Temný dům

Obrázek z časů, kdy jsme říkali, že "Polák" není národnost, nýbrž povolání. V Haliči se chlastalo vždycky, ale zobrazený marasmus dosahuje doslova ruských rozměrů. Tomuhle nejzaostalejšímu polskému kraji pustily novodobé dějiny řádně žilou. Za války se tam porůznu pobíjeli Poláci s Ukrajinci, společně - a s Němci, ovšem - pobíjeli Židy, po válce tam pořádek zaváděli bolševici moskevští i varšavští. Výsledkem bylo v nesvobodě a chlastu utopené lidství. --- Koncentrací morálního hnusu se film vyrovná Michálkovu Sekalovi či katalánskému Pa negre. Ale právě ve srovnání s těmito skvělými díly je zřejmá největší slabina tohoto filmu - vrší momentky mravně zdevastovaných figurek jednu na druhou, až jaksi nezbývá prostor některou z postav blíže poznat. Není to jeden velký příběh, spíš takový nastavovaný krvák, kde divákovi zbude jen pocit, že je škoda, že vůbec někdo přežil. --- Pozoruhodné to určitě je. Velké - ne. (13.06.2014)

Morálne pľušťanie* zalievané zase len vodkou. Ovládaní aj ovládajúci v slučke chľastu, násilia, podvodov, nevery a donášania mocným. Tí nezaháľajú a následne roztáčajú ďalšie slučky vydierania a mocenského nátlaku. Brueghelovský obraz zimnej krajiny (ako trefne uvádza v komentári Iggy), plný potácajúcich sa postáv odnikiaľ nikam zakončuje drámu zmaru, z ktorého niet úniku. Poliaci mali v artových filmoch často sklon k zovšeobecneniu preexponovaného príbehu. Ak sa aj vyskytuje humor, je osobitý, podaný optikou vážnych, katolíckou vieroukou reznutých okuliarov. Cez ne sa premieľajú večné témy poľstva: velikášstvo, vodcovstvo aj zrada (jedinca i národa), poklesky (alkoholizmus, nevera), delenie (vzťahu, štátu). Často debatované vnímanie sa následne odráža sa v témach. Tu sa reflektuje éra štátneho socializmu, ako upatlaného, nepodareného a nenávideného systému (a zrejme i dneška). Jedinou nádejou bolo otupenie mozgu riadnym ťahom z fľašky Wódky Wyborowej. ........*) Pľušťanie = spisovné slovo pre český výraz "kocovina"; v slovníku slovenského jazyka je opísané ako smäd po (včerajšej) chlastačke. (13.01.2014)

Toto v Hollywoode nepoznajú… :) a ani v Cannes by to zrejme nepochopili. Majstrovsky napísaný i sfilmovaný, extrémne kritický obraz spoločenského morálneho bahna v dobe komunistického mind-fuckingu. Od absurdného humoru, pri ktorom ostáva rozum stáť, az po absolútne znechutenie – aspoň pre diváka, ktorý pochádza z východného bloku a vie, že to všetko bola kedysi realita. Strohý televízny vizuál a psychologická komornosť látky evokujú divadelné rysy, ktoré režisér brilantne pretransformováva v sofistikovanú filmovú skladačku s dvoma rovinami rozprávania, a tie necháva v závere vyústiť v až karikaturisticky alarmujúce resumé. Áno, vážne dávam plné hodnotenie polskému, televízne vyzerajúcemu filmu plnému bezcharakterných, od začiatku do konca ožratých postáv. Režisér po nás ani nechce súcit s hlavnou postavou. Miesto toho všetko prevalcuje čiernym mrakom spoločenského hnusu a ešte ním nechá splodiť nový život. Masaker! (10.08.2010)

I pres misty az absurdni chovani policistu se jedna o velmi zajimavy pocin, kdy divak ve dvou casovych rovinach sleduje jak den masakru, tak jeho rekonstrukci. Drsna atmosfera polskeho zapadakova, spousta dobrych scen a zajimavych postav. Solidni kriminalni drama, doufam, ze tohle neni posledni film Smarzowskiho, ktery jsem videl. (01.07.2018)

Pro mě je ten film především ukázkou polský povahy. Do jaké míry odpovídal tehdejší realitě si netroufám říct, ale působil na mě zatraceně realisticky. Pokud jde o příběh, tak ten tady trpí poměrně nepřhledným způsobem vyprávění, je tady znát, že scénář se psal tuším 12 let a občas jsem měl dojem, že scénarista něco napsal, rok si dal pauzu na chlast, pak se k tomu vrátil a začal psát jako ho v tu chvíli zrovna napadlo. Finálová fáze je natočená úplně jiným stylem než zbytek filmu, přišlo mě to, jak točený z nějaký obyčejný videokamery na druhou stranu to vypadalo velmi působivě a syrově. (15.10.2014)