Kokuhaku

V žádném případě nejde o tuctovou báchorku o pomstě zahalenou do omračující vizuální složky. Zároveň bych ale byl i zdrženlivý v případě opačného tvrzení/hodnocení – že jde snad o jakýsi hluboce promyšlený a autentický portrét soudobé společnosti (nejspíše japonské, nicméně toto téma lze perfektně generalizovat i do ostatních vyspělých zemí). Svým zpracováním jde o věc ryze originální, u které by obvyklé škatulkování a hluboké recenzování mohlo být bezpředmětné, protože (alespoň se tedy tak domnívám) z celého snímku sálá neskutečná energie, dravost a vynikající schopnost využít všechen možný prostor k tomu, aby byl výsledek divácky co nejvíce atraktivní a aby bylo i nějaké té filosofii učiněno za dost. Rozpitvávat dopodrobna jednotlivé zvraty a snažit se přesvědčovat, že „to či tamto“ bylo již trošičku nadsazené, by bylo nespravedlivým a povrchním rýpáním. Pokud se totiž obecně o nějakém filmu říká, že je „dobře natočený“, tak tenhle japonský exemplář by měl být prototypem a vzorem pro všechny „invenční západní filmaře“, kteří chtějí točit chlapácky jako Fincher a zároveň zůstat v jistých ohledech akademičtí (třeba jako některé vybrané Spielbergovy filmy). Neskutečný nářez, při úvodní půlhodince jsem neměl daleko k extázi a to jsem ještě nevěděl, co přijde vzápětí. Není to na 5, ale minimálně na 8 hvězdiček. (19.02.2012)

Davam 4*, ale ted muj nazor. Tento film uz nechci nikdy videt. Nelibilo se mi co se tam delo a podle mne je meli bud vsechny zavrit do ustavu nebo nevim.. Cim vice sleduji japonskou kinematografii, tim vice zjistuji, ze to asi neni ma krevni skupina. Ale polame to dost psychiku. Proto film jako takovy uznavam. (06.06.2015)

Vyšinuté psychologické drama, které se nebojí jít až za hranici extrému. Netradiční vizuál sice sází na efektnost a každý záběr se snaží vypadat nevšedně, což vede k jakési vjemové přetíženosti, ale na druhou stranu forma přehnaně nepůsobí - spíše vytváří naléhavou, chladnou a emotivně vypjatou atmosféru, k níž se děj po výborně gradující a nenápadné původní dvacetimutovce s potěšením přidá. Samotná fabule je poměrně přímočará a jasná, ovšem narativní struktura si s ní pohrává velmi podmanivým způsobem - formou zpovědí a neustále se měnícího hlediska jednotlivých protagonistů. Motivy se odhalují postupně a tím i psychologické podloží na první pohled vyšinutých a stěží pochopitelných událostí. Je třeba jen rezignovat na realistickou motivaci - dominantou snímku je skutečně radost z objevování nových skutečností a přehodnocování předchozího. Tudíž, když se někdy v polovině snímku začne rozehrávat slušné a mrazivé psychologické drama konečně pronikající do hloubky, záhy je tato možnost zahubena skutečnou smrští nových odhalení, které nemají ani čas se rozvinout, a ve zběsilém tempu nových fakt a přehodnocení se míří ke zničujícímu finále. Ano, film tak vrchovatě splňuje všechny náležitosti narativní hry a jejích rozkoší a přitom koná přímé útoky na divácké emoce, ale výchozí úvaha a konflikt ohledně "zaslouženosti" lidského života se tím značně rozplývá a její zkratkovité pronikání nakonec nepůsobí dosti přesvědčivě a dostatečně. Přesto tím intenzivní a dá se říci, že i neopakovatelný zážitek ze sledování Kokuhaku, příliš netrpí, jen preferuje jiný způsob provázání s divákem. (15.07.2012)

Už som si myslel, že na poli thrillerov nejde v súčasnej dobe vymyslieť nič originálne, až som sa dostal opäť do Ázie a zhliadol film Confessions (prečo len som ho tak dlho odkladal?). Inteligentný a premyslený mix drámy a thrilleru, vo svojej podstate neuveriteľne napínavá "konverzačka" s nepredvídateľnými 106. minútami a logickými zvratmi v každej piatej minúte, kde divák naozaj netuší aký smer film naberie v ďalšom zábere. Japonci, resp. celkovo Aziati už dávno pochopili, že psychický teror je tisíckrát účinnejší, než fyzické mučenie (i keď aj to občas zaberie, viď napríklad taktiež skvelý, aj keď úplné odlišný Dream Home z Hong Kongu). Oceňujem: vynikajúci scenár, ktorý dokáže aj z prednášky jednej učiteľky vytvoriť napínavú úvodnú polhodinku / výborné herecké výkony od dospelých hercov po nezletilých žiakov / štýl podania príbehu cez "spovede" jednotlivých protagonistov spolu s perfektným audiovizuálnym štýlom - hlavne úžasný strih a kameru s veľkým počtom spomalených záberov, ktoré nepôsobia len estetickým dojmom, ale majú aj zmysel a vytrvávajú filmový zážitok, na ktorý budem dlho spomínať a určite si ho ešte niekoľko krát doprajem. Mínusom je miestami podivná hudba (prečo tam Japonci napchali anglické piesne? veď práveže originálne japonské piesni by dotvorili o to lepšiu "zvrátenú" atmosféru a podčiarkli by hlavne pre západného diváka možno miestami inú motiváciu postáv ako je zvykom z US thrillerov. Radiohead sú fajn, ale sem absolútne nesedeli. O cca. 10-15 minút by som film taktiež skrátil, čo by pridalo na väčšej dravosti, pretože zhruba v 3/4 snímku nastupuje tendencia pokukávania po stopáži. To sú však len drobné muchy na inak výbornom filme. Takže bude to "pop" alebo "boom"(kto videl pochopí)? = plný počet hviezdičiek udeľujem naozaj len pár krát ročne, a tu mi k tomu ešte niečo málo chýba. Celkovo teda krásnych 4,5* a ďakujem sám sebe, že som si o filme vopred nezisťoval žiadne informácie, ani trailer, dokonca ani len jeho obsah. PS: s prirovnaním k Parkovej "sympathy" trilógii veľmi nesúhlasím, téma pomsty je síce spoločná, ale inak sú filmy natočene úplne iným štýlom, pre mňa osobne takmer až neporovnateľným (Oldboy, Mr. Vengeance boli skvelý, bohužiaľ Mrs. Vengeance už v mojich očiach výrazne pokulhávala). PS2: okamžite si idem zohnať knižnú predlohu od Kanae Minato. PS3: Dúfam, že toto nenapadne nikdy nikoho "remakovať". (08.07.2011)

Jak kdybych sledoval nějaký zfilmovaný Manga komiks. Kokuhaku je tak nahypovaný film, že jsem snad nemohl nebýt v napětí. Naprosto brutálně efektivní, vyprávějící příběh z nějakého mezi časového prostoru a skákající z jedné brutální situace do druhé. Zároveň představující momenty, co se staly, ale i momenty, co by se mohly stát. Hledat mezi tím realitu a fikci není vůbec jednoduchý. Každopádně klobouk dolů za takhle natočenou pomstu. Nedokázal jsem od toho odlepit oči. Nejenom teda proto, že jsem se ztrácel v čase, ale i proto, že herci jsou naprosto boží a vypráví mi příběh, ke kterému se jen tak příště nedostanu. Viděno na základě Challenge Tour 2015 (20.04.2015)