Jija deu suay doo

Kdo chce studovat OPILÉ BOJOVÉ UMĚNÍ musí vypít spoustu alkoholu..... Nejdřív se jí zřekla matka, potom kapela. Pak ji stloukla nějaká holka a odvezla dodávka. (když se daří, tak se daří...) Naštěstí si ji hodil na záda kurevsky ohebnej borec a vzal ji – ne do pekla, ale na místo, kde alkohol léčí duši i rány a těžká nejsou rána opilců, nýbrž protivníků.... Příšerné pokusy o hraní, trapné pokusy o humor a místy našláplá AKCE. Bohužel časem zevšední, zajímavé nápady (skákací boty) dojdou a stane se z ní jen bez emoční pozlátko, kterého není ji ani tolik, aby dalo zapomenout na trivialitu příběhu. Možná za to, že nový film ,,Yaninky“ zůstal za tím předchozím může fakt, že Prachya Pinkaew byl pouze jako producent. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Tajně (klidně i veřejně) miluju JeeJa Yanin. 2.) Filmy s bojovým uměním mi připomínají spartakiádu. 3.) Zajímá mě, kolik ran a kopaček vydrží průměrná thajská žena. 4.) Jsem ředitelem protialkoholický léčebny a příznivcem nových metod. 5.) Je mi jedno co se ve filmu děje, hlavně že se řežou! PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (29.04.2010)

Po pěti minutách sem pochopil, že se tu s něčím, co bude připomínat scénář asi těžko setkám, po minutách deseti mi ale došlo, že tu mam co dočinění s největší martial arts řežbou od dob Tom Yum Goong, protože nejenže tu jsou tradičně velice zdatný thajci v čele s bojující roztomilou lolitkou JeeJa Yanin, ale film narazil i na hodně slušnýho choreografa, nádherný exteriéry a vizuál, na thajský filmy nevídaně perfekní hudebně akční podkres celýho filmu a hlavně je tu naprosto super hustej kameraman, kterej celou akci pozvedává ještě o celej level výš svými nadhledy, podhledy, náhledy a zpomalovačkama, všechno ale dávkuje naprosto vkusně a v perfektním střihu, tomu prostě nelze nic vytknout, tady lze jen smeknout. Jedinou výtku bych měl k častýmu používání lan, kdy Yanin evidentně nemá fyzický dispozice na to, co jí tam vymyslel bláznivej choreograf, takže většina jejích akrobatických kopů a skoků je podporovaný nějakým tim lanem, ale v konečným důsledku to ani moc nevadí a závěrečná bitka byla přesně to, na co jsem čekal, abych moh udělit tu pátou hvězdu (16.11.2009)

Po stránce akce výborné, po stránce dějové jemně pod průměrem, ale na to se u bojových Thajských filmů moc nehledí nebo to spíš já moc neočekávám. Soundtrack se povedl na 1 a dost mě překvapil. Prvních 30 minut bylo opravdu parádních, styl Drunken-MuaBreakdance-Capoeira fighting mě opravdu dostal a taky jsem se dost pobavil. Druhá polovina ve stylu MortalCombat boje, mě moc nesedla, ale celkově to spravila bitka na mostě i když to natáčeli asi kamerou na mobilu, takže za 4 hvězdy, ale dost slabé. Ty kulisy jeskyně mě nachvilku přesunuly o 40 let zpět. Velkým překvapením pro mě byli některé záběry a hlavně kulisy první poloviny - které mi přišli dost umělecké, což se mi líbilo. Raging Phoenix je pro mě spíše překvapením, než akční peckou. Díky JeeJa Yanin, která se předvedla již v Chocolate a také je tu již tolikrát zmiňované, se choreografie boje zvedla zase o úroveň výš a zlepšení je dost patrné, časové zpomalení a opakování záběru dodaly na efektu. Nejslabším místem filmu pro mě byli špatně obsazení záporáci a konečná dějová linie, ovšem bitka na konci byla nezapomenutelná. 65 % (04.02.2010)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $944,000║ Čistá samoúčelná záležitosť, z prázdnym dejom idúcim svojou prvoplánovosťou v céčkových vodách, mizernými počítačovo animačnými trikmi, preplácaným záverom a aspoň že s priemernými súbojmi, ktoré občas potešia ale prevažne nič nové neponúknu. Plus je vidieť že režisér je veľký fanúšik vizuálneho štýlu Michaela Bay. /videl v kine: 35%/ (videl na festivale Art Film Fest 2010) (24.06.2010)

Po bojovém basketu v otřesném, nicméně alespoň upřímně brakovém "Fireball" dosáhla námětová a stylová krize thajských produkcí přiživujících se na hluchých místech mezi novinkami Tonyho Jaa nové dno v "Raging Phoenix". Debilní skrumáž prvků z osmdesátkových akčních dobrodružek pro děti, druhého "Indiana Jonese“ a "Opilého mistra“ získává fantasmagorické rozměry zasazením do zbytněle povrchních budoárových kulis ve stylu MTV videoklipů pro mládež či playmate videí. Vrcholem nesoudně realizovaného nápadu oslovit mladé publikum je bojová choreografie podřízená pouličnímu lifestylu s jeho brakedancem a powerbockingem. Snímek je takřka dvouhodinový pokus o pohybový videoklip, kde choreografie bojových sekvencí není podřízena tempu boje, nýbrž beatům doprovodné muziky, takže souboje vykazují toporně mechanickou secvičenost. Nečekaným zjevením v tomto otravně juvenilním blábolu je fenomenální sedmiminutová sekvence finálního souboje hrdinky se záporačkou a jejími dvěma noshledy. Choreograficky grandiózní sekvence nejen že poprvé za celý film opravdu dá vyznít fyzickým schopnostem aktérů, ale dokonce se od zbytku filmu liší i střihem, svícením a tempem. Škoda že "Raging Phoenix" nemohl být jen krátký film. A škoda, že v zatvrzele maskulinním Thajsku nemůže ženská akční představitelka vystupovat v důstojném filmu, který by ji ukazoval jako ve všech ohledech silnou ženu a ne jen jako nevzhledného retarda zplozeného cizákem ("Chocolate") či afektovanou cosmo-girl kravičku ("Raging Phoenix"). (12.06.2010)