Režie:
Ladislav DanešScénář:
Ladislav DanešKamera:
Miroslav FojtíkHudba:
Václav FialaObsahy(1)
V roce 1993 odjel dokumentarista L. Daneš, aby i pro nás objevil krásy ostrova, který nepatří k častým cílům našich cest. Zprostředkoval nám islandskou přírodu, životní prostředí, bydlení, krajinu, pověstné gejzíry, ale seznamuje nás i s Islanďany. (oficiální text distributora)
Recenze (3)
Zatímco v činžácích na Park Avenue se lidé oddávají sexuálním a drogovým hrádkám, na Islandu lidé pokojně žijí, stavějí a jediný, co je vytrhne z letargie, je pták, který se jim vykálí na nově zrekonstruovanou střechu. Islandská peříčka vůbec nemůžete srovnávat s epickou Zázračnou planetou. Je to český. A co je český, to je hezký. Otakar Brousek provádí svým nezaměnitelným hlasem (ty básnický obraty byly bezkonkureční!) a na rovinu, je to on, kdo tenhle dokument vytáhl na čtyřhvězdí. Miluju záběry na vodopády, gejzíry. Miluju Island...Takk to bychom měli. ()
Souhlas s Mahalikem, dokument je hodně obecný, nejde do hloubky, některé záběry jsou (kamerově) nepříliš povedené, ale jakmile se Otakar George Cowley Brousek rozpovídá, je to lahoda, že i racek zatřepotá křídly a postojí na místě. Na dobu vzniku hodně archaický jazyk komentáře, a to je dobře! ()
Dokument, na kterém se podepsal zub času. Dneska už prostě chcete vidět zemi ohně a ledu i z pouhých televizních obrazovek v daleko lepších záběrech, než v těch VHSkově zašedlých. Na druhou stranu si dovedu představit, že čtvrt století zpátky to mohla bejt dostatečně zábavná půlhodinka, která vlastně ve stručnosti mapuje o tomhle ostrově všechno podstatné. Jak už tu stojí, doprovodný komentář pod obrazem na výbornou, osobně jsem ale čekal, kdy se vyprávění přesmýkne do rozhlasový nahrávky jedné z povídek Edgara Allana Poea, se kterými mám hlas Oty Brouska poslední dobou spojeného nejvíc O:) ()