Hledá se táta a máma

V podstatě naprosto otřesný konstrukt (navíc převzatý), v němž nějakých 20 postarších lidí uvažuje o sexu. Nemůžu si ale pomoct, takřka po celou dobu jsem měl sice chuť hodit ovladač po televizi, ovšem zároveň jsem nebyl schopný milou Primu ani vypnout. Něco mě na tom pořadu fascinuje, snad ta velmi trefná sonda zaměřující se na českou povahu jak ze sociologického, tak psychologického hlediska. Sonda, která je z dramaturgického hlediska nechtěná a které si všimne snad pouze člověk, který se o tyto obory zajímá. Zkrátka a dobře, svým způsobem zvráceně zajímavé. (09.04.2010)

Reality show? Ne. Spíš totální sračka, na kterou se prakticky nedá dívat. A když už, je vám ze všech těch "osamělých" tatínků a maminek pořádně zle. Samozřejmě to není kvůli jejich osamělosti a snaze najít vhodného partnera (nějaké mizivé procento osob, které do pořadu šli nalézt skutečnou lásku tam asi bude), ale hlavně z jejich keců, chování a očividného exhibicionismu. Pokud si někdo z diváků opravdu myslí, že se dá pomocí televize a s celým národem (nebo alespoň jeho částí) za prdelí najít skutečnou lásku, pak je stejně naivní, jako ti opravdu upřímní soutěžící. (02.12.2010)

Formát seznamovací reality-show patří k jedněm z mých nejoblíbenějších, takže jsem na tuhle věc reagoval se zvýšeným zájmem. Výběr protagonistů v aktuální sérii mě dosti šokoval - takové defilé zoufalců se skutečně jen tak nevidí. Někteří z nich jsou dokonce tak beznadějné případy, že mi je jich spíš líto, a měl bych skoro tendenci se divit, proč se lezou ztrapňovat do televize - kdybych ovšem dávno nevěděl (dle zkušeností s pořady typu Prostřeno nebo Výměna manželek), že někteří lidi na toto prostě nemají dost soudnosti, a ani jim nedojde, jak moc se znemožní. Bohužel mi ale přijde, že potenciál formátu zde není využitý v úplnosti, a už druhá epizoda, kterou jsem zhlédl, mě strašně nudila. Koukat na to asi budu dál, ale čím dál víc mi do toho vstupuje moje dlouhodobá averze k veškeré primácké produkci jako takové, která ráda dělá na diváky různé habaďúry - nejistota, co v tom pořadu je autentické a co inscenované, je u mě hlavní překážkou, která mě připravuje o to, aby to bylo moje čisté guilty pleasure - bohužel (plus ta zmíněná nuda z toho, jak se tam nic zajímavého vlastně neděje). (01.11.2017)

A víte co, já jsem viděla snad každej díl! Je to zvrácené, ale já se prostě upřímně bavím nad tím, jak se zoufalé pipky snaží sbalit přitroublé burany, o které by si v reálu neopřely ani kolo, a pod vlivem kamer se domnívají, že odpudivý primitiv Jan (Petr, Michal, whatever...) je ten pravý a po dvou dnech natáčení rezolutně prohlašují, že se zamilovaly. Pecka! (24.02.2012)

Samozřejmě, občas se člověk diví, co za lidé jsou schopni jít do televize, ale je to vždycky fajn, když místo již otravných srdcovkových seriálů vidíte život plynoucí přímo před kamerou a lidi, kteří touží po štěstí a často ho i najdou. Je to rozhodně zajímavější než klasické reality show a nevidím na tom nic špatného tímto způsobem se seznamovat. Přející lidé, kteří si rádi vyslechnou skutečné životní příběhy, které napsal život a ne scénáristé, ocení, nepřející, závistiví budou nadívat a stěžovat si. Jasně, i tady se najdou exoti, ale já jsem rád, že podobné pořady v televizi jsou. Je to zajímavé zpestření a rozhodně větší pohlazení na duši než tuny kriminálek, kuchařských show, rádoby intelektuálních soutěží a nekonečných vztahových seriálů. (16.10.2017)