Samurai

Už to, že film je natočen dle divadelní hry podle románu Eidži Jošikawy z roku 1937, by mělo v divákově hlavě spustit poplach. Totiž ten Jošikawův román čítající tisíc stran vycházel v novinách na pokračování, což je styl, který rozvinuli Francouzi jako Alexander Dumas, či Eugene Sue. A Jošikawa je opravdu japonský Alexandre Dumas - hned na začátku vrazí do děje dvě osudové ženy, milostné peripetie zabírají vetšinu knihy (filmu, divadelní hry), a jak říkal často Dumas, dokažte mi, že to není pravda. O láskách historie moc nepíše.To, že Musaši nebyl rváč a vyděděnec, stranil se sice lidí a nemyl se, ale to proto, že měl nejspíš silný exém po celém těle, co na tom, hlavně upravit historii tak, aby to měšťanské čtenářky ocenily. Takže o Musašiho se tisíc stran perou dvě ženy, a my, čtenáři Knihy pěti kruhů, se mužeme jít zahrabat. Pro nás tento Musaši není. (18.12.2015)

Jošikawova předloha se mi moc líbila, takže těžko se můžu vyhnout vzájemnému srovnání. Prakticky všechny scény, co byly v románu, jsou převedeny do filmu. Obvykle jsem rád, když se film hodně drží své předlohy, ale tady jsem trochu proti. Přijde mi, že na úkor děje byla dost osekána psychologie postav. Že je Takézo jak divoké zvíře nepoznáme z jeho chování, ale jen z toho, že to o sobě tvrdí on a mnich. Proto se mi do filmu nepodařilo dostat. Nicméně scény s Takuanem jsem si užil stejně tak dobře jako v knize. Tam mi trvalo dlouho, než jsem k němu našel cestu, ale tady je boží hned od začátku. (26.09.2010)

zajímavý film ze starého japonska, vyprávějící o zrodu samurajské legendy Musashi Miyamota. Vše se drží reality, nečekejte gejzíry krve ani komixovou nadnesenost - a jelikož je film o počátcích legendy, neodehrává se v něm ani moc akce (a když už, tak se Musashi brání dřevěným mečem), spíše odkrýváme hrdinovo povahu a motivace k dalším činům. Konec je ovšem nadmíru stylový - Takezo se vzdá svého jména i lásky a již jako Musashi se při západu slunce vydává vstříc samurajskému řemeslu - těším se na druhý díl. (26.11.2008)

Japonský Jirásek dopadl jako ten náš. Japonci umějí věci dotáhnout do naprostého extrému, takže nacionalistické použití bylo významně drsnější než u nás. Nicméně co se týče filmu, srovnání s Vávrovými husity a podobným socialisticky velerealistickým hnusem je zcela namístě. Podobné jásavě patetické vyznění, hudba, atmosféra, postavy. Z poměrně kvalitně vystavěného románu plytká agitka o středověku, jaký nikdy nebyl. Bohužel, film postrádá narozdíl třeba od Kurosawových děl z té doby jednu zásadní vlastnost, ironicky vzato, připisovanou románem právě Musašimu, a to pokoru. Film notně zachraňují někteří herci v čele se skvělým Mifunem -- i když ve svých 34 letech, omlácený životem, není jako 17 letý naivní mladík zpočátku taky nejpřesvědčivější. Já s překvapením nechápu, čím to vlastně bylo tak špatné, vždyť šlo o velmi doslovné převedení knihy. Zjevně čistě jen pojetím a vyzněním, jak je shrnuji výše. (19.03.2013)

O co slabší rozjezd o to lepší dojezd, který vzbuzuje nemalou naději, že ve zbylých dvou částech se Jošikawův legendární román o Musašim dočká důstojného zpracování. První část sama o sobě toho však hodna ani zdaleka není, v zásadě by se slušelo ji výrazně pokrátit a spojit až s druhým dílem. (24.08.2010)