Robogeiša

Uznávám, že ten film mohl být trochu drsnější a Aya Kiguchi v hlavní roli trochu výraznější (tohle však hodně vyvažují výborné Tengu, hlavně ta v podání Asami), ale Japonci prostě ví, jak mi udělat radost. Třeba tím, že natočí dojímavé rodinné drama dvou sester v ujetém akčním sci-fi hávu se šílenými digitálními triky (tady mi kupodivu vůbec nevadili, tak nějak mi k tomu filmu seděli) a ještě šílenější představivostí ohledně bojového arzenálu robotických geish. Arigatou, Noboru, Aya a Asami! 4,5* (06.11.2013)

Je smutné jak poměrně dobrý nápad pohřbí ukrutně špatný scénář a nesmyslné chování téměř všech postav ve filmu. Pokud bych měl tento film brát jako recesi a parodii, prosím, ale za celou dobu jsem se ani jednou nezasmál, spíš nudil k smrti. Miluji asijské filmy, tenhle byl ovšem hodně nepovedený :( A vite co ?? Nebudeme chodit kolem horké kaše...TOTÁLNÍ BRAK !!!!!!! (08.07.2010)

Další japonská šílenost od tvůrce The Machine Girl, ve které divák sleduje lehce emocionální příběh dvou sester, které se zapojí do zločinecké organizace jako gejši vražedkyně. Během tréninku i plnění úkolů se nejen nechávají přestavovat na roboty, ale řeší stále své nevyrovnané sourozenecké účty, což s honbou za úspěchem díky robotizaci přímo souvisí. Herecké výkony jsou standartně dobré pro podobné promakanější japonské ujetosti a kamera je doslova k sežrání. I když se nejedná pouze o splatter komediální nářez plný digitální krve a různých bizarností, protože je zde spousta dialogů týkajících se sourozeneckého vztahu, výše popsaných japonských libůstek se divák v bohaté míře dočká také. Za zmínku stojí především robotické přestavby těl gejš vražedkyň, pojetí jakýchsi japonských strašidel s falickými symboly stříkajícími pekelné mléko, které rozleptá tvář protivníka, obří robotický hrad či z těch krvavější anální hrátky s hvězdicemi nebo krvavý anál samurajským mečem. Samozřejmě v dílku je podobných libůstek daleko více. Za chválu stojí také choreografie jednotlivých soubojů, která je vskutku na vysoké úrovni ostatně jako celá řemeslná stránka tohohle japonského, lehce netradičního, úchylného opusu. Po druhém shlédnutí dávám s klidným svědomím plný knedlík. (25.04.2011)

Úvodná scéna úžasná a superštýlová. Potom tam Iguchi začne tlačiť dáky poondený, ukrutne osudový príbeh o dvoch súperiacich sestrách a je to viac-menej v riti. Začne sa tam kecať, smokliť a všetci sa tvária k posratiu vážne ako keby ani nehrali v chobotovine kde dievčatám vystreľujú hviezdice zo zadku. Každú chvíľu to vyzerá akoby sa už-už mala rozbehnúť parádne strelená akcia, ale Iguchi nestále sadisticky stojí na brzde a tak to len škrípe a škrípe až lietajú lacné digitálne iskry. Pripomínam, že za parádne strelenú akciu nepovažujem to keď ľudia po sebe zbesilo pália z bezprostrednej blízkosti, takmer nič netrafia, guľky lietajú všade okolo a medzi nimi pokojne tancuje chlap na vozíčku tlačený babičkou. Keď už konečne nejaký náhodný projektil nájde svoj cieľ, z obete vystrekne spŕška digitálnej krvi pričom na tele nie je žiadna rana ( vzhľadom na nízky rozpočet si asi tvorcovia nemohli dovoliť poškodiť kostými hercov ). Tieto výjavy je Iguchi schopný naťahovať na dlhé minúty nezmyselnej paľby do ničoho. Body získava tento kúsok hlavne za bizarné detaily typu geisha s tankovým podvozkom či zvracajúci robot-hrad. A samozrejme zabijáčka Asami ktorú vždy rád vidím. (03.01.2011)

Od režiséra Noboru Igučiho jsem už viděl filmy The Machine Girl(2008) a Mutant Girls Squad(2010). Takže už jsem tak trochu tušil co od toho můžu očekávat. Noboru Iguči o5 naservíroval ujetost s humorem na hranici trapnosti(častokrát i za ní), která si libuje v tunění tělesnejch schránek o všelijaký sečný, bodný a střelný zbraně. Zkrátka jde o počin, kterej může balancovat mezi 5hvězdami a odpadem. Záleží jen na samotným vkusu diváka. Každopádně je to o5 jeden z těch snímků u který může dát divák mozku voraz, protože tady ho fakt potřebovat nebude. Co se týče Igučiho filmů tak tenhle mi asi sedl nejvíc. Ať nežeru, tentokrát mu ty 3 slabší hvězdy dám. (18.04.2023)