Anděl u moře

Olivier Gourmet jako slabošský hajzl hraje zrůdnou hru se svým mladším synem. Herecký výkon mladého Martina Nissena je bohužel jediným pozitivem tohoto filmu. Nejdříve jsem přál filmovému otci nějakou hnusnou smrt, pak jsem si začal říkat, že by konečně měl kterýkoliv!!! z ústřední dvojice chcípnout, protože pak bude zákonitě konec filmu. Jestli mě sem chtěl režisér dostat, tak mu gratuluji. (21.07.2015)

Abych řekla pravdu, tak jsem hodně tápala. Například jsem vůbec nepochopila, co se děje s otcem, ale pokud to byla tak silná deprese jak jsem měla možnost vidět, tak nechápu, proč by se neměl léčit. Reakci syna jsem zase naopak naprosto chápala a možná je to i taková morální facka pro ty, kdo to prožívají, že jejich stav a mluva může mít velký dopad na některé jednotlivce, nota bene dítě, které vůbec nevědělo, která bije. Jinak mám dost rozporuplné pocity, protože mě spoustu věcí míjelo, zdálo zbytečných, ani ryba ani rak a to mám filmy s psychologicky šmrncnuté moc ráda. Vůbec jsem nevěděla jak to mám hodnotit. Ale ten klučina byl moc prima kluk a hrál to moc hezky. (06.09.2016)

Na filmových festivalech často nacházejí místo i snímky, které nejsou nijak objevné a spíše než aby se pokoušely přinést něco nového, vychytrale si vypůjčují náměty či postupy od jiných vysoce ceněných snímků. Podobně je to i s Andělem u moře. Témata, kterými se zabývá (jako je například funkce rodiny v současném světě, zodpovědnost jednotlivce vůči ostatním, život jako vězení a tak dále) mají velké humanistické ambice. O to horší však je, že z filmu si neodneseme vlastně nic, protože tyto otázky byli již tolikrát v umění formovány, že se z nich stalo tak trochu prázdné klišé „vysokého umění“. Velké téma samozřejmě ještě dobrý film netvoří a právě Anděl u moře nemá co jiného nabídnout. Stylizace upadá často do lacině efektivních obrazů balancující na hranici kýče. (09.07.2009)

Bavilo mě to, hlavně taková ta nedořečenost, kdy divák neví proč, co a jak a film nutí diváka si domýšlet nejrůznější teorie. Dále bych pochválil slušnou hudbu a výtečného Oliviera Gourmeta, který se na tu roli svým podivným ksichtem hodil jako ulitý. Co však film hodně shazovalo dolů, byly ty neskutečně klišovité a trapné metafory-potápějící se syn s harpunou, pobíhající andílek-to si fakt rejža mohl odpustit. A ne, není to pokračování Anděla na horách po 50ti letech :). (22.11.2011)

Anděl u moře aneb co dělat, aby se dítě zbláznilo, nebo aby z něj vyrostl psychopat. Tak nějak by zněl název filmu podle mého. Jinak film se mi zdál takový nějaký plochý, sledoval jednoduchou linii, ale tak odříznutě od čehokoli okolo, že se film ztrácel sám v sobě a při tom v ničem. Moc se mi ale líbil výkon mladého herce, jenž ztvárnil postavu pomalu se měnícího syna. Věřila jsem mu každý pohled, každé nadzvednutí obočí. Celkem fajný film, ale Křišťálový glóbus mne překvapil. (09.07.2009)