Niciji sin
No One's Son
Režie:
Arsen A. OstojicHudba:
Mate MatišićHrají:
Alen Liverič, Daria Lorenci, Drazen Kuhn, Slaven Knezovič, Djordje Kukuljica, Mustafa Nadarevic, Luka Peroš, Goran Grgic, Inge Appelt, Zdenko JelcicObsahy(1)
Ivan, bývalý rockový zpěvák a válečný veterán, přišel ve válce o obě nohy. V šestatřiceti letech se zároveň musí vyrovnávat s rozpadlým manželstvím a smířit s tím, že se nemůže vídat se synem. Nemá budoucnost právě tak jako spousta jeho kolegů, z nichž mnozí buď raději skoncovali se životem, nebo živoří v ústavech. Ivanův otec Izidor, proslulý politický vězeň v bývalé Jugoslávii, touží proniknout do chorvatského parlamentu. Uprostřed volební kampaně se však objeví srbský uprchlík Simo a začne Izidora vydírat. Brzy začínají na povrch vyvěrat nečekaná fakta... Příběh, natočený na motivy úspěšné divadelní hry, je srozumitelný nejen těm, kteří vědí, co se odehrávalo v Bosně, Chorvatsku a Srbsku během války i po ní. Nadčasové téma o veteránech, postižených válkou i tím, že jim nikdo nedokáže pomoci. O jejich osamění a rodinách, odsouzených k zániku zločinnou absurditou války... Nejlepší chorvatský film roku 2008 se stal zároveň se šesti cenami Zlatá aréna (za nejlepší film, režii, herecký výkon, hudbu, zvukové a speciální efekty) absolutním vítězem 55. MFF v Pule. [44. MFFKV 2009] (oficiální text distributora)
(více)Recenze (14)
Velmi působivě natočený film. Takový, který divák sleduje od začátku do konce se zatajeným dechem. Pokud by tvůrci reflektovali srbo-chorvatskou válku o trochu poctivěji, zasloužil by si i plný počet hvězd. Stejně, jako v několika dalších chorvatských filmech,vracejících se ke konfliktu z první půle 90. let, je i zde použit účelově zjednodušující pohled, mající světu představit Srby v tom nejhorším světle... ()
„Ko to kaže, ko to laže, Srbija je mala. Nije mala, nije mala, triput ratovala…“ Tak tuhle písničku jsem si v duchu zpíval i několik dní poté, co jsem film shlédl. Alen Liverič jako válečný veterán Ivan, co neví, co s životem, má rozpadlé manželství a jako bývalý rocker si už jenom brouká onu hrůznou písničku. A nemá jí problém zpívat před policií nebo před společností high-society. Svojí roli zahrál opravdu výborně. I svou chůzi po svých „nohách“ mě přesvědčil, jako by nohy opravdu odjakživa neměl. Hodně mě rovněž dostala ta scéna, kde Ivan bojuje ve válce a je donucen jít na ono pole na téměř jistou smrt mezi miny a bomby. Tyhle válečné scény mě vždycky hodně dostanou. Jeho otec Izidor také nebyla jenom postava do počtu, stínila mi situaci, jak asi vypadala tehdy na Balkáně taková volební kampaň a co všechno pro ní člověk musel udělat, aby se dostal do parlamentu. Konec je hondě zdrcující, ale dost možná očekávatelný a pro Ivana možná ten nejlepší. Rozhodně bych se nikdy nechtěl ocitnout ani na minutu v jeho kůži. ()
,,CO SE STALO, STALO SE. TVÉ MATCE JSEM VŠECHNO ODPUSTIL. MOŽNÁ NÁS TAKOVÉ VĚCI MŮŽOU JEŠTĚ VÍC ZBLÍŽIT …“ /// Film pro fandy neamerickejch dramatickejch dramat. O špíně, politice, morálce, cti, válce a vztazích. Nejen mezi národy. (Takže vo tom, jak to v těhle krajích chodí.) Chtěl bych napsat, že fajnová byla třeba hudba, ale mám dojem, že je to zbytečný… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) V hlavě mám jen tu jednu... 2.) Thx za titule ,,antonas alias tttttt“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Začnu obligátně: „Ko to kaže, ko to laže..." Velmi kalné vody se začínají čeřit, ale co naplat, zůstalo tam ještě množství neviditelných jedovatých zplodin, které po řádném loku zabíjí; minami, revolvery, polštáři. Ale především tím, co sotva dají do pořádku i doktoři. Ke hře, scénáři (a nakonec i hudbě) Mate Matišiče se dá ještě sotva něco dodat... V závěru jse měl tušení, které se upevnilo po „Ko to kaže, ko to laže..." Dokonce jsem předpokládal i jak. ()
Obdivuhodné je, jak je Matišičův scénář, při vší své složitosti sofistikovaný a v rámci možností daného žánru relativně realistický. Něco takového u nás prostě nikdo napsat neumí, takový Epstein nebo Jarchovský se na tohle můžou dívat jenom z velké dálky. Kromě scénáře stojí za pozornost zejména fantastický výkon Alena Liveriče, který je ve své roli válečným osudem zničeného rockera naprosto přesný a když začne procítěně zpívat četnické (srbské) písně, ztrátu otce, syna, manželky, nohou a nakonec i národní identity mu lze beze zbytku věřit a logicky pak vypadá i jeho závěrečný čin, který by v jiném filmu působil pravděpodobně velice samoúčelně. ()
Reklama