Na cestě

Na cestě k Alláhovi i od něj. Zajímavě a funkčně vystavěný scénář na téma, když se do partnerského vztahu vloudí náboženství. Ovšem potenciál je nakonec vyčerpán k vůli vyhraněným přístupům. Přitom začátek a odůvodnění, proč a jak, se navzdory prvotní nejistotě v hledání hlavního tématu zdají zpětně velmi povedené. (09.09.2010)

Jasmila Žbanić je především výborná scenáristka. Obě hlavní postavy jsou napsané tak, že i když s jejich činy naprosto nesouhlasíte, není těžké pochopit, proč se chovají, jak se chovají. Z druhé poloviny je to samozřejmě zásluha herců. Film sice začíná tak pozvolna, až se může zdát, že to o ničem nebude, ale ono je to nakonec o dost vážných věcech. (14.01.2013)

Pro mě osobně hodně zajímavý téma o střetu formální víry s takříkajíc ortodoxním pojetím. A o dopadech do těch nejtěsnějších sfér vztahů - rodiny. Zasazení do islámského kontextu je příjemné obohacení sociokulturních vědomostí. Herecky a režijně zručné dílo. Byl jsem hodně zvědav, kam to autorka posune, komu bude takříkajíc stranit. Řekl bych, že se snažila o vyrovnanou "partii", ikdyž závěr asi přihodil několik procent Luně. A aby to tu padlo, já "fandil" Amarovi. Tohle byl hodně slušnej personlich start 45. KVIFF, který jsem osobně stylově zakončil opět v islámských vodách: Four Lions ( 45. KVIFF ) (11.07.2010)

Jasmila Žbanić si jistě zaslouží uznání za to, že se ve svém filmu vyhnula mnohým (byť ne všem) klišé a s obdivuhodnou seriózností ukočírovala téma, které až příliš láká k bulvárnímu zpracování. Wahhábovská sekta bývá spojována především s rigidností, přísností, strohostí a zpátečnictvím, v podání Žbanićové je je jí ovšem ještě přisouzena role jakéhosi alternativního společenství vytrženého z moderního "konzumního" světa (v tom táboře u řeky si vůbec není těžké na místo wahhábistů dosadit třeba krišňáky nebo Vesmírné lidi) a nabízejícího útěhu těm, kteří jsou jim zklamaní. Však těm vousatým podívínu ani není upírán nádech jakéhosi spirituálna a třeba zpěvná recitace Koránu v Bahrijově podání má téměř hypnotické účinky. Na cestě ale vlastně mnoho neříká (a IMHO ani nechce říkat) o wahhábismu, ani obecněji o islámu, či ještě obecněji o podlehnutí náboženskému fanatismu (on se koneckonců z Amara ani opravdavý fanatik nestane), zaměřuje se především na dva základní způsoby, jak se lidé v Bosně (ne)vyrovnávají se svými démony, ať už jde o jejich aktuální starosti, či hluboko do paměti zaryté hrůzy balkánského konfliktu. Zatímco Luna se dovede přes hrozivou minulost přenést (byť na ní rozhodně nezapomněla, což se naplno projeví ve scéně u rodného domu) a na zlepšení své situace se sama snaží aktivně pracovat, Amar se na toto rezignuje a pokouší se o únik právě do onoho alternativního světa, v němž stačí dodržovat náboženské předpisy a zbytek se postará Bůh. Nakonec dojde k přesvědčení, jež je jednou z výchozích ideí islamismu, tedy že za všechny tragédie (bosenských) muslimů je zodpovědný právě jejich nedostatek zbožnosti a nedůsledné praktikování víry.... Ač je za však za filmem vidět kus pocitvé práce v oblasti filmařského řemesla i pozorování společenských jevů a jeho postavy působí neobyčejně živě a autenticky, nemohl jsem se zbavit nepříjemného pocitu, že se mu pranic nedaří vykročit za suché pronášení tezí a stát se pro diváka také alespoň trochu podnětným. (18.10.2010)

Tak nevím, je to už mé druhé setkání s tvorbou Jasmily Žbanić a stejně jako u její oceňované Grbavici mám pocit, že se s jejím filmařským viděním nějak míjím. Zajímavé téma muslimského náboženského radikalismu, který dokáže rozložit partnerský vztah dvou mladých lidí plánujících společný život a potomstvo, je sice podáno přehledně, ale tak nějak sterilně. Klady? Vahhábovské hnutí je pro nás nábožensky vlažné středoevropany stejně exotické jako odpudivé, takže jeho zobrazení ve filmu je divácky přitažlivé. No a Zrinka Cvitesic je slušná herečka a pohledná žena, takže je na co koukat. Film jako celek mi ale přišel nevýrazný, popisný a dokázal ve mě vyvolat jen velmi vlažné emoce. Celkový dojem: 60 %. (20.01.2013)