O bozích a lidech

Mohli bychom tenhle film oznacit jako nabozensky. Jenze tohle oznaceni by odradilo celou radu divaku. A tak o tomto filmu muzu mluvit spis jako o filmu o hledani. O hledani viry, sebe sama a moznosti, ktere stejne nakonec vsechny konci stejne. Prave ta (ne)moznost volby je silnym motivem ve filmu Des hommes et des dieux. Mnisi v klastere L' Atlas se vlivem okolnosti museji rozhodnout, zda odejdou ze sveho domova, anebo zda zustanou. Jednim ze zlomovych okamziku je stedrovecerni vecere, kdy mnisi oslavuji prichod Syna Boziho. Misto nej prijde tak rikajic ke stolu nekdo jiny. Nekdo, kdo mnichy donuti premyslet o sile sve viry a o budoucnosti. Dej sice ubiha pomalu, ale vsechno se deje tak nejak prirozene. Proto (a z duvodu toho, ze artove filmy je treba podporovat a sledovat) davam filmu vsech pet hvezdicek. (23.07.2011)

Reziser Xavier Beauvois rozhodne nema na vysiny povedzme Truffauta, nehovoriac uz nedajboze o Bergmanovi. To sa na filme plne podpisuje. Prazdne tliachanie o univerzalnych hodnotach, pri ktorom sa xmrti ufilozofujem nad kazdou vetou, ktory predniesol kadejaky mental a psychopat. Toto na filmoch otvorene nenavidim + absenciu vyraznejsej dejovej linie. 20 % (05.11.2013)

Místy brilantní a jindy zas poněkud nudné. Filosofické spirituální "drama" o víře, násilí, islámských extremistech a v neposlední řadě hlavně film o nezodpověditelných otázkách, které si kladou sami mniši. Ať už trpí misionáři či divák sledováním tohoto snímku, jednu scéna je nezapomenutelná. Jedná se o jakýsi předzávěr, kde kamera zabírá každého člena při "hostině" za doprovodu Labutího jezera, při které už jen čekáte, kdy to přijde… (6/10) [MFFKV 2010] (12.07.2010)

Film jsem si vychutnala v původním znění a byla jsem nadšená, navíc mám ráda dobře zpracované duchovní věci a dokonce můžu i dobře zazpívané žalmy. Tenhle film je prosáklý duchovní atmosférou, ukázkovou prací skupiny mnichů na sjednocení , shodě a vybudování oázy duchovního míru a jedinečné lidské vyrovnanosti v dokonalé harmonii uprostřed neklidu a teroru, takže prosím ufouny zvyklé na horory a béčka nebo vykastrovanou klasiku, aby se do toho vůbec nepouštěli, vyhli se filmu obloukem a to velkým(např.verbal + wirtuaruska a jejich napodobeniny) a neprudili pak svými nechápavými nebo oplzlými komentáři, předem děkuji za pochopení. (21.04.2012)

Meditatívny? Duchovný? Filozofický? Čítam si komentáre a nestačím žasnúť. Zbožňujem duchovné filmy, ale o tomto spojení mám ja trochu iné predstavy. Film, ktorý mi nedovolil dotknúť sa postáv, film, ktorý postráda hĺbku a ktorý je vyprahnutejší než saharská púšť. Beauvois sa tak úporne snažil o vznešené artové umenie, že úplne pritom zabudol na to, že takáto dráma potrebuje najmä silný príbeh a psychologické vypiplanie postáv, no tu absentujú základné filmové postupy. Malickove obrazy o vnútornej opustenosti (Nový svet) alebo len Croweova ruka spočívajúca na obilnom poli (Gladiátor) pre mňa predstavujú duchovnejšie, emocionálnejšie zážitky než tento rádoby náboženský film. A to, že nás núti snáď každých 10 minút pretrpieť mníšske biblické ódy, z neho ešte hlboké existenciálne dielo nerobí. (26.05.2012)