Vedma

A tak ta dívka z prokletí vysvobozena nebyla a dodnes v tom městečku poletuje a straší ostošest dál a kdo tomu nevěří, ať tam běží! - - - Tak by mohl vypadat konec tohoto příběhu, neboť zemřelá si žádala, aby za ni kněz odsloužil tři noční mše... a je rozdíl mezi modlitbou a mší, tj zpřítomněním Kristovy oběti na kříži (to rozlišují katolíci stejně jako pravoslavní a ti si dokonce na liturgii dávají pěkně záležet!). Takže, jak jste si mohli povšimnout, ty potřebné tři mše za ni nikdo neodsloužil a ani nemohl, kněz byl mrtvý! Jakž takž se za ni z donucení pomodlil vystrašený prostopášný mladík, jehož duchovní přerod od zhýralého života k zbožnosti byl tedy pořádně rychlý, jen co je pravda! - - - Zajímavý rozhovor o víře na začátku filmu... Víra jako zbraň, lépe by bylo modlitba vycházející z víry. V tomto případě se ale jednalo o magii, nikoliv o víru - čarodějnici ve filmu přemohlo světlo, kokrhání kohouta či na zemi udělaný kruh, do něhož nemohla vstoupit! A to prostředí! Ani ruské, ani americké... Ani pohádka, ani přesvědčivý příběh, dokonce ani horor ne! - Ne, tenhle film se opravdu nepovedl! Nedoporučuji! (Možná tu plytkou hororovou zábavu beru příliš vážně, ale nejsem zvyklá brát věci víry na lehkou váhu a mluvit o nich jen tak... pro pobavení.) (13.12.2013)

Toto ma celkom bavilo, aj keď sa nejedná o nič extra. Hlavným hrdinom je reportér Evan, ktorého poslali do malého mestečka, kde sa odohralo množstvo nevysvetliteľných javov spojených so záhadnými úmrtiami. Nešťastnou náhodou sa musí vydávať za farára a tri noci sa modliť za dušu zavraždenej Merryl, ktorú považovali za prekliatu. Tá slečinka mi vôbec nepripadala nebezpečná, raz sa premenila na kŕdeľ vtákov, raz vyčarovala oheň a hmlu, inokedy si zase s úsmevom poletovala po kostole a neurobila ani bu, tak čoho som sa mal báť? Príbeh a kamera boli kvalitné, vizuálne efekty taktiež slušné, lenže tým to žiaľ hasne. Topkou medzi ruskými horormi pre mňa aj naďalej ostáva Myortvye docheri (2007). (03.01.2011)

Vcelku chápu poměrně nízké hodnocení většiny uživatelů. Vij byl převeden na plátno několikrát, mně osobně se samozřejmě nejvíce líbí italská volná adaptace od Bavy. Rovněž sovětský film ze 60.let (1967) se vydařil. Problém Vedmy je v tom, že tři noci v kostele jsou poměrně ubíjející, respektive čekání na ně. Kdo zná předlohu, může propadnout až zoufalství při nekonečném čekání na závěr. Moderní vizuál (trochu nechápu stížnosti; měl by být jako ze sovětských filmů před 30 lety?) využívá optických hrátek - rybího oka - (ve kterých si tak liboval např. J.Herz v Morgianě) i postupů užívaných ve videoklipech. Není pak divu, že ve spojení s hudbou a létající čarodějnicí u stropu kostela máte pocit, že sledujete video nějaké pagan či symphonic metal kapely... (Inkubus Sukkubus, Within Temptation, Nightwish, Xandria a řada dalších). Místo vodky skotská whisky, místo kočáru s koňmi pěkný bourák. Ponuré obrázky lesů, hřbitova, kostela, měsíce nořícího se do mraků a vše objímající, pohlcující a zakrývající mlhy jakoby vypadly ze všech těch Van Helsingů, Underworldů a Vlkodlaků (což jsem radostně uvítal). Minusem je chybějící strašení. Kde je pekelná hrůza dohánějící diváky k mdlobám? Není. Škoda. A samozřejmě nechybí častý mýtus se šedivějícími vlasy. Vyrostlé vlasy prostě nezešediví ani nezbělají, ať se čehokoliv děsíte sebevíc. Konec jsem čekal jiný, jelikož hlavní postava má být ztrestána! Dobře, je otevřený, ale... Pěkné obrázky, slušivá hudba, několik hezkých scén...u mě za 3,5*. (13.01.2014)

Velmi volný remake Gogolova "Vije", zasazený do neurčitého amerikanizujícího prostředí s potlačením ruských prvků. Místo pravoslavného bohoslovce Chomy je tu hlavní postavou sekularizovaný novinář Evan (Ivan) Berghof, jehož hraje Valerij Nikolajev. Čarodějnici Meryll představuje Jevgenija Krjukova. Musím říci, že se mi tento film velmi líbil a považuji jej - na rozdíl od předchozích komentářů - za kvalitní a nadprůměrný. Stejně jako původní ruský "Vij" z roku 1967 a srbské "Sveto mesto" z roku 1990. Nesporná vysoká hodnota vizuální, herecká i hudební a koneckonců i ideová (s dobrým, ale zároveň otevřeným koncem); znovu musím opakovat: Rusové umějí umění... (30.11.2013)

Horory nejsou mým oblíbeným filmovým žánrem, protože bývají většinou nechutné a místo strachu ve mně vyvolávají žaludeční nevolnost. Nesleduji je, proto nemám moc s čím srovnávat. Snímek je zajímavý tím, že je ruský a má velmi poetickou vizuální i hudební stránku. Taky náboženský motiv příběhu je netuctový. Gogolovu povídku podle níž byl film natočen neznám, ale místy mi připomíná pohádku Boženy Němcové Spravedlivý Bohumil. Jediné, co mohu vytknout je snaha umístit děj do amerického teritoria, což nebylo nutné. Líbilo se mi to a příjemně mne překvapilo, že i hororovém žánru lze najít dobrý film. (10.12.2013)