Smrtelný hřích

Podľa tunajších hodnotení a komentárov som čakala vynikajúci filmový zažitok. Dostala som iba mierne nadpriemernú drámu o šialenej ženskej, ktorá svojou sebeckou láskou zničí život každemu zo svojho okolia. Teda skoro. No a nech sa na mna nikto nehnevá, ale záverečný súdny proces bola obyčajná fraška. (05.06.2008)

Gene Tierneyová se už Premingerovou Laurou zařadila po bok nejpozoruhodnějších femme fatale - Lauren Bacall a Rity Hayworth - a Smrtelným hříchem svoji pozici jen posiluje. Stahlova psycho(pato)logická studie je z žánrového hlediska zajímavým filmem. Je to jeden z mála barevných pokusů o film-noir a tomuto zařazení odpovídá spíš vnitřně, než vnějšně. Nedočkáme se hry světel a stínů, všudypřítomné umělé mlhy, nezvyklých úhlů kamery ani extrémního počasí. Chybí i nadsazená rétorika hlavních hrdinů. Co ale zůstává je osudová přitažlivost mezi ústředním párem, femme fatale, která je ochotná pro svůj cíl obětovat kohokoli (všimli jste si někdy mimochodem, jak za ženskými hrdinkami filmů noir někdo neustále zvedá praporek s nápisem "Freud"?), a také fakt, že je celý příběh vyprávěn retrospektivně. I když v tomto ohledu bych řekl, že by lepší (a poněkud logičtější) variantou bylo, kdyby byl závěrečný soud rámcem vyprávění, spíše než tlachání dvou nedůležitých vedlejších postav na verandě chaty. Film by si to mohl dovolit, protože hraje stejně celou dobu s otevřenými kartami. A to je ostatně pro noir také netypické - většina zápletek žánru se točí okolo detektivního pátrání, jehož esencí je závěrečné překvapivé odhalení. Ať se Leave her to Heaven od konvencí odklání v tom či onom ohledu, v každém případě jde o parádní film. (07.08.2015)

Okrem zaujimavemu pribehu ma na tomto starom filme z roku 1945 fascinovala nadherna farebna kamera (zasluzeny Oscar) ako aj takmer rozpravkove prostredie, kde sa film odohraval. Avsak hlavna hrdinka Ellen v podani skvelej Gene Tierney (zasluzena nominacia na Oscara za herecku v hl. ulohe) taktiez bravurne zahrala chorobne ziarlivu manzelku, ktora chcela mat manzela iba pre seba a akakolvek ina bytost je Ellen proti voli, dokonca aj vlastne dieta a preto robi vsetko pre to, aby si manzela nechala len pre seba, co bude mat pre nu a jej okolie neprijemne nasledky... 12.09.2008 ______ Gene Tierney - (Ellen Berent Harland) +++ Cornel Wilde - (Richard Harland) +++ Jeanne Crain - (Ruth Berent) +++ Vincent Price - (Russell Quinton) +++ Mary Philips - (pani Berentová) +++ Hudba: Alfred Newman +++ (12.09.2008)

Tak tomu se láska NEŘÍKÁ, Rob Royi !! To je pouhá chorobná závislost na jiné osobě, závislost psychicky nevyrovnaného upnutého jedince, který si neprávem uplatňuje právo "přivlastňovat" jiného jedince natolik, že mu odebírá jeho vlastní právo volně a svobodně žít. To není láska, ale psychická nemoc předurčena k odbornému léčení. Tož asi tak, Rob Royi. Láska znamená dávat i brát, i tolerovat či odpouštět. Ne ovládat, manipulovat a vždy vítězit. V lásce se "vítězství" totiž velmi snadno obrací proti "vítězi"!! ... a to natrvalo. To však neznamená, že bychom se měli lásce bránit, vyhýbat a dokonce se neženit či nevdávat, Matty. Chce to jen z obou stran větší toleranci, vlastní sobeckost omezit na minimum a snažit se pochopit druhého a vyjít mu vstříc. Věřte, je to tak. :-) Mám za sebou desítky let manželství, i když také nebylo stále harmonické, vím že je to tak. Trvale harmonické snad ani neexistuje, to se tak jen tváří ti, co oslavuji diamantové svatby, aby nám nezkazili představy o manželství. I počasí není stále slunečné. Problematika a úskalí lásky je věčné téma, které ani po letech nerezaví. Stále se opakuje, stejně jako my odcházíme a opětovně se nezkušení rodíme. Myslím tedy, že i po těch mnoha letech, kdy film vznikl nám má co povědět. Jen nám to dnes povídá již poněkud zastaralým způsobem vyjadřování. Z hlediska tématu bych filmu věnoval 5 hvězdiček, stáří a tomu odpovídající dialogy či některé herecké výrazy sráží mé hodnocení na 3 hvězdy. (29.03.2011)

Feministická verze Dreiserovy Americké tragédie? Hell yeah! Vždycky mě baví filmy, a pokaždé to u nich píšu, které klamou tělem a svoji tematickou podstatu odhalí divákovi až třeba v polovině děje. Ta kombinace Technicoloru a melodramatického milostného vzplanutí tak nejprve připomíná nejlepší kousky Douglase Sirka. A právě ta postupná transformace z melodramatického Sirka do psychoticky archetypálního Dreisera mi činila až překvapivé divácké potěšení. Gene Tierney je ve své roli skvělá a její pomalá cesta do záhuby dodává filmu neustálou dynamiku až do samého konce. 8/10 (08.11.2019)