Vzpoura

Z běžného pohledu romantický film o nešťastné lásce. Z trochu komplexnějšího (a pro mě také nejzajímavějšího) pohledu, "Bildungsroman" o zrání otce Isabura, jeho syna Jogora a jeho ženy Iči. Z pohledu historicky sociálního, kodex bušido v praxi - i zde ovšem výjimka potvrzuje pravidlo. A z pohledu Kobajašiho díla, není to zrovna jeho majstštyk. (16.08.2015)

Od majstra Kobajašiho som okrem tohto videl len geniálnu záležitosť Seppuku a musím uznať, že aj tento príbeh o láske, krutosti a cti dosahuje veľmi vysoké kvality, a to po formálnej aj obsahovej stránke. Vlastne sú si oba snímky v mnohom podobné, minimálne keď prihliadneme na veľmi zaujímavo vyobrazený samurajský kódex cti v doprovode pekných myšlienok hodných zamyslenia, zosobnený hlavne v postave T. Mifune, ktorý tak isto ako predtým T. Nakadai, zvládol svoju náročnú postavu bravúrne. Dobovo verne spracované a atmosfericky hypnotizujúce dielo. Negatív tu veľa nie je, možno by som len vypustil pár dialógov a pridal trochu viac akcie, ale inak veľká spokojnosť. 85/100 (14.07.2016)

Skvělý příběh plný paradoxů vyplývajících z kolidování vysoké míry společenských povinností samuraje se silnou potřebou člověka žít svůj život. Stejně jako v Seppuku, Kobayashiho ústředním tématem je jeden z největších trnů v patě (či jinde:) lidstva - bezohledné zneužívání a překrucování společenských norem a ideálů (v tomto případě samurajského bušida) mocnými pro vlastní prospěch. Původně jsem dal čtyři, ale vzhledem k tomu, že vlastně nemám tušení, za co tu pátou strhnout, tak zvyšuji (23.12.2007)

Síla lásky v japonském hávu se proplétá skrze bezcitná přání mocných a trajektorie samurajských katan, žádná nařízení či zbraně však nejsou tak ostré a chladné jako kodex cti. Legendární Toshiro Mifune vyřkl několik pro mě silných a hodnotných vět a Kobayashi zvládl na absolutně minimální základně a téměř výhradně prostřednictvím slov vystavět fascinující film. Jeden z mála soubojů, který vede Isaburo proti strážci hranice Tatewakimu, je v psychologické rovině rozhodnut dříve, než oba bojovníci tasí své katany, což považuji za ojedinělý a výtečný moment. Závěrečná scéna může být ocejchována slovy: hrdost, síla, čest, odhodlání nebo věrnost. A pak je tu také uznání, radost a poděkování, které vyslovuji já za to, že jsem možnost tak dobrý film vidět. (25.04.2008)

Souboj emocí a intrik na pozadí zdánlivě neprůstřelného samurajského řádu. Podobně jako Harakiri to na rozdíl od dalších námětem spřízněných filmů nepopularizuje feudální Japonsko, ale naopak docela kritizuje, což je určitě zajímavý pohled. Na rozdíl od vynikajícího Harakiri jsem tu ale měl (malý) problém s tempem. (11.04.2013)