The Sensei

Je dobře, že vznikají filmy jako The Sensei - intimní a naléhavá díla o nesnášenlivosti a násilí všeho druhu: vůči ženám, lidem s jinou barvou pleti, s jiným vyznáním, s jinou sexuální orientací,... Všechny tyto stopy najdete v tomhle autorském, nízkorozpočtovém dramatu o bojovém umění od Američanky Diany Lee Inosanto (*1966). Aby bylo jasno: paní Inosanto bojová umění umí, což dokázala ve třech desítkách filmů - kde je jako dvojník nebo kaskadér předváděla (ostatně není divu, jejím otcem je slavný Dan Inosanto a kmotrem dokonce ještě slavnější Bruce Lee). Nápad točit svůj vlastní film se v případě Diany Inosanto rodí v devadesátých letech, v době nejen pro její konzervativní rodinu velmi turbulentní: svět šokuje masakr na střední škole Columbine, rodinný přítel umírá na AIDS, s nemocí bojuje i sportovní ikona Magic Johnson, blízká příbuzná se přiznává k homosexualitě, kvůli své sexuální orientaci je zavražděn středoškolák Matthew Shepard. Proto snad nepřekvapí, že výsledným mixem je právě film The Sensei, o mladém vyděděnci McClainovi (původem havajský herec Michael O'Laskey II /*1983/), kterému se s jeho homosexualitou - resp. s útlakem a násilím, jimž musí ve svém maloměstském okolí čelit - pomáhá vyrovnat jeho učitelka bojových umění Karen O'Neil (Diana Inosanto). A za tyto dobré úmysly dávám filmu tři hvězdy. Protože když se budeme bavit o filmařské stránce tohoto dílka, tak bohužel paní Insanto (její režisérský a scénáristický debut) příliš neobstojí. Potíž je v tom, že to téma je taková kláda a má takové ambice, že jej ustojí jen málokteré zpracování. Široké rozkročení ve smyslu průkopnické kombinace bojových umění a homosexuality ve spojení se šikanou samo o sobě není špatným tahem, ale v případě The Sensei jeho bohulibé záměry strhává k zemi takové vlastně nijaké televizní zpracování, kde vás nezaujme snad nic. A tak i když Diana Insanto záslužně nabourává několik zásadních tabu a její film používají střední školy k výuce o násilí a netoleranci (tomu říkám záslužný film!), v důsledku silnějším zážitkem na podobné téma (mínus to bojové umění) a ze stejné doby jsou třeba o několik tříd lepší Prayers for Bobby (2009) nebo vynikající dokument Out in the silence (2009), případně Schlöndorffova klasika Der Junge Törless (1966). (04.03.2013)

Neumím tak dobře anglicky, abych dokonale porozuměl všem dialogům ... ale mohu říci, že film mě zaujal a stálo za to jej vidět až do konce. 70% (09.03.2010)