Z Reykjavíku do Rotterdamu

Tak tohle bylo moje první setkání s islandským filmem, který dopadl na výbornou. Nepřekvapuje mě, že po tom sáhli Američani a natočili remake. Gangsterka z námořního pašeráctví se moc nevidí a toto se jim opravdu povedlo. Promyšlený děj má takovou atmosféru, že nenechá diváka v klidu. Ukazuje sociální nejistotu obyčejných lidí (obyčejné rodiny) a co pro zlepšení finanční situace jsou ochotni udělat. Život není peříčko a tak se musí jít i za hranici zákona. Výborný scénář byl výborně zpracován. Na Islandu to zkrátka také umí. (01.11.2013)

Tak to konečně přišlo. Setkal jsem se s islandským filmem, který mě zklamal. A hotovo. Hezký je ale, jak se v těch islandských filmech pořád dokola točí ti samí herci a oni, aby nebyly pořád tak stejní, každou chvíli mění svojí podobu. Jednou zarostlej, podruhý ostříhanej, potřetí uplně holohlavej. Ale tak jo, co maj dělat jinýho, když jich tam je pár set tisíc. Nicméně tahle kovbojka, která vypráví o jedné mafii, docela dobře šlape, ale taky dokáže vcelku dobře otravovat, a když je film otravný, nevidím jediný důvod ho v klidu dokoukat. Nakonec se to ale docela dalo. Přesto by se Islanďani měli držet spíš nějakejch depresivních dramat, než takovýchto akčních thrillerů. Na ty nepotřebujou tolik peněz a hlavně se točí snáz. (10.08.2010)

Jedna cesta do Rotterdamu. Dvanáct dní, které vyřeší všechny problémy..... No, jak se to vezme. Vlastně ano, protože sympaťák Kris nejen že prožije cestu, na které to smrdí víc než v naší politice, ale získá i dobrou zkušenost, což je k nezaplacení. Co jsem získal já? Islandští ,,gangsteři“ jsou (asi) nejhorší na světě a když už mám čas koukat na tohle, to mě brzo nečeká nic jinýho, než Kobra 11. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Máte kamaráda, který vám ochotně pomáhá (i s manželkou. Vaší.). 2.) Nikdy jsem neviděl v akci islandského ,,osamělého“ mstitele. 3.) Jsem milovník kriminálek na Nově. 4.) Dostal jsem DVD od nejlepšího přítele. 5.) IMDb rating 7/10 je zárukou kvality. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (24.05.2010)

začátek je trochu vlažný, ale pak se film rozjede a ke konci už šlape jako hodinky. Jako thriller bych to rozhodně nenazvala, spíš mi to přišlo jako komedie s několika prvky thrilleru, fóry byly povedené. A o co ve filmu jde? Kristófer (Baltasar Kormákur) žije spokojeně se svou ženou a dětmi, ale mají dluhy. Kristóferův nejlepší přítel (Ingvar Eggert Sigurðsson) a bývalý milenec Kristóferovy ženy Íris ho naveze do kšeftu pašování alkoholu. Kristófer tyto věci dříve dělal, byl i ve vězení. Své ženě slíbí, že je to jen teď jednou. A pak už se věci začínají zamotávat, více lidí má prsty ve špinavých kšeftech a nikdy nevíte, komu můžete věřit. Režisér Óskar Jónasson pojal příběh s podobnou nadsázkou jako v jeho starší, na Islandu kultovní záležitosti "Sódoma Reykjavík". ( I tam se jedná o alkohol a podsvětní boje) Reykjavík-Rotterdam je o něco drsnější, ale například fór s malbou je typický pro jeho styl humoru. A i zde jsou zločinci pořád jen islandské malé ryby, které můžou být opravdovým mafiánům jen pro smích. Viz. scéna v Rotterdamu. trailer lze najít zde: http://www.blueeyes.is/ (10.10.2009)

Napíšu věc, která je zdánlivě v ostrém rozporu s mým celkovým dojmem vyjádřeným procentuálním hodnocením na konci komentu. Tenhle film je dokladem vysoké úrovně islandské kinematografie a toho, že má až výjimečné postavení v evropském filmu vzhledem ke své velikosti a počtu obyvatel. Podle posledního sčítání má Island nějakých 313 tisíc obyvatel, což je mnohem méně, než se udává pro Brno. Přitom je schopný vyprodukovat víc žánrových snímků, než leckterá země střední velikosti. Na rozdíl od českých podivných žánrových hybridů se islandští filmaři věnují poctivým žánrovkám, jako je právě kriminálka. Tenhle kousek by ale fungoval mnohem líp, kdyby byl natočený ve vážném tónu jako seriózní krimi o partě lodníků, kteří si vedle nic moc placeného zaměstnání chtěli přivydělat pašováním nezdaněného alkoholu, než jako cool se tvářící krimi komedie, která pošilhává po stylu Guye Ritchieho. Na to totiž nemají Islanďané vhodné herecké typy a ani to nesedí k jejich národnímu temperamentu a atmosféře syrové islandské krajiny. Scénář ve stylu ritchiovek obsahuje příliš mnoho motivů a postav, které nejsou ale scénáristicky řádně ošetřené, takže přestože výsledek je koukatelný a obsahuje všechno, co divák od podobné produkce očekává, ani zdaleka nenaplňuje představy o skvělé zábavě. Je to zkrátka průměr tak na úrovni 55 % celkového dojmu. (29.11.2011)