Niciji sin
No One's Son
Režie:
Arsen A. OstojicHudba:
Mate MatišićHrají:
Alen Liverič, Daria Lorenci, Drazen Kuhn, Slaven Knezovič, Djordje Kukuljica, Mustafa Nadarevic, Luka Peroš, Goran Grgic, Inge Appelt, Zdenko JelcicObsahy(1)
Ivan, bývalý rockový zpěvák a válečný veterán, přišel ve válce o obě nohy. V šestatřiceti letech se zároveň musí vyrovnávat s rozpadlým manželstvím a smířit s tím, že se nemůže vídat se synem. Nemá budoucnost právě tak jako spousta jeho kolegů, z nichž mnozí buď raději skoncovali se životem, nebo živoří v ústavech. Ivanův otec Izidor, proslulý politický vězeň v bývalé Jugoslávii, touží proniknout do chorvatského parlamentu. Uprostřed volební kampaně se však objeví srbský uprchlík Simo a začne Izidora vydírat. Brzy začínají na povrch vyvěrat nečekaná fakta... Příběh, natočený na motivy úspěšné divadelní hry, je srozumitelný nejen těm, kteří vědí, co se odehrávalo v Bosně, Chorvatsku a Srbsku během války i po ní. Nadčasové téma o veteránech, postižených válkou i tím, že jim nikdo nedokáže pomoci. O jejich osamění a rodinách, odsouzených k zániku zločinnou absurditou války... Nejlepší chorvatský film roku 2008 se stal zároveň se šesti cenami Zlatá aréna (za nejlepší film, režii, herecký výkon, hudbu, zvukové a speciální efekty) absolutním vítězem 55. MFF v Pule. [44. MFFKV 2009] (oficiální text distributora)
(více)Recenze (14)
Začnu obligátně: „Ko to kaže, ko to laže..." Velmi kalné vody se začínají čeřit, ale co naplat, zůstalo tam ještě množství neviditelných jedovatých zplodin, které po řádném loku zabíjí; minami, revolvery, polštáři. Ale především tím, co sotva dají do pořádku i doktoři. Ke hře, scénáři (a nakonec i hudbě) Mate Matišiče se dá ještě sotva něco dodat... V závěru jse měl tušení, které se upevnilo po „Ko to kaže, ko to laže..." Dokonce jsem předpokládal i jak. ()
"Kto to kaže , kto to laže Serbija je mala?..." Príbeh vojnového veterána, ktorý ostal bez nôh na vozíku je v prvom rade rodinnou drámou. Vojenské pozadie alebo skôr minulosť je tu iba v Ivanových spomienkach. Vojnová scéna je tu len jedna , ale je veľmi vydarená. Film v skromných , ale úplne postačujúcich necelých 100 minútach rozpovie všetko podstatné a žiadna scéna tu nie je navyše. triky v ktorých vidíme Ivana bez nôh pôsobia absolútne prirodzene a slovo trik vám ani nepríde na rozum. Herci sú veľmi presvedčivý a záverečnú scénu v nemocnici som videl skôr ako film. Až na základe tejto ukážky som začal pátrať po filme a našiel som. Ničiji sin stojí za pozornosť a potvrdzuje kvalitu produkcie z Balkánu. Hajdemo! Sve! "Kto to kaže, kto to laže..." 80%. ()
Pro mě velmi příjemné překvapení letošních Varů. Neotřelý a strhující příběh, který v závěru skvěle graduje a směřuje k pochopitelnému a přesto nečekanému finále, je okořeněný velmi dobrým hereckým výkonem hlavního hrdiny. Jeho pohled při zpěvu srbské národní písně si budete pamatovat ještě dlouho po závěrečných titulkách. ()
Obdivuhodné je, jak je Matišičův scénář, při vší své složitosti sofistikovaný a v rámci možností daného žánru relativně realistický. Něco takového u nás prostě nikdo napsat neumí, takový Epstein nebo Jarchovský se na tohle můžou dívat jenom z velké dálky. Kromě scénáře stojí za pozornost zejména fantastický výkon Alena Liveriče, který je ve své roli válečným osudem zničeného rockera naprosto přesný a když začne procítěně zpívat četnické (srbské) písně, ztrátu otce, syna, manželky, nohou a nakonec i národní identity mu lze beze zbytku věřit a logicky pak vypadá i jeho závěrečný čin, který by v jiném filmu působil pravděpodobně velice samoúčelně. ()
Velmi dobré psychologické drama o následcích občanské války, které přetrvávají i když válka už skončila. Nemůžu napsat o moc víc, abych neprozradila hlavní pointu. Válečná scéna je ve filmu jen jedna a v tichosti se prolíná od začátku do konce, kdy vyvrcholí. A díky ději se v ní vlastně zobrazí celá tragédie nejen občanské války, ale i hlavního hrdiny Ivana. Herce Alena Liverice jsem zatím nikde neviděla a zahrál tuto těžkou roli skvěle. ()
Galerie (3)
Reklama