Medianeras

WHERE IS WALLY? O tom, ako nám internet priblížil svet, ale vzdialil život. O tom, ako nás unavuje zdravý životný štýl (chodíme plávať len preto, aby sme si počítali bazény a nie pre čistú radosť). O "až" budhistickej vlastnosti - tzv. náladovom termostate - nastaviť sa tak, aby veselý deň nebol až tak veselý a smutný až tak smutný. O rane kladivom do hlavy, o ďalšom rovitrole. O Woodym, o námorníckom tričku. Pre tých, čo nepochopili pointu (a že nás bolo): opýtajte sa v záverečnej scéne WHERE IS WALLY? LÁSKA. (07.07.2011)

Na Medianeras me urcite nejvice zaujalo filmove ztvarneni architektury v Buenos Aires, ktere jen umocnilo pocit samoty a odcizeni uprostred velkomesta. Taretto trefne a stroze vylicil problematiku dnesni mladeze, napric kontinenty, kteri se stavaji zajatci svych compu, notebooku, iphonu a jinych cypovin a v realu se na ulici opacna pohlavi neumi ani pozdravit. Trochu trpka komedie s romantickym nadechem, ktere nechybi vtip, dobra kamera a sympaticti a dobre hrajici herci. Mozna jen skoda kycovitejsiho konce. (14.10.2012)

Hneď úvod ma absolútne vtiahol. Tak nádherné, poetické, filozofické (a pravdivé?!) skĺbenie záberov na objekty a komentára som snáď naposledy videl pri Woodyho Manhattane (čo ma hneď aj napadlo - aký krásny paradox, že ukážka z tohoto filmu sa tu dokonca objaví). Medianeras má v sebe kúzlo, minimalizmus, v ktorom sú ukryté klenoty (scéna na plavárni, vybíjanie okien, atď). Je to film tak akurát melancholický, negativisticko - pozitivistický, tak ako vzťahy a život okolo. Oceňujem aj poriadnu dávku kreativity a nápadov. Nenápadný snímok, ktorý má v sebe viac, ako všetky "veľké produkcie". (27.08.2012)

Film jsem chtěla hodnotit o hvězdičku níž, ale závěrečný song Ain't no mountain high enough mě rozesmál, uvedl do nostalgie a já byla k filmu schovívavá. Medianeras je krásně natočený snímek, velmi něžný, plný originální animace a stylistických prvků, plus klade důraz na jemné a úsměvné detaily. Jenže se mě to ani tak nedotklo. Měla jsem pocit, že vše, čím je film vyjímečný a na festivalu adorovaný, jsem už někde viděla a to v lepší verzi. Hlavní téma stísněnosti ve velkoměstě, uzavřenosti v prostoru, náhrady vnějšího světa za vnitřní, pro mě bylo zobrazeno příliš povrchně. Film nejde ke kořenům samotné podstaty osamělosti a v důsledku toho, jsem se nemohla do situací postav vcítit a spolu s nimi je prožívat. Dalším mínusem bylo neustálé čekání, od kterého mě stále něco zdržovalo a ani to nestálo za pozornost. Když už jsem se nakonec dočkala, můj zájem o téma byl v nenávratnu pryč. Medianeras je pro mě jako komunikace po internetu-plytká a odosobněná. (06.07.2011)

Trpký obraz dnešní doby - lidi blízko sebe hladoví po citovém zisku tak, že jim jako trosečníkovi Wilson poslouží k prchavému zaplnění prázdna figurina, která připomíná člověka a nic nekomplikuje, nebo další bázlivý pokus dát všanc svou bublinu, co opět končí smířlivou rezignací . Trpký obraz dnešní doby - žijeme vedle sebe, přitom tak daleko. (27.08.2012)