Život milostnice Oharu

Škoda, že děj filmu je jen a pouze monotónní sled životních ran jedné ženě v Japonsku 17. století. Takže v půlce můžete hádat jaká další nepříjemná epizodka se objeví, čímž se dostávám dalšímu problému - filmem projde opravdu hodně postav, ale žádná z nich se moc neohřeje. Jinak ty dlouhé propracované jízdy kamery jsou na 50. léta neuvěřitelné, když uvážíme že steadicam ještě nebyl. 70%. (11.11.2007)

Jedná se o velmi epický film, který zobrazuje krásnou Oharu, kterak pomalým krokem pro gejšu typickým jde světem a na ramena jí dopadá tíha celého života, v němž nenajde zastání, formovaného společenskými konvencemi doby, z nichž není úniku. Jde o jediné, dokázat břímě nést s noblesou, po pádu zase vstát, a hledat útěchu ve světě duchovního světla... (07.07.2018)

Tohle není jen kritika postavení ženy ve feudálním Japonsku, ale hlavně kritika postoje mužů k ženám, který mnohdy přežívá až dodnes. Nádherný, něžný film o křehkosti, jemnosti a čistotě ženy. Hlavní představitelka K. Tanaka předvádí až nadlidský výkon. Je sice pravda, že někdy se dá děj trochu předvídat, ale to nic nemění na jeho vypovídající síle a emocionalitě. Shakespeare se dá taky předvídat a je to při tom nejspíš největší dramatik všech dob. Kdyby někdo označil Mizogučiho za největšího režiséra všech dob, tak bych se nijak nebouřil, maximálně nějaké to jméno bych přidal, ale jen velmi málo. Bacha, možný spoiler: Pro ty nevšímavé - Mifune hraje životní lásku paní Oharu, toho kvůli němuž všechny její štrapáce začnou, ale on už to neví, protože mu setnou..... Takashi Shimura hraje starého mnicha či něco podobného, který zaplatí prostitutce jen za to, že ji ukázal mladým adeptům, aby viděli, jak je prostitutka odpudivá. Film ve mně doznívá dlouho, dlouho, vždy mi srdce zaleje soucitem. Jen pro informaci, jde o příběh o ženě těžce zkoušené osudem, již stíhá rána za ranou (smrt milého, odebrání dítěte, nepřízeň nadřízeného, prostituce, smrt manžela, a vše pořád dokola), a která na konci ze všeho vyjde stejně nevinná jako byla na začátku. Krásná hudba a skvělá kamera. (02.06.2009)

Mizoguchiho vytoužený projekt a zároveň jeden z mála filmů, se kterými byl sám celkem spokojen a při kterém jej studio příliš netlačilo k větší atraktivitě a vstřícnosti vůči divákovi (což by ovšem možná pozdvihlo hodnocení mnoha uživatelů;). Mě (narozdíl od Exkvizitora či Rob Roye) přímočarost děje nevadí, takto civilní a nevyumělkovaný styl se k podobným tématům hodí dle mého soudu nejlépe, zbytečná omáčka a dějové finesy rozptylují diváka od esence příběhu. Skvělá kamera i hudba, tradičně úžasná Kinuyo Tanaka, Mifune 20 min. na začátku, Shimuru jsem nezaregistroval. Tento snímek zahušťuje Mizoguchiho životní téma (žena) do nebývalé koncentrace a tím se stává jedním z mých nejoblíbenějších. 0% zbytečné omáčky. (22.04.2009)

Trpký pád ženy. Alebo z postavenia dvornej dámy do nezávidenia hodného statusu opovrhnutiahodnej predčasného ostarku. Budhistickí putovníci si ju za pár šestákov predvádzajú v nocľahárni ako varovné odpudivé strašidlo možných sexuálnych chúťok mužov. Syn sa k nej neprizná, muži, ktorých miluje umierajú, rodina ňou dlho opovrhuje, nakoniec sa uvolí, aby mohla byť konkubínou akémusi lokálnemu boháčovi a úradníkovi. Je to trpké ovocie s dlhotrvajúcou nepríjemnou dochuťou, trefne však ukazujúce na neradostný údel žien v patriarchálnej spoločnosti. (04.09.2020)