London River
London River
London River
Režie:
Rachid BoucharebScénář:
Olivier LorelleKamera:
Jérôme AlmérasHudba:
Armand AmarHrají:
Brenda Blethyn, Sotigui Kouyaté, Francis Magee, Sami Bouajila, Roschdy Zem, Bernard Blancan, Aurélie Eltvedt, Mathieu SchiffmanObsahy(1)
Pohľad do Londýna krátko po tragických teroristických útokoch. Všade je chaos, verejnosť sa ťažko zmieruje s novou realitou. Matka sa v zlej predtuche vydáva do mesta skontrolovať dcéru, ktorá sa neozýva. Zamotáva sa do kolotoča návštev nemocníc a márnic, márne pátrajúc po jedinej dcére. S informáciou o nej, za ňou príde muž, ktorý do Londýna prišiel hľadať svojho syna. Na prvý pohľad sú obaja veľmi odlišnými ľudmi, no postupne zisťujú, že vďaka svojim deťom toho majú spoločného viac než by si chceli pripustiť. (dieFcina)
(více)Videa (1)
Recenze (30)
Pomerne nezáživné potulovanie po londýnskych moslimských no-go zónach s vopred jasným výsledkom ohľadom celého toho pátrania. Smutné, ale moc ma to nezasiahlo. Možno som nespravodlivo necitlivý, no nemôžem inak, asi som tejto témy prejedený a tento snímok nepriniesol so sebou nič nové. Záver čo to zlepšil, len škoda, že to skončilo skôr ako sa to stihlo rozbehnúť zaujímavejším smerom. Priemer. 60/100 ()
Ožehavé téma terorismu nabízí konfrontaci dvou světů na jednom kontinentu, v jednom městě, ke které jsme přizváni, abychom si i my sami prošli malým testem. Musíme ovšem naslouchat svým myšlenkám a hlavně si je přiznat. Co se nám začne honit hlavou jako první? Tak třeba "no těch tam teda je", nebo "beztak to splichtili v tý mešitě", případně "a že jí teď ten mobil ukradne"... London River nás lehce navádí k jisté toleranci, netřeba nenávidět muslimy jako takové, provinil se jen jeden z nich, dva, tři... ne všichni. Na druhou stranu jsme svázáni obezřetností, která je přirozená a naší důvěře se tak příslušníci arabského světa příliš těšit nemohou, první pohled je znevýhodňuje, takoví Baskové nebo příslušníci IRA se v tlačenici mnohem lépe ztratí :-). Mě však mnohem více zaujala další z linií, kterou se film zabývá - jak vlastně známe svoje potomky, co o nich víme, čeho se až můžeme domýšlet?? Je normální, aby o dítěti věděl v podstatě to samé ten, kdo se výchovy prakticky vůbec neúčastnil, jako ten, co s ním žil až do jeho dospělosti? Teď a tady, když je svět tak malý a komunikační prostředky neomezené? Odhadneme, čeho by byli schopní? I o tom je příběh dvou rodičů, jejichž nejistoty, strach a napětí nechává podobně prožívat i nás... Navíc Brenda Blethyn je taková moje britská filmová máma :-) ()
Dva rodiče hledající čím dál zoufaleji své děti při tom hledání malinko povylezou ze své ulity. Venkovská paní si trochu rozšíří obzory a svět už nevidí tak maloměšťácky, jako když přijela do Londýna. Postarší pán prokáže velkou dávku důstojnosti a pochopení. _____ Je to smutný film, bez nějakých velkých efektů, ať už obrazových nebo emočních. Herecké výkony jsou realistické až do morku kostí. /15. 8. 17./ ()
Naprosto přesný název. Tenhle film, který je zasazen těsně po útocích teroristů v roce 2005 plyne přesně jako londýnská řeka. Pomalu, jistě, nezadržitelně, k až neodvratnému konci. Moc se mi líbila etnická rozmanitost téhle anglické metropole a potom také ústřední dvojice, kde očekávaně exceluje Brenda v roli zoufalé matky, hledající svou pohřešovanou dceru a Sotigui za ní nezůstává o moc pozadu, v daleko zdrženlivějším, nic méně velmi zajímavém výkonu. Velmi solidní drama, které si určitě na dlouho zapamatuji. ()
Přes počáteční obavy s přílišné schematičnosti a prvoplánovosti jsem byl docela potěšen. Problém je, že narativní linie jasně směřuje ke třem různým řešením, z nichž jedno skutečně nastane. Líbil se mi poslední záběr, kterému chybí obvyklá katarze. Divák tak odchází z kina bez uklidnujícího pocitu, že postavy se s nepříjemným zážitkem srovnaly a tudíž je vše v pořádku. Připomíná mi to práci Mikea Leigha, i když ten je ještě o dost lepší. ()
Reklama