Obsahy(1)
Rozpohybované stránky deníku západního turisty vyprávějí příběh z návštěvy Madagascaru. Baťůžkář se nechává unášet odlišným, neuspěchaným světem a poznává místní zvyky a rituály. Jmenovitě Famadihana, pohřební rituál obracení kostí, při kterém potomci pravidelně vzdávají hold svým mrtvým předkům. (Arbiter)
Recenze (20)
Mohu-li číst experimentální romány a vůbec avantgardní literaturu, proč bych nemohl také sledovat experimenální filmy. Krátkometrážní film je k tomu jak dělaný. Co se ovšem tohoto kousku týče: Nevím kolik druhů animace je tu vlastně použito, ale vím že je to velké číslo. Jeden druh ale stojí za zmínku: Vodomalba zkombinovaná s pohybem tvoří takový zvláštní trojrozměrný svět. Celek tvoří jakési videoalbum turisty, který cestoval po Madagaskaru. Film splňuje tedy jak aspekty dějové, tak aspoekty umělecké. Přiznám se, že nejsem fanoušek moderního umění, proto 60% ()
Hlasem Oldřicha Nového k některým okolním glosátorům: Ale přátelé, přátelé, proč tak zhurta vůči debutujícímu tvůrci, který tu, což si, prosím, všimněme, předvedl svůj široký animační rozsah naprosto v souladu s tím, jak rozmanitě se realita projevuje a jak rozmanitě může být vnímána. Na film, který je a chce být kaktusovým květem, není nikterak třeba se mračit za to, že z něj nevzcházejí lesní jahody. Ovšem chcete-li, tedy prosím. ()
Poměrně jednoduchý a přímočarý film scenáristy a režiséra Bastiena Duboise vypráví o zkušenostech na Madagaskaru tak, že zachycené zvuky národa spojí s neobyčejným vizuálním stylem, který zaujme po celou dobu filmu. Ale to je v případě cestovního deníku maximálně všechno. Nic víc, vám to nepřinese. Svižné tempo projíždí každodenní život na Madagaskaru, jako jsou pouliční prodavači, psi prohrabávající odpadky, skupinka dětí, které vás pozoruje a mnoho dalších momentek (které jsou podobné po celé Africe). Lidé už jsou zvyklí na CGI, ale toto je zajímavá změna, která se ovšem nebude líbit každému. ()
Tento snímek byl hodně zajímavý, a to hlavně svým zpracováním. Co záběr, to jiný vizuální styl! Co by mi jindy nebylo moc po chuti, to mě u Madagascaru vlastně dost bavilo. Film nemá skoro žádný příběh, snaží se jen předat kousek atmosféry z tohoto rozmanitého ostrova, a to se právě i díky vizuálním hrátkám povedlo. Stylů je mnoho a jsou dosti odlišné, rychle se střídají, ale ani jednou se mi nestalo, že bych nad tím uvažoval v negativním smyslu. Příběh, dá-li se série několika záběrů na tradiční madagaskarský obřad uctívající mrtvé předky nazvat příběhem, je odvyprávěn ve stylu deníku, jehož stránky jsou otáčeny a postupně odkrývají nové scény. V některých momentech byl film správně atmosferický, řekl bych až intenzivní. Dost k tomu přispěly rychle se střídající záběry s doprovodnou hudební linkou plnou bubnů. Pro někoho by to mohlo být až nepříjemné, mně se ta atmosféra naopak hodně líbila. Takže za celý film palec nahoru. Absentující příběh mi v tomto případě vůbec nevadil. [Oscary 2010] ()
Škoda, že tenhle krátkometrážák není skoro o ničem. Velmi, velmi, velmi zajímavá (i když ne příliš líbivá) je animace, která je dělaná formou výkresů nebo aspoň tak mi to přišlo. Úplně vynikající je kamera, jestli se to dá tak nazvat. Ta lítá sem a tam. Paráda. :-))) Celkově však lepší 3 hvězdičky. 65% ()
Galerie (1)
Photo © Magnolia Pictures
Reklama