Kokuhaku

Pro matku skoro dvouleté dcerky je to silná káva, ale ta pomsta je jak víno, to bych ani já nevymyslela :). Uživatel Lazyt k tomuto filmu napsal do diskuze, že "Ten film byl tak úžasný, že od té doby co jsem ho viděl, nevím na co se mám dívat." Já s ním naprosto souhlasím. Po skončení filmu jsem byla skoro až okouzlená, přemýšlela jsem, kdy jsem naposledy viděla něco tak geniálně promyšleného a vymakaného, jak obsahově, tak i vizuálně a nemohla jsem si vůbec vzpomenout. Byla jsem toho filmu vyloženě plná, nic jiného pro mě neexistovalo. Líbí se mi ta jistá odlišnost, zajímavost, kterou pokaždé nabídne asijský film (ovšem ta jistá forma něhy, která se v nich často vyskytuje, tady z velmi dobře známých důvodů pochopitelně chybí). Film nabízí spoustu podnětů k zamyšlení, postupně graduje, odkrývá, v divákovi mění jeho pocity každou chvilku, aby ho nakonec totálně rozsekal. Jen dodám, že herečka Ai Hašimoto, která zde představovala jednu z žákyň, má silné kouzlo a podle mě před sebou i velmi slibnou kariéru. (19.08.2015)

Po dvaceti minutách budete mít tu čest s perfektním krátkometrážním filmem a po sto šesti s celovečerním klenotem. Promyšlené drama z japonského školního dvora, vrhá stín na okoukané filmy americké střední. Cestou za pomstou se nemusí nutně vydávat muž mstící svou milovanou, či mafián proti svému gangu. Tentokrát je pomsta konána v ženském stylu...důmyslném, bez násilí a slitování. Příběh má promyšlenou kostru na kterou je navěšena řada flashbacků a několik úhlů pohledu. Vizuál filmu přivádí rozkoš pomocí zpomalených záběrů, chladných exteriérů, nevlídného počasí, optických klamů, řady ostrých detailů a hudby, která doprovází dlouhé scény plné emocí. Režisér Kiraware Matsuko pokračuje ve své autorské tvorbě, pravda, místy trochu ulítlé, ale tentokrát to drží stejně pevně pohromadě jako v případě Matsuko no isshô. (03.10.2011)

Vyšinuté psychologické drama, které se nebojí jít až za hranici extrému. Netradiční vizuál sice sází na efektnost a každý záběr se snaží vypadat nevšedně, což vede k jakési vjemové přetíženosti, ale na druhou stranu forma přehnaně nepůsobí - spíše vytváří naléhavou, chladnou a emotivně vypjatou atmosféru, k níž se děj po výborně gradující a nenápadné původní dvacetimutovce s potěšením přidá. Samotná fabule je poměrně přímočará a jasná, ovšem narativní struktura si s ní pohrává velmi podmanivým způsobem - formou zpovědí a neustále se měnícího hlediska jednotlivých protagonistů. Motivy se odhalují postupně a tím i psychologické podloží na první pohled vyšinutých a stěží pochopitelných událostí. Je třeba jen rezignovat na realistickou motivaci - dominantou snímku je skutečně radost z objevování nových skutečností a přehodnocování předchozího. Tudíž, když se někdy v polovině snímku začne rozehrávat slušné a mrazivé psychologické drama konečně pronikající do hloubky, záhy je tato možnost zahubena skutečnou smrští nových odhalení, které nemají ani čas se rozvinout, a ve zběsilém tempu nových fakt a přehodnocení se míří ke zničujícímu finále. Ano, film tak vrchovatě splňuje všechny náležitosti narativní hry a jejích rozkoší a přitom koná přímé útoky na divácké emoce, ale výchozí úvaha a konflikt ohledně "zaslouženosti" lidského života se tím značně rozplývá a její zkratkovité pronikání nakonec nepůsobí dosti přesvědčivě a dostatečně. Přesto tím intenzivní a dá se říci, že i neopakovatelný zážitek ze sledování Kokuhaku, příliš netrpí, jen preferuje jiný způsob provázání s divákem. (15.07.2012)

