Musíme si promluvit o Kevinovi

ze depka? no shit! toto je matka vsetkych depiek! uf, tazko rozchoditelny film, ked mate doma dieta. A vlastne, aj ked ho doma nemate. Alert, alert, film len pre silne povahy a zaludky. A mlady Kevin, ako aj starsi Kevin, tak ti herci su vzhladom stelesnenim toho najhorsieho zla. Uz im len na cele chyba 666. (19.12.2011)

Nepříjemné, depresivní, děsivé, chladné a mrazivé. To je jen pár přídavných jmen, které tento film vystihují. Příběh o špatném synovi nebo špatné matce? Film rozhodně nechává místo pro spekulaci, což je sympatické. Celou dobu jsem se snažila najít důvod pro 5*, ale ta celková chladnost a zbytečné natahování v některých částech filmu mi v tom bohužel zabránili, a to i přes neskutečně působivý konec, který je hereckým představením Tildy Swinton a Ezry Millera. Ten podává skutečně hrůzu nahánějící výkon. Největší hvězdou filmu je ale především Tilda Swinton, která si za svůj výkon zaslouží bez pochyb Oscara. (10.12.2011)

║Rozpočet $7miliónov║Tržby USA $1,738,692║Tržby Celosvetovo $9,173,000║ Počiatočným lákadlom bola festivalmi preverená dráma Musíme si prehovoriť o Kevinovi. Z príbehu sa vykľula dosť statická sonda do života rodinky a hlavne trpiacej matky(Tilda Swinton), ktorej robí neustále stresy jej syn Kevin, ten ju postupne doháňa až do šialenstva. Vyhrotené situácie sú na dennom poriadku a len málo chýba aby matka skolabovala. Vo filme sa objaví ešte jedna známa tvár John C. Reilly(Bratia z donútenia), ten je prevažne známy z komických úloh a asi aj preto jeho postava vyznela tak plocho, nemal čo ponúknuť. Na druhú stranu snaženie Tildy Swinton sa nedá zaprieť ale pre príbehovú plochosť tam jej postava zanikne do stereotypu. Režisérka sa film snažila poňať až moc artovo, príbeh rozvetvila na viaceré dejové línie odohrávajúce sa v rôznych etapách života, tieto prestrihy v čase ale nepôsobia kompaktne, tento štýl diváka skoro nezapája do deja. Film sa dá označiť za klasicky Anglicky chladný, nekomunikatívny. /videl v kine: 35%/ (videl na festivale Art Film Fest 2012) (21.06.2012)

Drama o tom, jak je to príma, když se vám narodí citový zmrd. Deptající. Na toho malýho zrůdnýho hada by asi nezabrala ani delegace exorcistů z Vatikánu. Řezat to měla, dokud to přeprala, páč jakmile si chlapec honí u umyvadla a ještě se na vás, když ho nechtěně přistihnete, škodkolibě šklebí uspokojením, jak vám postříká zrcadlo, bude už docela pozdě. No jo, matky a jejich programy. Musím dítě milovat a chápat za každou cenu. A když ho náhodou nemiluju, páč to je citová zrůda, tak se aspoň ze všech sil snažit. Téma teroru naruby, kdy se tentokrát neubližuje a neodpírá láska dětem, ale kde se předmětem šikany a tyranie stala matka, mi přišlo originální a díky tomu i jinak alergizující Tilda Swinton koukatelná. Herecky to výborně zvládla. (21.03.2013)

Paní Dilda je ošklivá žena, kterou potkalo životní štěstí a může místo rozkošné princezny se zlatými lokýnkami vychovávat psychopatického zmrda Kevina. Chlapec je chytrý jako opička, s každým svědomitě vychcává, terorizuje vyjevenou maminku a strká morčátka do drtiče. Už je bohužel na babybox příliš velký a v Klokánku ho nechtějí, protože by určitě tlusté vychovatelce Růže sahal na koule. Každý normální rodič by takového fakana umlátil lopatou a zahrabal na zahradě pod pět stop kompostu, ale na to paní Dilda nemá srdce, přece jen je to její krev. A tak musíte dvě hodiny sledovat životní úděl ženy, která celý život upřímně lituje, že tehdy zvolala: Stříkej do mě, ty samče! Protože má paměť jako slon, střihá v rámci filmové avantgardy jednu vleklou retrospektivu za druhou a jediným vodítkem, kdy se to které desetiminutové zírání do blba odehrává, je kolikrát pouze počet letokruhů pod Dildinýma očima. Nejvíce na to jako vždy vyzrála moje žena, která celý film prospala, pět minut před koncem otevřela oči a znechuceně se zeptala: Co to zas bylo za nudnej blábol? Evidentně ta hloupá nepochopila, že hra barev, koláž chaoticky poskládaných scén a alegorie měly jako celek tvořit těžko uchopitelnou impresionistickou sračku! (05.06.2012)