poster

Čas, který zbývá

  • Velká Británie

    The Time That Remains

  • Itálie

    Il tempo che ci rimane

  • Francie

    Le temps qu'il reste

Drama

Velká Británie / Itálie / Belgie / Francie, 2009, 109 min

Režie:

Elia Suleiman

Scénář:

Elia Suleiman
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • M1911
    *****

    To si takhle člověk pustí v jednu ráno televizi a narazí na ČT Art (která by si mimochodem zasloužila celodenní program) v rámci klasického nočního projíždění těch zhruba 70+ satelitních programů, na kterých je v jakémkoliv jazyce nějaký obsah, co není teleshopping nebo něměcké sms porno a zrovna začíná nějaký film, jakýsi Čas, který zbývá. Říkám si, že tomu teda dám šanci, čehož záhy trochu zalituji, jelikož se na obrazovce obejvuje nějaký arabský klikyhák, ale jen na malou chviličku, protože hned první scéna s poněkud zmateným hrdinným vojákem-osvoboditelem mi vykouzlila úsměv na rtech, který tam zůstal až do konce. A pokud film dokáže spojit humor s tak vážným tématem, jako je Izraelsko-palestinský konflikt a odvyprávět příběh jedné obyčejné rodiny, který zároveň shrnuje skoro 60 let historie jednoho problematického státu, tak si plný počet zaslouží. A ty židy, co dali méně jak tři hvězdy, bych poslal trochu zkoncentrovat, protože očividně nedávali při filmu pozor!(9.11.2014)

  • karlee
    **

    Absurdní humor mám rád, ale neměla by mu ze šosu crčet propaganda. Taky mohl režisér odolat pokušení zahrát si v životopisně laděném snímku sám sebe, moc dobře nehraje. Ale pár povedených momentů se najde, výborná je třeba asijská hospodyně/pečovatelka a její kouzelná angličtina.(5.6.2014)

  • Bobek27
    ****

    Musim říct, že hodně věcí mě tam pobavilo, na to že to mělo být drama. Pro mě to byla spíš černá komedie o pohledu jednoho člověka na historii Palestiny. Film mě velice mile překvapil!(12.8.2011)

  • gudaulin
    ***

    Dvě rodiny v jednom bytě, to obvykle nedělá dobrotu. Dva národy v jedné zemi, které mají radikálně opačné představy o tom, kdo by tu zemi měl řídit, dokonce i o tom, kdo by v ní měl žít a jak by se v ní měl chovat - tak to už vážně zavání průšvihem. Čas, který zbývá je intelektuálně laděná groteska o tom, že soužití dvou kohoutů na jednom smetišti, kde jeden z nich má jasně navrch a neváhá v případě potřeby bolestivě klovnout, má pro toho slabšího nepříjemné následky. Jde o typickou festivalovku, která má šanci oslovit alternativce, kteří rádi ochutnávají z dosud nepoznaného. Snímek je vlastně autobiografickou kronikou života dvou generací Palestinců na okupovaných územích od vyhlášení státu Izrael až po intifádu. Elia Suleiman používá absurdní nadsázku, takový lehce kafkovský styl odcizení člověka, který dlouhá léta žil v exilu a teď se vrací do země, která mu sice nepatřila ani dřív, ale teď jí navíc po létech odloučení ani nerozumí. Nejlepší mi přišla první část popisující s hořkým nadhledem občanskou válku z roku 1948, kdy Arabové s orientálním přístupem k povinnostem nedokázali čelit racionalitě, organizaci a odhodlání Izraelců. Postupně mi ale ten trochu abstraktní styl vyprávění začal být na obtíž, takže jsem nakonec skončil u 3* a 65 % celkového dojmu.(16.6.2014)

  • nula87
    ***

    Absurdně laděný film, v některých scénách sklouzávájící téměř až k grotesce, snažící se nám podat a vysvětlit ten velmi vážný a nikdy nekončící spor o to, čí je to vlastně země. Ta snaha o skloubení té vážné a humorné složky trochu skřípe, ale jinak to není vůbec špatné. 70%(25.1.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace