Musíme si promluvit o Kevinovi

Přichází Kevin! Jsou charakterové rysy vrozené, nebo je utváří zkušenosti? Nakolik vše ovlivňuje ambivalentní vztah matky k mateřství? Snadné se ptát, těžko najít odpovědi. Když rozmetat „americký rodinný optimismus“, tak ať to stojí za to.. Rajčatový festival, kečup, marmeláda, cákance barvy, digitální číslice. Zrození. Násilí. Symbolikou protkaná psychologická nálož a s minimálním množstvím krve asi „nejčervenější“ film, co znám. Velmi silné v jednotlivostech (jen namátkou sbíječka vs. pláč, jizva jako symbol citového vydírání, zákaz sběru šípů), jako celek pevně postavené na kající se Tildě Swinton. „Why?“ - „I used to think I knew. Now I'm not so sure…“ (21.08.2017)

,,CHCI, ABYS MI ŘEKL, PROČ?“ ... ,,MYSLEL JSEM SI, ŽE TO VÍM, ALE TEĎ SI UŽ NEJSEM TAK JISTÝ“..... /// DOUFÁM, ŽE SHNIJEŠ V PEKLE TY SKURVENÁ ČUBKO! (Co jsi provedla Evo?... to jsem celej já, jdu čumět na film a vím o obsahu (skoro) hovno....) Tilda Swinton, herečka stvořená pro roli osudem unavený ženy a chlapec vymykající se z normálu mi nedaj vydechnout. Nevím nic vo tom co a proč se tak děje, ale i díky netradičně poskládanýmu příběhu, mě to zatraceně zajímá! Jestli nechápete, kde se v lidech bere ona neuvěřitelná touha zabít vlastní dítě, tak Kevin, ďábel, jenž na sebe vzal lidskou podobu, vám s osvětou pomůže. Hnusnej film, při kterým se tají dech z toho, co bude dál. Žádný vřelý očekávání věcí příštích, spíš neblahý tušení a naštěstí jsem ušetřenej zobrazování některejch zážitků (su totiž děsná citlivka...). Příběh, ze kterýho člověku není dobře po těle ani na duši. Na druhou stranu můžete zjistit, že vlastně můžete bejt rádi, že jste rádi..... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou napsala Lionel Shriver v roce 2003, číst nebudu. 2.) Sociopat? Neznám... že by druh plže? 3.) Thx za titule ,,blackandwhite“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (27.01.2012)

Rozbitý život a rozbitý filmový příběh.  S odstupem se klaním dokonalosti filmového vyprávění režisérky Ramsayové, byť první dojmy nebyly nejlepší. Ale  už dávno jsem přišel na to, že někdy je lepší nechat své pocity, dojmy a myšlenky dozrát.   Vzpomínky, myšlenky, záchvěvy poznání, výhonky naděje a bolest, ta především. Všechno to víří  a mísí se ve víru života, z něhož není úniku. Když už si jednou nasadíte okovy rodičovské lásky, není možné je sejmout. (21.11.2023)

Stejně jako kniha má i film své kvality, díky kterým se zážitek ze zhlédnutí stane nezapomenutelným. Psychologický thriller, který předkládá dva směrodatné pohledy na zakořeněné zlo a celou škálu různorodých názorů na mladistvé vrahy, odpovědnost, rodinné zázemí, vyrovnání se se ztrátou a odpovědností za činy své i svých dětí. Zaujmout dokáže klaustrofobická atmosféra plná strachu, úzkosti, sebekázně a nenávisti. Režisér Lynne Ramsay se vypořádal s knižní předlohou, která je částečně vyprávěna pomocí dopisů a nahradil jí skvělou prací s chronologií stěžejních událostí příběhu. We Need to Talk About Kevin nadchne milovníky knižních adaptací, ale i ty, kteří knihu Lionel Shriver v knihovně nemají.http://www.indiefilm.cz/2012/03/20/musime-si-promluvit-o-kevinovi/ (08.01.2012)

Zjednodušeně řečeno je to film o hodně divném dítěti a jeho problémových vztazích v rodině. Nic víc. Samozřejmě je to zabaleno do více filmového obalu - rodinného dramatu, ukázky finální tragédie a následného sociálního odloučení. Bohužel mě ale film vůbec nevtáhl a ačkoliv jsem si sice říkal “co s tím harantem sakra je”, tak jsem se do filmu hlouběji nedostal. Pro určitou skupinu diváků nejspíš větší zážitek, ale tady šel film mimo mě. (21.11.2020)