Zakázaná zóna

Na příběh stačí tři věty: Mezi Mexikem a USA se na velikém území rozmohla nebezpečná forma mimozemského života. Mladý muž jede nedaleko od tohoto území vyzvednout dceru svého šéfa. Vlivem okolností jsou oba nuceni cestovat zamořeným územím. Akční monster scífko? Monsters jsou ve skutečnosti latentní romancí, která je decentně započatá na samém začátku, decentní zůstává po celou svou stopáž a v závěru se dočká rovněž decentního a překrásně elegantního upgradu. Oni jsou ti dva mírně statické a neoriginální figurky, ale jsou také bez problému uvěřitelní. Poněkud nedoceněný film doplatil v hodnoceních diváků možná na to, že se nestal další Válkou světů, Dnem nezávislosti či jinou trikovou megalománií o mimozemské invazi, ovšem tady pozor - tahle věc, která stála jen několik tisíc dolarů, má chvílemi přesvědčivější vizuál, než někteří jeho mnohonásobně dražší vrstevníci (a že těch triků a různých postapokalyptických panorámat není zase až tak málo). Nádhera. Edwards pojal celý nesložitý příběh formou jakési pseudodokumentární road movie, přičemž až na několik (strategicky zcela ignorovaných) logických nedostatků úspěšně buduje dojem, že by to takhle nějak vážně mohlo vypadat. Sugesce šlape na sto procent, v patřičných momentech pomáhá atmosférická hudba, monstra jsou působivá a v několika scénách film zdařile reflektuje odvěkou potřebu lidstva vytřískat cokoliv z čehokoliv. Těšily mě i různé detaily, třeba všude rozeseté cedule a plány s infikovanou zónou, reportáže v televizi a drobné komentáře civilistů, které skutečně znějí jako drobné komentáře civilistů a ne jako repliky bezvýznamných komparzistů. Pokud bych měl vybrat přívlastek nejlépe vystihující tenhle film, bylo by to vedle slov "sympatický" a "osobitý" zejména slovo "zajímavý". Gareth Edwards, který je podepsaný pod režií, scénářem, kamerou a vizuálními efekty, má obrovský potenciál. Snad neshoří v monstrózních Hollywoodských stodolách, kterým hodil lákavou vizitku. (04.07.2011)

"Romeocas s Julií, chobotemzy šmírují." Překlad do pozemštiny: Romeo je Andrew, což je děsný vocas a neúspěšný sexuální loudil, Julie je Sam, celkem jedlá tatínkova holčička, která střídavě vrhá zasněné pohledy do kamery nebo vyčítavé na Andrewa. Ty první jí sluší, u druhých nevíme, jestli ji víc sere Andrewovo nešikovné sexuální harašení a nabídka umýt jí záda nebo fakt, že se na tak samozřejmou věc vůbec ptá, blbec, místo aby konal. Chobotemzy jsou otravné, přerostlé brokolice se světélkujícími chapadly, které výhružně vrčí na imigracechtivé Mexikánce, v řece prdí bublinky jako já ve vaně a sem tam sežerou nějakého komparzistu, pohříchu zcela mimo záběr kamery. KARANTENNÍ OKÉNKO: [][] Při pokusu o překonání gigantické zdi mezi USA a pařeništěm pro emzáky je nejtěžší: A) Nepoplést si strany! Odkud a kam se chci dostat a proč. B) Najít v nepřekonatelné zdi díru, ideálně o velikosti Pentagonu. C) Nepřerazit se o niekoľko desiatok tabúl "Infected Zone". D) Nepřerazit se při pokusech dostat se Sam do kalhotek. [][] Jen dva cudné pohledy na... MONSTRÓZNÍ zeď. Tvl, a nás málem lynčovali kvůli malinké zídce v Matiční. (10.04.2023)

