Fenomén Gott

Víte proč ty hodnocení ještě před premiérou viz dotaz igi B.? U slavnostní, novinářské či jiné konkrétní (jestli nějaké tedy byly, to teď nechme stranou), no podle mě je to jednoduché, buď ti lidé chtějí bejt alespoň v něčem a někdy první (tak jim to umožněme) a nebo prostě jen chtějí, aby zrovna TEN či ONEN jejich výtvor fantazie byl mezi prvními...Zpět ale k fenoménu Gott: Natočeno a pojato to bylo podle mě celkem obstojně, co se týče obsahu, tak člověk, který se o božského Karla už nějaký ten pátek zajímá (viz třeba moje babička), už všechno dávno ví a nebo se to v denících typu Blesk, Aha, Story nebo Spy už dávno dozvěděl:-) Nepopírám však fakt žena de facto třech generacích Karel Gott nějakou tu nesmazatelnou stopu zanechal, že ovlivnil nejen hudebně mladší generaci zpěváků, která k němu vzhlíží jako k bohovi, názorově je to pak už o něco slabší, rebelsky to snad ani nestojí za řeč, teď k tomu všemu ještě připočtěte dobu "Normalizace" ve které byl KAREL na vrcholu (ne, nadarmo se mu říká normalizační zpěvák, co to mělo za klady jistě každý ví,stačilo být jen trochu lojaální) a na události kolem a názor si každý udělejte sám..Nechci božského Karla nijak zesměšňovat, či vyvracet jeho talent, který jistě měl a má stále, ale můj zpěvák nikdy nebyl ani nebude, texty písní které zpívá ač to byly třeba velké české hity a nebo světové covery jsem až na vyjímky nikdy moc nemusel, slavíci z konce jeho období neuznávám, jako osobnost ho tedy de facto uznávám ale i tam je to tak 50:50...Jeho první klip mezi kravkami se mě však líbil, jako později třeba scénka s komikem Felixem Holzmannem ukázala že má vlohy i pro komedii. Někde jsem četl že i druhý Karel, ne tak oblíbený jako tento, vyhledávaný a uznávaný jen malou skupinkou lidí, v emigraci na západě, později se navrátívší aby se nakonec oba setkali a zazpívali v roce 89' na Václavském náměstí na jednom z tamních balkónů byl jiného názoru, i když na tribuně to samozřejmě poznat nebylo...Komentář není vůči této osobnosti nijak zaujatý, případným rozepřím i fanouškům se omlouvám, fanouškům nic nedlužím.. I Love You Carl, říká moje babička, Já říkám I Love You Bealtes and Stones! (09.05.2009)

Náhodou jsem zhlédnul tento dokument o jednom přeceněném stárnoucím zpěvákovi, který využívá své z neznámého důvodu neutuchající popularity z minulého režimu. Nudný, dlouhý a nic neříkající dokment... Nemůžu si pomoci, ale stále mi chování Gotta před kamerami (kdekoliv) připadá jako obrovská póza. A na tu se opravdu nemusím dívat 85 minut. (08.01.2011)

Chvalozpěv na božského Káju? Nějak nechápu, co mi měl tenhle dokument sdělit. Je to takové nesourodé amatérské cosi a je zřejmě na divákovi, aby si z těch rozházených střípků dal dohromafdy mozaiku Gottova života. Tím nechci říct, že dokument za nic nestojí a nenajde se v něm nic zajímavého (pokud se nějak víc o Káju nezajímáte a nečtete blivajz), ale prostě tomu schází koncept. Teď je záběr odtud, pak tam plácnu něco odtamtud… Navíc jako zamyšlení nad Karlovým životem dokument naprosto selhává. Tomuhle já neříkám filmařina. Tatínek, klasik českýho dokumentu, by z ní neměl radost, kdyby tu s námi ještě byl. ● Kdo mě zná určitě ví, že miluju zombíky, ale z Gotta moc odvařenej nejsem. Nic proti němu nemám a některé věci se mi od něj dokonce i líbí, ale i když je možná jako člověk v pohodě, tak jak se dostane před kameru, začne hrát svoje divadýlko. Na koncertu, ve všemožných estrádách i jinde před kamerou nebo mezi lidmi. Někde to je žádoucí, někde to nevadí, někde to je trapné a někde to vůbec není na místě, jako ve Fenoménu Gott. PS: Historku z Las Vegas jsem slyšel aspoň třikrát i přesto, že se všem pořadům, kde známé osobnosti vypráví vtipné historky ze života, snažím vyhýbat jak čert kříži. (10.05.2009)

Upřímně - zajímal mě pohled na člověka, který je už minimálně dvacet let hudebně mrtev. Tohle je typický "narozeninový" dokument - shrnutí všeho a zároveň ničeho a já při sledování přemýšlel, kdy to tedy ten fenomén vlastně začne zobrazovat. Nestalo se tak a já viděl vše, co už k vidění bylo. Ospalé a bez života. Jediné, co mě trošku zvedlo bez židle, byly řeči Ladislava Štaidla. Netvrdím, že to měl vždy a za všech okolností jednoduché, ale ty blbosti, co tam povídal o tom, že když mohl on za normalizace do zahraničí, mohli logicky i ostatní umělci, si mohl vážně nechat pro sebe. (03.06.2009)

Klasická novácká vlezprdelkost. O Gottovi jsme se více nedozvěděli, ale novácký účel byl splněn: zazněly tam jeho nejznámnější šlágry, jeho fanynky byly utvrzeny v tom, že Gott je stále po celém světě oblíben, což je dostačující k potvrzení jeho fenoménu. Prostě nic vypovídající dokument. Tím ale nijak nehodnotím Gotta, i když ne všechny jeho písně se mi od něj líbí, pokládám ho za obrovského profesionála. To z dokumentu bylo do jisté míry cítit (proto dávám 2*), ale nebyl na to tak kladen důraz. (10.05.2009)