Cabiriiny noci

Když máte pocit, že váš život za nic nestojí, tak si nechte aspoň ty svoje ideály a sny, protože vězte, že ono může být ještě hůře. A v tomhle případě je. Naděje umírá poslední, ale z definice je jasné, že také umírá. Fellini natočil dobrý film, ale abych si z něj úplně sedl na zadek, to zase ne. Guilietta Masina je však v roli skvělá. (16.01.2015)

Fellinimu neholduji, a proto se ke každému dalšímu filmu, který natočil, docela přemlouvám. Cabiriiny noci mě však mile překvapily. Naposledy jsem viděla 8 a půl a tohle bylo mnohem, ale mnohem lepší. Především tu byl příběh, který mě bavil. Silná, trochu humpolácká a diblíkovská, ale v jádru dobrá a hodná hlavní hrdinka, jež byla ještě lépe zahraná, prostě zaujme. Konečně jsem našla Felliniho snímek, který by pro mě nebyl odtažitý, zdlouhavý a nudný. Jsem spokojená a loučím se s ním s dobrým pocitem, dokonce s nutkáním pustit si něco dalšího z jeho rozsáhlé filmografie. (12.05.2012)

Příběh "nevinné prostitutky" Cabirie,její touze po štěstí a naivnímu čekání na zázrak,je z diváckého hlediska méně obohacující,ale zato stravitelnější než Felliniho poslední filmy.Je o něco dějovější,divákovi zde není předkládáno tolik abstraktních scén,ze kterých si sám musí vyextrahovat to podstatné,ale tentokrát se opravdu může jen nechat unášet vyprávěním.Nic rychlého to není,tempo i zde občas drhne,ovšem když už nic jiného,tak tuhle pozvolnou,lehce tragikomickou podívanou,ve slabších chvílích podrží Giulietta Masina a provede vás až ke smutnému,nikoliv však beznadějnému konci.Zkrátka na Felliniho fajn. 80 % (03.01.2012)

Poslední záběr filmu, v němž plačící Cabiria (či Maria) nesměle odpovídá drobnými pokynutími na pozdravy kolemjdoucích mladíků hrajících, s nelíčenými sympatiemi, k osamělé ženě na kytary, je syntézou celého jejího příběhu a současně i výrazem hrdinčina obrácení. Korunuje jej kratičký okamžik, kdy se podívá do kamery a svým pohledem si v tu chvíli získává cestu do těch nejposlednějších tvrdých srdcí, které její prostotě a přirozenosti dosud odolávaly. – Já jsem ale jejímu kouzlu podlehl na samém začátku její cesty a s každým návratem k tomuto Felliniho vyznání se utvrzuji ve svých sympatiích. Jakkoliv je ukřičená a ve své bezprostřednosti nevyzpytatelná a přirozeně i trochu sebestředná, je také neobyčejná, soucitná, něžná a přes pochopitelnou nedůvěřivost ochotná otevřít se. – Režisér složil tuto skrytou hagiografii z hrdinčiných nevšedních zážitků, které potvrzují její naprostou pravost, ryzost a současně odhalují, že je stále krok od naprosté proměny, za niž se modlí k Panně Marii. Tyto drobné příhody jsou přitom tak pevně přitahovány k tomu nejvšednějšímu, že s ním až splývají, a to, co je na nich zázračného, prosvětluje celou tu tíži, která ji tiskne k zemi. – Nakonec se ale projasní. (27.12.2022)

Lehká holka Cabiria byla o srdce na dlani oloupena už tolikrát, že je s podivem, kolik křehkých nadějí a víry v lepší zítřky jí uvnitř zbylo. Tu radost ze života, fanfarónskou hrdost i důvěřivost podala Giulietta Masina tak odzbrojujícím způsobem, že je mi díky ní tento z Felliniho filmů asi nejbližší. Vystihuje tragikomičnost života, jeho nejpodlejší zákoutí i nečekaná, těžko čitelná požehnání - všechno je tu načrtnuté průzračně, jemně, ne s přehnanou krutostí. Při sledování té řady nešťastných hrdinčiných příhod mi přišlo na mysl, že právě takové příběhy k smrti rád vypráví saďour Trier - ovšem úplně opačným způsobem. Jeho verzi Cabiiriiných nocí bych asi ani vidět nemusela, to už raději třeba tu Tarantinovu. (25.11.2016)