Posedlá

Ikona Hollywoodu, prekrasna Joan Crawford umi "psycho role" dokonale, coz predvadi i zde. Hodne tvrdy a neprijemny film o zlomene zenske dusi. Velike doporuceni pro priznivce cb dob. P.S.: neztotoznuji se s kritikou vyberu muzskych postav, mam naopak pocit, ze obsazeni pasovalo presne. Jako takovy bonus bych pak vyzdvihl skvely dialog mezi placici Geraldine Brooks a Van Heflinem. Chtel bych tohle taky nekdy umet - nezavazny jemny flirt - aneb jak rozesmat placici zenu. To by se obcas hodilo... 4+ (11.04.2012)

Moc povedený temný psychologický noir o nešťastné lásce a duševní poruše. Fantastické herecké obsazení - standartně výborná Joan Crawford jako pomatená schizofrenička Louise, Van Helfin jako její Homme Fatale a charismatický Raymond Massey jako třetí vrchol tohoto podivného trojúhelníku. Mohlo to být možná o trochu kratší, ale jinak fakt skvělej film. (12.10.2011)

Atypický noir, v ktorom nefiguruje femme fatale, ale naopak homme fatale. Príbeh o žene s psychickou poruchou, ktorá smeruje od desiatich k piatim. Schizofrénia (tá skutočná) je nezávideniahodná psychóza, ktorá robí s človekom divy, dokáže vyvolať nielen stavy úzkosti, depresie a paranoie, ale dokonca aj preludy. Všetko toto zažíva aj hlavná hrdinka, ktorej sa postupne rúca svet pod nohami. Joan Crawfordová ztvárnila rolu myslím veľmi dobre. Stále som však čakal, či príde aj nejaká príbehová nadstavba, ktorá by ozvláštnila taký jednoduchý polorodinný príbeh o medziľudských vzťahoch v dvoch-troch interiérových lokáciách, možno aj s nejakým zvratom. Nestalo sa. (02.04.2021)

Posadnutosť neopätovanou láskou vedúca k schizofrénii v priemernom režijnom vedení okorenené akurát výbornou Joan Crawford. Inak film neosloví a je ľahko predvídateľný a všetka jeho mágia je v rukách Joan, ktorej žiaľ nemá kto sekundovať, takže film je jej sólom na úkor presvedčivejšieho stvárnenia príbehu a najväčšou slabinou filmu je výber nevýrazných mužských partnerov - či už Van Heflina alebo Raymonda Masseyho. Látka by vyžadovala citlivejšiu réžiu (predstaviť si to v rukách Alfreda Hitchcocka (Rebecca) mohol z toho byť pôsobivý kúsok), ale takto iba ľahký nadpriemer. (18.07.2005)

Povídá se: "Když žena nedostane koho chce, běda tomu, koho dostane:" Tady to jde ještě o stupeň hlouběji a psychické zatížení roste přítomností milované osoby, která navíc usiluje o někoho jiného. Nemožnost "někoho dostat" se stává posedlostí a vede k definitivní roztržce se skutečností (žena ho má, ale on ji nepatří). Veškerá ženská magie nemá na tu stranu, na kterou se obrací, kupodivu žádný účinek. Jacques Lacan by možná řekl, že takto smíšený svět imaginárna a reálná, obrazů a fantasmat, už není možno odlišit; a svět symbolů, řeči, lži a výmysli jako podpůrný aparát tu nehrají žádnou roli. Proces "hledání Davida", za asistence psychiatrů, končí definitivním pádem, i když tvrdí opak. Příběh s Pauline to ale již silně naznačuje. Pozn.: Domníval jsem se, že budu (negativně) ovlivněn zfilmovaným příběhem Christiny Crawfordové, který jsem viděl předtím, ale nijak mi nepřekážel. (29.09.2018)