Ajami

Klobouk dolů. Naprosto objektivně a nezaujatě musím přiznat, že ačkoliv nechovám žádnou velkou náklonnost k Filištínským, tak tohle jsem zhltnul s maximálním zaujetím. Nikdy bych nevěřil, že se mi nějaká palestinská verze Amores Perros bude líbit ještě víc, než samotný Amores Perros. Téměř odpolitizovaný děj, maximálně realisticky a přitom zručně filmařsky natočené, bravo. Blízkovýchodní sociálně-kriminální drama jedna báseň. A neodpustím si poznámku k těm několika zdejším poznámkám těch, kteří prý tápali v ději a nevěděli kdo je kdo: Vážení, když trpíte nedostatkem mozkových buněk a navíc oplýváte nechápavostí a natvrdlostí, tak se radši příště koukejte třeba na Komisaře Rexe. (04.05.2015)

Skládání mozaiky několika příběhů se zařadilo k divácky oblíbeným jak již dokázal například Oskarem ověnčený Crash. Ajami bazíruje na stejném pojetí. Je to obdivuhodný debut dvou mladých režisérů, i když ne přímo typický zástupce izraelské kinematografie. Představuje nám arabské muslimy a křesťany, žijící v jedné čtvrti Jaffy. Jejich tragické osudy mohou být považovány zobrazením dnešního nemilosrdného světa, plného rasové nenávisti, kdy už dobro nemá šanci zvítězit nad zlem, protože už se nikdo neptá kdo je zlý a kdo dobrý. Zůstává jen odpověď, že doplácí hlavně ti nevinní. (07.03.2010)

Muslimští Arabové, křesťanští Arabové, Izraelští Arabové, Palestinští Arabové, Židé a sem tam i Beduíni.... Vše zamícháno na předměstí Ajami, které dělá předměstí Jaffy, které dělá předměstí Tel Avivu... uff. Pro semitsky nerozumějícího pozorovatele je snímek poněkud chaotičtější, pro semitsky nemyslícího diváka je charakteristika postav velmi vyhrocená a postavy reagují přehnaně, ale tak to tam prostě je. Buď žiješ a pereš se o to abys žil dál, nebo prostě nežiješ. Tečka. Někdy však ani nežiješ, i když se o to sebevíce pereš. Ale abych jen nevytahoval reálie Izraele tak, kamera fantastická, střih i koncept bravurní! (Je pravda že na film se sám znovu dívat nebudu, ale nikdy neříkej nikdy) (20.05.2015)

Film trochu svým stylem připomíná mozaikovité příběhy Alejandra Gonzáleze Iñárritu. Je stejně emotivní, přičemž dává nahlédnout do každodenního soužití Židů a Arabů v tak trochu jiném světle, než jsme zvyklí. Není to o žádném politickém boji, nýbrž o běžném klanovém soužití, kdy za chybu jednotlivce platí celá rodina... kde nestačí peníze ani vliv starších, nastupují nekonvenční řešení vedoucí třeba i k prodeji drog, to vše na hraně zákona a rodinné cti, aby byl zachráněn aspoň jeden lidský život... Snímek nedává jasné odpovědi, neukazuje prstem na viníky, ani je neklasuje podle arabské či židovské příslušnosti... přesto lze cítit vzájemné sympatie i antipatie na obou stranách. I proto bych si přála, aby anglické titulky seděly časově. Bohužel jsem film viděla ve zvláštním načasování, takže orientace byla náročnější. Myslím, že po druhém zhlédnutí a nastudování titulků ještě pár detailů vypluje na povrch. I tak hodnotím tento film vysoko... Vím o něm už pár let a nezklamal má očekávání. (01.04.2013)

Minimální orientace a zmatek, přiznávám, že to je celý můj dojem z Ajami. Myslím si, že námět byl velmi dobrý, styl natočení, který působil polodokumentárně, byl také výborný. Jen jsem se nebyla schopná ničeho chytit a tak mi to celé proklouzlo mezi prsty a vcelku působivý závěr to už nezachránil, strašná škoda, ale já víc jak dvojku nedám. (02.10.2014)