Restrepo

Vedle dánského Armadilla přichází americké Restrepo z dílny National Geographic, které je jiné - nezabývá se tolik děním před odjezdem na misi a neobsahuje ani příliš záběrů "všedního" dění na základně, ale v podstatě ihned nás vrhne do bojového nasazení v údolí Korangal a zaměřuje se zejména na bezprostřední záběry z přestřelek a jednotlivých akcí. Celý film jsem vnímal jako výpověď vojáků o svém ročním působení v jedné z nejnebezpečnějších oblasti Afghánistánu - záběry z mise jsou doplněny jejich komentáři po návratu domů a celé je to spíše o přenesení rozporuplných emocí a nálady než o nějakém faktografickém zasazení do kontextu dění v Afghánistánu. Nesmyslnost celého jejich působení v této lokalitě je umocněna závěrečnými titulky informujícími o opuštění údolí Korangal americkou armádou v roce 2010 - nabízí se tedy neodbytná otázka: tak k čemu to všechno?!? (26.02.2011)

Včerejší (respektive dvacetileté) fiasko v Afghánistánu mě dokopalo k projekci. Velkou devizou je bezprostřední dojem a luxusní přístup do válečné akce. Zatímco jednotka mladých američanů postupuje přes kamenné skalní vesnice, buduje a drží základnu, domlouvá se s pastevci a pátrá kdo a kde je Talibán, hezky na vás padne absurdita celé zápaďácké operace - zavést nějakou stabilitu a pořádek do tak zeměpisně drsný, kmenově roztříštěný a nesmyslně ohraničený země. (x) (18.08.2021)

Restrepo dokáže velmi barvitě zobrazit pocity a činy hrstky vojáků, kteří si prošli intenzivním bojem. Jsou zahrnuty všechny aspekty jejich pobytu v Afganistánu. Jako dokument ale nepůsobí dobře. Na to je až příliš zkratkovitý, chaotický a roztříštěný. Je ale zajímavé vidět vojáky a jejich reakce během a bezprostředně po akci. Kvůli tomu se vyplatí na Restrepo podívat. (11.03.2017)

Mohl být z toho dokumentární majstrštyk své doby, jen kdyby se tvůrci víc zaměřili na sílu zprostředkovaného okamžiku. Je sice fajn, dostat z vojáků zpětnou reflexi, když už jsou v italském bezpečí, ale mnohem zajímavější by byly jakékoliv výpovědi nebo rozhovory přímo z údolí Korangal. Sice chápu, že zdánlivá izolovanost reportérů a samotných vojáků měla svůj smysl, ale bezprostřednost bojiště již vykrýt nedokázala. Výpovědi tak ztrácejí kouzlo momentky a celé to retrespektivní pojetí je více méně pro zlost. Apendix: Tim Hetherington zemřel rok po uvedení své filmu do kin, kdy se mu stala osudnou občanská válka v Lybii. (03.04.2011)

Mozna je trochu skoda ze se dokument zameril v podstate jenom na deni uvnitr zakladny a okolni bojove akce, kterym trochu chybi kontext, a vic se nevenoval (nekolikrat natuknute) interakci s mistnimi lidmi. I z toho mala co je ukazano se kazdopadne zda byt pomerne jasne proc to americka armada a vlada u beznych Afghancu projizdi na cele care. Prikladem je treba incident s kravou jednoho z vesnicanu, ktera se porani o ostnaty drat u zakladny a je zastrelena a transformovana na stejky, pricemz ji armada posleze odmita majiteli, u ktereho se da predpokladat ze na ni byl existencne zavisly, zaplatit, a nabizi misto ni ryzi, fazole a cukr. (30.11.2010)