Velmi těžký film zajímavého formátu, ve kterém se postupně odkrývají a prolínají zpovědi několika postav, aby se z toho nakonec utvořil obrázek nabalující se tragédie... Musím opravdu zdůraznit tu zajímavou formu - jiný podobný film dost možná neuvidíte. Má to hutnou atmosféru, která vás hned od začátku chytne a nepustí. Zkrátka je to výborně natočený, neotřelý film, který utkví v paměti. V jádru je to však velmi smutný film plný bolesti, který ukazuje, jak jedna křivda či násilí páchané na člověku plodí jen další násilí a křivdy. Na můj vkus je to příliš temný film (proto se za sebe zdráhám dát 5 hvězd, přestože je to na hraně), ale ony jednotlivé niterné zpovědi mě tam velmi zaujaly. Ukázka toho, jak člověk nikdy nemůže vědět, co se druhému honí hlavou a co ho vedlo k činu, který udělal. Zde je to vyobrazeno téměř "hmatatelně" - divák má možnost plně pochopit psychologickou cestu, kterou si některé z postav prošly, a kam je to dohnalo. Navíc je to vše důmyslně rozvinuté a propojené. V tomto ohledu nemá film konkurenci. ~(4,4★)~ (21.08.2021)

Už som si myslel, že na poli thrillerov nejde v súčasnej dobe vymyslieť nič originálne, až som sa dostal opäť do Ázie a zhliadol film Confessions (prečo len som ho tak dlho odkladal?). Inteligentný a premyslený mix drámy a thrilleru, vo svojej podstate neuveriteľne napínavá "konverzačka" s nepredvídateľnými 106. minútami a logickými zvratmi v každej piatej minúte, kde divák naozaj netuší aký smer film naberie v ďalšom zábere. Japonci, resp. celkovo Aziati už dávno pochopili, že psychický teror je tisíckrát účinnejší, než fyzické mučenie (i keď aj to občas zaberie, viď napríklad taktiež skvelý, aj keď úplné odlišný Dream Home z Hong Kongu). Oceňujem: vynikajúci scenár, ktorý dokáže aj z prednášky jednej učiteľky vytvoriť napínavú úvodnú polhodinku / výborné herecké výkony od dospelých hercov po nezletilých žiakov / štýl podania príbehu cez "spovede" jednotlivých protagonistov spolu s perfektným audiovizuálnym štýlom - hlavne úžasný strih a kameru s veľkým počtom spomalených záberov, ktoré nepôsobia len estetickým dojmom, ale majú aj zmysel a vytrvávajú filmový zážitok, na ktorý budem dlho spomínať a určite si ho ešte niekoľko krát doprajem. Mínusom je miestami podivná hudba (prečo tam Japonci napchali anglické piesne? veď práveže originálne japonské piesni by dotvorili o to lepšiu "zvrátenú" atmosféru a podčiarkli by hlavne pre západného diváka možno miestami inú motiváciu postáv ako je zvykom z US thrillerov. Radiohead sú fajn, ale sem absolútne nesedeli. O cca. 10-15 minút by som film taktiež skrátil, čo by pridalo na väčšej dravosti, pretože zhruba v 3/4 snímku nastupuje tendencia pokukávania po stopáži. To sú však len drobné muchy na inak výbornom filme. Takže bude to "pop" alebo "boom"(kto videl pochopí)? = plný počet hviezdičiek udeľujem naozaj len pár krát ročne, a tu mi k tomu ešte niečo málo chýba. Celkovo teda krásnych 4,5* a ďakujem sám sebe, že som si o filme vopred nezisťoval žiadne informácie, ani trailer, dokonca ani len jeho obsah. PS: s prirovnaním k Parkovej "sympathy" trilógii veľmi nesúhlasím, téma pomsty je síce spoločná, ale inak sú filmy natočene úplne iným štýlom, pre mňa osobne takmer až neporovnateľným (Oldboy, Mr. Vengeance boli skvelý, bohužiaľ Mrs. Vengeance už v mojich očiach výrazne pokulhávala). PS2: okamžite si idem zohnať knižnú predlohu od Kanae Minato. PS3: Dúfam, že toto nenapadne nikdy nikoho "remakovať". (08.07.2011)