Experiment s lidským chováním (TV film)
-
Lidské chování: Experimenty
-
Human Behaviour Experiment
Dokumentární
USA, 2006, 58 min
Režie:
Alex GibneyObsah
-
Proč čtyři mladí lidé sledovali, jak umírá jejich kamarád, když mohli zasáhnout a zachránit ho? Co nutí obyčejné lidi dopouštět se zneužívání, k jakému došlo například v Abú Ghraíbu? Film hledá odpovědi na tyto současné otázky zkoumáním tří dřívějších sociálně-psychologických experimentů: Milgramova experimentu (který šokoval svět zjištěním, že většina lidí byla ochotná zabít jiného člověka, jestliže zodpovědnost nesla „autorita“); slavný experiment o rozšíření zodpovědnosti, jenž zkoumal, proč 38 lidí, kteří sledovali brutální vraždu v New Yorku, nezasáhlo; experiment ve věznici Stanford (který ukázal, jak vězeňský svět může změnit slušného, morálního člověka v brutálního, sadistického dozorce). (KiDMAN)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (2)
-
Eodeon
většina prostoru filmu se týká Rimbardova experimentu, Milgramova experimentu a zvěrstev z Abú Ghrajbu, tedy víceméně známých afér. proto bych rád zdůraznil, čemu se dokument Lidské chování věnuje mimo to, a co v něm mi připadne přinejmenším srovnatelně důležité a zajímavé. je to efekt přihlížejícího a zneužití postavení ke zlovolnému trýznění lidí, a to bez vyprovokování! především ten bystander efekt byl v tomto filmu představen způsobem, ze kterého mě mrazilo. připojuji vlastní shrnutí hlavních témat diskuze s vlastními stanovisky, zkopírované a upravené z novinky na webu: debata se pohybovala především v rovině etické, mnoho postřehů směřovalo k badatelské užitečnosti socio-psychologických experimentů na lidech, byla zpochybněna i vědeckost oboru psychologie. s tím souvisí důležité upozornění, které padlo hned na začátku: experimenty jsou založeny na klamání pokusných osob, často se zcela obejdou bez informovaného souhlasu. i přes maximální snahu o vyvolání dojmu autenticity situace se nejedná o realitu, napadán bývá i postup při výběru testovacího vzorku osob. to přináší pochyby, jakou míru relevance mají získané výsledky. zároveň, i když jsou podmínky simulované, zkoumaní jedinci se skutečně vystavují stresu a utrpení. proto je z etického hlediska nepřípustné takové experimenty provádět. klíčovou se ukázala otázka, zda socio-psychologické experimenty opravdu pomáhají zaznamenané jednání pochopit, nebo jen nastiňují, co už dávno víme z historie; například z krutostí páchaných nacisty. později přišla řeč i na pozitiva – o prokazatelně kladném dopadu experimentů na lidi, kteří si danou zkušeností prošli. jejich morální integrita se poznáním sebe sama utužila, jev se označuje jako tzv. post-traumatické zrání. zmíněný silný dopad mají experimenty ovšem jen na přímé účastníky. ti, které ovlivňuje poznání zprostředkované z výsledků pokusů, nevykazují pochopitelně srovnatelně silnou reakci, vpodstatě naprosto zanedbatelnou. řečené se probíralo především na pokusech ve vězeňském prostředí. vězňům zůstává svoboda rozhodování, jak se situací naloží, podvolení se je otázkou vůle. mnohem znepokojivější důsledky má tento jev u věznitelů – v upřímné snaze zodpovědně dostát zadané úloze páchají zlo. výsledné zjištění, že se v podobné situaci může zvrhnout v bezcitný stroj kdokoli z nás, veřejnost přijímá s obtížemi a nedůvěrou. přirozeně předpokládáme, že člověk je z podstaty dobrý, a proto se v krizové situaci zachová správně a čestně. jenomže ve skutečnosti se hrdinové vyskytují jen vzácně. mimo jiné proto jsou to hrdinové.(18.1.2011)
-
cogi
Až moc natěšená jsem zmáčkla tlačítko play na mém přehrávači. Podle mého názoru velice zajímavé téma bylo slabě zpracováno .. bych čekala, že se půjde víc do hloubky, víc příkladů,... jednoduše kdyby zpracování bylo propracovanější, pět hvězdiček by dokument určitě dostal(28.2.2011)