Pohwa sogeuro

Korejských 71 debilních, kde místo Yula Brynnera stojí v čele mistr Euroasie v čumění na hrůzy války. A já se mu nedivím. Natáčení digitálními kamerami s extrémním rozlišením totiž vyžaduje od filmového štábu poměrně výrazný tlak na pilu. Technika nám sice umožňuje snímat ostře ty nejjemnější poletující smítka prachu, nemluvě o explozích, jež vymrští tisíce drobných části do vzduchu, které nejsou již rozmazanou šmouhou, ale každá z nich je plně ostrá a můžeme sledovat její trajektorii pohodlně, dokud nám délka záběru povolí, ovšem na druhou stranu je třeba počítat s nutností naprostého ultimátna po stránce maskérské, trikové, kostymérské i po stránce výpravy. Jestli v něčem film opravdu neselhává, tak je to zde. Všudypřítomný prach, špína, krvavé chlístance, obroušené zbraně, poletující střepiny, hořící vojáci a famózní exploze v dlouhých záběrech nenechávají diváka cokoli domýšlet a ačkoli se to párkrát přežene (přestylizovaná přestřelka ve vysoké trávě, až srandovní krvelačnost) oči si užijí svoje. A vlastně to i docela maskuje fakt, že za scénářem dle všeho stojí dvanáctiletý nacionalista po třídenním rychlokurzu scénáristiky, díky čemuž se film sice ohání velkou historií, ale ve výsledku proti sobě stojí doslova naskrz prostřílený protagonista na hromadě mrtvol s kulometem v ruce proti arogantnímu záporákovi v bílé uniformě, co střílí jednoruč z ruského samopalu PPSh-41. (02.10.2014)

Nečekal bych, že John H. Lee, po skvělém emočním dramatu Nae meori sogui jiugae (A Moment to Remember), natočí válečný film. Než jsem si ho pustil, měl jsem celkem obavy, jenže ty se rozplynuly po prvních pár scénách. Výborně natočený film, který je doprovázen podmanivým hudebním doprovodem. John prostě umí. (23.10.2010)

Příliš se mi nelíbí koukat na rákosnické filmy. Jejich ksichty jsou totiž k nerozeznání a těžko se v nich orientuje. Korejci nicméně točí nejlepší válečné filmy na světě, takže moc nemůžu jinak. Tahle skutečná událost je něco neuvěřitelného a válečná vřava na hranicích únosnosti, takže jsem byl po skončení zdrcený jak emocionálně, tak fyzicky, protože počty mrtvých se kvapem blížily killcountu největších masakrů. 100% (12.04.2017)

Jde o dobře natočený film s vynikajícím hereckým obsazením, ale z nějakého důvodu mě nechytl za srdce tolik jako řada jiných válečných filmů z Koreje. Navíc tam bylo pár scén, kterým jsem úplně nevěřila a v první polovině pár slabších míst. Kromě hereckých výkonů musím vyzdvihnout také hudební stránku, ta byla za výbornou. U mě už se stalo skoro zvykem, že jsem na konci každého filmu o válce rozsekaná, jenže tady tomu tak nebylo. A proto film hodnotím jen jako lehce nadprůměrný. 3,5* (22.11.2014)

Vizuálne, ako to je u Kórejčanov zvykom, to bolo skvelé. No tej melodrámy tam je na môj vkus až príliš. Množstvo spomalených záberov, "dojemné" dopisy matke, konflikt hlavných predstaviteľov, z ktorých sa neskôr stanú najlepší priatelia... A ten záver to už bola čistá soap opera. Neskutočné hrdinstvo a sebaobetovanie všetkých juhokórejských študentov, nechýba scéna na rambovský spôsob... Všetko na efekt, reálnejšie pôsobia aj marvellovky. (14.08.2019)