O bozích a lidech

Neuveriteľné artové veľdielo, ktorému som sa vyhýbal z neoprávnenej obavy, že sa budem nudiť. Je to fascinujúca koláž hudby, náboženských obradov, skvelých hereckých výkonov (zvlášť Lambherta Wilsona v roli opáta Christiana) a hlavne filozoficko náboženských úvah o živote, násilí a smrti. Radím tento film k trom najzaujímavejším snímkam o viere aké som kedy videl (1. http://www.csfd.cz/film/249240-ivetka-a-hora/ 2. http://www.csfd.cz/film/31777-zivot-jako-smrtelna-choroba-prenasena-pohlavni-cestou/). (18.04.2011)

Rozhodne-li se člověk pro nějaký závazek, ví proč. Rozhodne-li se být příslušníkem minority uprostřed společnosti, jež smýšlí jinak, ví proč. Ostatek si musí vyřešit sám se sebou, případně s tím, co (nebo kdo) jej přesahuje.------------- Čili: Snaha fimařů veliká; křeč rovněž. Rozhodnutí znamená rozhodnutí. A film je film.-------- Ostatně Des hommes et des dieux není (imho) meditativní, leč především utvrzující počin (nikoli v negativním smyslu). Víte, co uvidíte a proč. Osobně mi takový diskurz nestačí, nicméně zcela chápu nadšené komentáře a vysoká hodnocení. P.S. Z úcty k mrtvým by se slušelo přidat třetí hvězdičku. Neudělám to. Protože doufám, že Xavier Beauvois není vyděrač. (08.02.2013)

V ostatních komentářích si lze přečíst výtky k přílišné nefilmovosti a rozvleklosti snímku. Já jsem si ale ničeho takového většinu stopáže moc nevšímal. Nic jsem nečekal a byl jsem spíše příjemně překvapen. Mniššské prostředí je sice na mě moc vážně ale bylo zajímavé do něj náhlednout. Malilinko kratší stopáž a spád by asi nikterak neuškodila ale vzhledem k povaze tématu mi pomalejší tempo nevadilo. I když do nějaké meditativní fáze jsem se s filmem příliš nedostal, myšlenky jestli setrvat v trvalé víře a pomoci bližních nebo si uchránit vlastní život byly určitě velmi zajímavé. Nakonec ale bohužel musím konstatovat, že tvůrci sice měli duchovní náboj ale nepíliš filmové prostředky a jak se má přejít k meditaci, k dramatu není to zvládnuto. Nestojím o nějaké melodrama amerického střihu s patetickou hudbou ale myslím si, že zrovna vtrhnutí do kláštera a následné odvezení mnichů islamskými teroristy by mohlo být natočeno trochu emotivněji. Celkově duchovní zážitek zajímavý, filmový spíše poloviční. (30.07.2020)

Náboženský film, který ale není primárně o tom, že by měl člověk věřit, ale je o tom, jak to může dopadnout, když se dvě víry střetnou. Jako kdyby zde nebyla možnost toho, aby jedna vyhrála, ale ono přece nejde o víru, ale o to, jak se lidé chovají. Někteří dovedou odpouštět, jiní ne. Ani tak mě ale film nedokázal zasáhnout, jak jsem doufal. (12.04.2016)

Mohli bychom tenhle film oznacit jako nabozensky. Jenze tohle oznaceni by odradilo celou radu divaku. A tak o tomto filmu muzu mluvit spis jako o filmu o hledani. O hledani viry, sebe sama a moznosti, ktere stejne nakonec vsechny konci stejne. Prave ta (ne)moznost volby je silnym motivem ve filmu Des hommes et des dieux. Mnisi v klastere L' Atlas se vlivem okolnosti museji rozhodnout, zda odejdou ze sveho domova, anebo zda zustanou. Jednim ze zlomovych okamziku je stedrovecerni vecere, kdy mnisi oslavuji prichod Syna Boziho. Misto nej prijde tak rikajic ke stolu nekdo jiny. Nekdo, kdo mnichy donuti premyslet o sile sve viry a o budoucnosti. Dej sice ubiha pomalu, ale vsechno se deje tak nejak prirozene. Proto (a z duvodu toho, ze artove filmy je treba podporovat a sledovat) davam filmu vsech pet hvezdicek. (23.07.2011)