Monsters, výrazně nízkorozpočtový celovečerní debut režiséra Garetha Edwardse, jsou patrně jednou z nejosobitějších romancí poslední doby, která je ovšem velmi sofistikovaně maskována mimikry sci-fi, a to tak, že dlouho není poznat, že o nějaké křížení žánrů vůbec jde. Postapokalyptický nádech asi nejvíce upomíná k Darabontově Mlze, jenže namísto bezvýchodnosti fatálního konce je celý příběh právě naopak o naději. Jestli je romantický prvek záměrně korigován, o to více vystupují do popředí různorodé významové přesahy - Monsters jednak alegoricky popisují neempatický vztah americké supervelmoci, obehnané neprostupnou zdí, k zemím třetího světa, interpretovat to však lze i jako americkou reflexi 11. září a následné uzavření se do sebe, posílení izolace a odříznutí od zbytku světa, tedy potenciálních agresorů a nepřátel, které jen zvyšuje paranoiu a akcentuje spirálu odcizení a nepochopení. Stavění zdí spouští ještě hlouběji sociální kotvu Američanů. A není náhodou, že jedním z křížených žánrů tohoto filmu je i road movie, neboť právě cestování a styk s jinými kulturami může onu sociální kotvu opět povytáhnout. Lakmusovým papírkem smyslu odříznutí se od zbytku světa jsou opakující se otázky ohledně pocitu bezpečí. Tvůrci naštěstí neservírují odpovědi divákovi polopatě, mnoho věcí zůstává nevyřčených a každý si může odpovědět sám, na jaké straně gigantické hraniční zdi je vlastně ne/bezpečno. Velmi silnou devizou snímku je pak naprosto čistě fungující chemie mezi dvěma hlavními představiteli, ta civilnost a uměřenost jejich projevů mi pomohla sžít se s osobitým přístupem britského self-made mana, který si celý film dělal doslova doma na koleně. V dnešní době a v podmínkách panujících napříč velkými kinematografiemi postup naprosto unikátní a neuvěřitelný. Stejně jako naprosto nepochopitelné podhodnocení tohoto originálního britského sci-fi filmu... (28.12.2012)

zaujímavé, aké filmy generuje csfd ako podobné... ani jeden z tých, ktoré mi pri sledovaní "monsters" napadli, tam nie je - a sú to filmy ako "troll hunter", "cloverfield", "ropáci", "district 9" prípadne španielske "rec" alebo dokonca aj darabontovu "hmlu"... každopádne - veľmi sústredený a s nadšením, citom a láskou urobený film, mám rád práve takéto žánrové posuny, takéto hranie sa so synkretizmom: romantická roadmovie na pozadí monster-sci-fi, no zároveň ekologický katastrofický film na pozadí komornej drámy dvoch ľudí, z ktorých každý sa nachádza vo svojom živote v zaujímavej (možno by sa dalo povedať až "hraničnej" - krásne to korešponduje s priestorovým zasadením filmu) situácii; gareth edwards bol scenárista, režisér, d.o.p. a špeciálny efektár, čiže pomerne "autorský" film - o to viac klobúk dolu; (06.04.2013)

I don´t want to go home... Největším problémem filmu je špatně postavená reklamní kampaň; trailery, slibující akční film, i samotný název, lživě vábící na epickou podívanou. Ve skutečnosti se jedná o pomalou road movie, ve které jde především o osudy dvou cizinců a jejich vzájemné poznávání na cestě karanténním územím. Se samotnými monstry je divák v průběhu filmu konfrontován pouze třikrát. Přiznám se, že ´sem sám čekal akční béčko plné krvežíznivých mimozemšťanů a hektolitrů digitální krve, ale ve výsledku ´sem dostal mnohem víc. Monsters totiž oplývají Edwrdsovým nadšením, pílí a formálním pojetím, ohromují nádhernými scenériemi, trikovou složkou, strachem z neviděného (zatěžko říct, jestli to byl původní záměr) a příjemným jiskřením mezi oběma hrdiny. Atraktivní a funkční. Dokonalý příklad toho, jak málo stačí k natočení malého velkého filmu. Navíc v sobě nenese žádný politický podtext a nesnaží se nijak moralizovat, jak je toho u filmů s touto tématikou zvykem. (04.02.2011)