Adrián García Bogliano (No Moriré Sola 2009 ) představuje svůj první počin. Jedná se o černobílý příběh party dívek (tradičně ...), která se ubytuje v jednom penzionku v malém městečku. V noci zde začne pobíhat vrahoun s ponožkou na hlavě a všude jsou rozsázené pasti. Holky padaj jak jabka po dešti v detailně zpracovaných gore-efektech a komu ve výše zmíněném snímku chyběly snad emoce dívek, zde si jich užije až až... Vřískání, pobíhání po baráka, snaha najít nějaký východ atd. Dobrý je závěr, který je docela úsměvný a divák se dozví i proč to všechno se dělo. Je to trochu utahané, hodně brutální, ale jedná se spíše o řezničinu, žádné explicitní násilí, mučení a sexuální násil se v tomto snímku zatím neobjevilo. Každopádně pro okrajové publikum dobré, pro zbytek zřejmě brak ...(2.3.2010)
Poté co jsem zhlédl Boglianův ultradrsný snímek No morire sola (2008), byl jsem zvědaví na jeho předchozí filmy. A tak jsem si vybral Rooms for Tourists, který (je černobílí) vypráví a partě dívek, které ujede vlak a uvízne ve vesnici plné náboženských pošuků. Ubytuje se v domě dvou rovněž né příliš duševně vyzrálých bratrů a noc plná hrůzy může začít.
I tento snímek, podobně jako pozdější No morire sola, se vyznačuje táhlým tempem vyprávění, kdy celou první půlku filmu čekáte, kdy se začne něco dít a druhou půlku filmu si přejete, aby se to dít přestalo.(23.1.2010)