Jak jsem strávil tohle léto

Rusko rozumom nepochopíš. Napísal v svojej hádam najznámejšej básni Fiodor Ivanovič Ťuťčev a platí to aj pre tento film. Každý však, kto si zamiloval odľahlé polárne kraje, ruskú dumku i mlčanlivosť pustín, rovnako tiché pobafkávanie vo hvizde vetra, užije si i toto. Absurdné správanie i zvláštny komunikačný kód dvoch mužov navzájom i k vysielačke prijímajúcej a odosielajúcej pukotavé správy o stave vetra a rádiokativity sú reakciou na prostredie extrémnych klimatických podmienok. Meteorológov netrápi alebo si neuvedomujú z krajiny vyzmizíkovanú duchovnosť a magické obrady pôvodných obyvateľov - Čukčov. Pokračujú v rokmi nadekrétovanom vyťažení priestoru pre hospodárstvo a vojenské účely. Jeden z mužov sa pritom zaštiťuje rodinou a druhý videohrami, mobilom a rockovou hudbou. To sú ich bôžikovia, to je ich viera. Niet divu, že keď sa im tieto modly odoberú, vzniká extrémny konflikt, vyznievajúci na prvý pohľad nepravdepodobne a vycucane z prsta. V skutočnosti ide o filme veľmi silné poznanie krajiny a ľudí v nej prostredníctvom pocitu, ducha a hmoty (viem, že to znie blbo, ale: viď prvú vetu komentára :). Plus veľké plus za poďakovanie počúvaniu hudby ruskej pankovej skupiny Graždánskoj abaróny (Гражданской Обороны - Občianskeho odporu) v záverečných titulkoch, bez ktorého by vraj film nevznikol. (13.08.2013)

Film má výborný rozjezd a hudební doprovod u Pašových skotačin se mi moc líbil. Snímek exceluje především zachycením zpustošené a nehostinné krajiny. Příběh je už na tom bledě, respektive jeho vývoj, který se zvrhne v nepochopitelné drama a nelogické + zmatené chování hlavní postavy tomu nasazuje korunu. (6/10) [MFFKV 2010] (12.07.2010)

Medzi najväčšie rozdiely medzi americkým a ruským filmom patrí, že od amerického viac-menej vieme čo môžeme čakať a od ruského nie. Možno odlúčenosť od civilizácie a samota, polárne dni a noci a možno len zámer scenáristu pohrať sa s divákom spôsobili aj tu v komentároch toľko nepochopiteľné skratové chovanie hlavného hrdinu. Každopádne zaujímavý a možno pre Hollywoodom odchovaného diváka nepochopiteľný film. (23.01.2012)

Příběh je zasazený do tak odlehlého prostředí, že v něm nedává smysl ani slovní obrat "lišky tam dávají dobrou noc". Na ostrůvek sevřený ledem Severního ledového oceánu totiž nezabloudí ani polární liška. Malá meteostanice ztracená mezi ledovci a strmými skalisky představuje poslední výspu civilizace a pobyt na ní znamená výzvu pro lidskou psychiku dokonce i v krátkém období polárního léta. V tak nehostinném prostředí je nezbytná spolupráce, jenže oba vědci, které práce přivedla na tuto ztracenou vartu, se liší snad ve všem - věkem, povahou i životními cíli. Pro Pašu je stáž na dalekém severu jen podmínkou pro další kariéru, introvertní Sergej si život polárníka zvolil záměrně. Jednoho dne přijme mladší Paša vysílačkou zprávu, se kterou si neví rady, a jeho nervozita je počátkem série nedorozumění a konfliktů, které se rychle vyhrocují do absurdity. Režisér Popogrebskij vystudoval psychologii a ví, jak snadné je podlehnout emocím a jak ničivý může být konflikt dvou tak rozdílných charakterů. Přesto mi jeho scénář přišel v několika klíčových momentech z psychologického hlediska málo přesvědčivý. Už je závěrečná scéna, kdy Sergej odmítá odcestovat se záchranáři a vykonat to, co se prostě vykonat musí, mi přijde stěží pochopitelná. Popogrebského snímek ale sráží především tradiční ruský neduh - neochota stříhat. Zobrazené události stačí právě tak na 90 minut stopáže a i v téhle rozumné délce by zbylo dost místa pro dlouhé záběry drsné přírody a film by neztrácel komorní charakter. Je to, jako byste polévku pro tři osoby naředili s tím, že potřebujete další porci. Nají se sice všichni, ale už si nepochutnáte. Celkový dojem: 65 %. (14.01.2017)

V záplavě filmů zhusta přesycených zběsilou akcí, frenetickým střihem, divoce poskakující kamerou a krkolomně překombinovanými scénáristickými konstrukty, je tenhle ruský klenot málem zázrak. Jste přiotráveni plytkými hollywoodskými produkty a jiným podobným spotřebním filmovým materiálem? Pak pro osvěžení zkuste tohle zádumčivé drama. Jednoduchý ale silný příběh s působivostí antické tragédie, s minimem zbytečného plkání a s nádhernými čukotskými exteriéry. A pouze se dvěma herci. S polárnickým macho vědcem Sergejem, impozantním ruským gerojem (což je ovšem možná trochu zkaleno tím, že jeho představitel je Litevec) a jeho hokrem(*) Paškou (ještě v půlce filmu bych nevěřil, že mi tohohle poskakujícího kašpara se sluchátky bude na konci téměř líto). ZAJÍMAVOST: r.2012 (4 roky po natáčení) napadl čukotskou polární stanici Valkarkaj (kde se film natáčel) lední medvěd, kterého museli přiletět odbouchnout poliši vrtulníkem. (zdroj: ruská Wikipedie) Tedy nevím proč ho neodbouchli sami osadníci, když třeba na Špicberkách půjčují pušky na medvědy i turistům, ale o tom se už nepíše. (*) náš pracovní slang, HOvado K Ruce, prostě jouda (29.01.2020)