úsměvem jako Hrundi a ten nám vydržel až do konce. Manžel dokonce neusnul, touto poctou se může pyšnit jen pár filmů. SUPER! Neskutečně milá groteska v nejdivočejších barvách. Jako interiérový labužník jsem si též smlsla na domě. Po včerejšku (16.5.2011) dodávám, že je to velmi účinná náplast na depresivní filmy typu Prokletý ostrov....A manžel opět neusnul! Chechtali jsme se fakt hodně, nejvíc tentokrát opilému číšníkovi. (12.01.2010)

Večírek sice nemá sevřenost a myšlenkovou hloubku filmů jako Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu nebo Byl jsem při tom ani neobsahuje takovou smršť zábavných gagů jako to nejlepší ze série o Růžovém panterovi. Je to ale v zásadě tentýž druh humoru, jaký známe v podání komisaře Clouseua, tzn. sympatický nešika, který to myslí dobře a má snahu, která ale obvykle vyústí v katastrofu, aby na konci hlavní hrdina díky svému příslovečnému štěstí vyvázl se ctí. Tady je jeho humor zasazený do grotesky, která si evidentně střílí ze snobského prostředí hollywoodské smetánky. Film nemá bůhvíjaký scénář a v některých momentech byl scénárista trošku bezradný, takže humor spočívá v zmateném pobíhání, pádech a rekvizitách typu pomalovaného slona. Nicméně přesto jde o nadprůměrný kousek. Celkový dojem: 75 %. (19.05.2009)

Pro mě zcela neznámá záležitost s božským Peterem Sellersem. Vzhledem k tomu, že většina vtipů je tu založených na faktu, že se hrdina různě ztrapňuje (což nemůžu ve filmu vystát a přivádí mi to návaly studu a samým studem pak odvracím zrak od filmu), nemůžu jinak než za 60%. Pokud si ale v podobném humoru (nebo v Sellersovi) libujete, zřejmě si THE PARTY vychutnáte nadmíru. (16.02.2010)